Hostem prvního letošního Music Studia Live Frekvence 1 byla kapela Jelen. Do éteru zahrála živě skladby jako Klidná jako voda, Až příště přijdeš, Jediný, co chci nebo Rozlučková. Součástí vystoupení byl i rozhovor s frontmanem Jindrou Polákem, ve kterém prozradil nejen plány na oslavu 10 let kapely, ale zavzpomínal i na úplně první koncert nebo hraní na ulici.
V lednu slaví kapela Jelen již 10 let svého působení na české hudební scéně. Začátek rozhovoru se proto točil právě kolem oslav kulatého výročí. „Na oslavu 10 let to chce něco většího, než běžně děláme. Chystáme se proto nadělit si koncert v O2 areně. Vtipný je, že to úplně neplánovaně vyšlo na datum mých narozenin – 2. prosince. Klukům jsem za to poděkoval, protože ještě nikdy jsem neměl takhle velkou oslavu,“ řekl se smíchem Jindra Polák. Deset let kapely uteklo podle jeho slov rychle jako voda. Během této doby se jim podařilo splnit si spoustu snů, o kterých se jim původně ani nesnilo. Jako další narozeninový dárek si chtějí nadělit novou desku, na které pilně pracují a rádi by ji vydali ještě před létem. Nyní dohromady dávají nápady, hotové už mají dokonce i nějaké předvýběry, prozradil moderátorům Lubce Ponížilové a Mírovi Michálkovi.
Během návštěvy na Frekvenci 1 Jindra Polák také zavzpomínal na úplně první koncert kapely Jelen, na který dorazilo maximálně 20 lidí z řad kamarádů a rodiny. „Kocovinka druhý den ráno rozhodně byla. Tenkrát jsme slavili život obecně. Koncert byl strašně příjemný, navíc to bylo vtipný v malém klubu U Staré paní,“ pokračoval ve vyprávění. Později ještě doplnil: „Už tenkrát jsme věděli, že muzice chceme dát úplně všechno a chceme to dotáhnout co nejdále. Nikdy nezáleželo na tom, zda hrajeme pro 20 nebo 20 tisíc lidí.“
Následně v rozhovoru se Jindra Polák rozpovídal o své dráze pouličního umělce, kterou odstartoval spolu s bratrem ještě v Irsku. Hrát na ulici začali hlavně ze zvědavosti, u nás se to tehdy nesmělo. I když ho to hodně bavilo, živit se tím nikdy nechtěl. Byla to ale pro něho velká škola. Na koncert přijdou lidé s cílem poslechnout si oblíbeného hudebního interpreta. Zatímco na ulici jsou lidé, kteří o muziku primárně nestojí. Pokud se mu nepodaří je zaujmout, tak ho bez povšimnutí obejdou a jdou dále. To je ten hlavní rozdíl mezi hraním na koncertě a na ulici, zdůraznil. Naštěstí se jim podařilo po nějaké době se dostat do komunity irských pouličních umělců. Což jim pak umožnilo hrát na různých srazech a setkáních, později pak i v klubech.
Naposled Jindra Polák s kapelou Jelen hrál na ulici během mini turné po Slovensku. „Párkrát jsme to udělali. Přijeli jsme do nějakého města, kde jsme hráli v klubu, když jsme měli čas, tak jsme vylezli na náměstí. Stoupli jsme si tam a začali hrát,“ uvedl. V té době je ještě nikdo moc neznal, takže to používali i jako pozvánku na koncert.
