Za svoje první veřejné vystoupení dostala oříškovou čokoládu, posledních třiapadesát sezón ji za jevištní výkony odměňuje potleskem publikum v hledišti divadla Semafor. Jitka Molavcová je pro diváky nejen Žofií Melicharovou, ale i zpěvačkou, saxofonistkou, herečkou z legendárního Malého televizního kabaretu nebo hlasem animovaných pohádkových hrdinů Káti a Škubánka. O své kariéře i životě za divadelní oponou otevřeně vypráví režisérce Olze Sommerové v dokumentu Klaunka. Premiéru bude mít na ČT1, a to v sobotu 22. dubna od 21:20 hodin.
„Když se řekne klaun, vidím třeba Jana Wericha, Charlieho Chaplina, Bustera Keatona, bratry Marxe, Vlastu Buriana, Jiřího Šlitra, Bolka Polívku. Obdivuji Haškova Švejka. Pro mě je klaun něco posvátného. Nakonec i děti jsou klauni, od nichž se učím. Stále se ptají, diví, mají čistou duši. Už jako malá holka jsem vnímala humor jako jeden z největších pokladů na světě a záhy jsem pochopila, že je to prostředek, jak překonávat různá životní úskalí. Ale přitom mě taky přitahovaly dramatické příběhy plné vášně a temných barev,“ říká protagonistka dokumentu Klaunka Jitka Molavcová.
Režisérka Olga Sommerová ve svém sedmdesátiminutovém filmu nejen rekapituluje zásadní okamžiky hereččiny kariéry, ale i slibuje, že ji divákům představí tak, jak ji dosud nepoznali. „Jitka sama říká, že na jevišti je schopná se i zabít. Ale soukromí si střeží. Při natáčení Klaunky byla ovšem nebývale otevřená. Možná proto, že jsme stejná generace. Možná proto, že jsme se spřátelily,“ zamýšlí se dokumentaristka a k názvu svého nového snímku dodává: „Vycházela jsem z reakcí mnoha osobností, které se o Jitce v minulosti obdivně vyjádřily. Třeba Bohumil Hrabal napsal, že Jitka Molavcová je vlastně tulákem Charliem převlečeným za dámu a že v Semaforu máme herečku, komičku a zpěvačku, jakou nám může závidět každé divadlo evropské úrovně. Václav Havel se vyznal, že ji má od vždycky rád nejen proto, že je šarmantní a profesionální, ale zároveň – a možná i proto – že je inteligentní, hezká a má smysl pro srandu.“
Jitka Molavcová je dvojnásobnou držitelkou výroční ceny Herecké asociace. První Thálii získala ve druhé polovině devadesátých let za ztvárnění Dolly Leviové v muzikálu Hello, Dolly! A druhou předloni za celoživotní mistrovství.
„Už dlouho sleduji všestranné herecké a pěvecké umění Jitky Molavcové. Obdivuji ji a zároveň mi vždy připadla tajuplná. To byl jeden z důvodů, proč jsem Olze Sommerové navrhla, zda by nenatočila její portrét. Protože pokud k ní nepronikne blíže Olga, tak již nikdo. Dalším impulsem byl dokumentární portrét Jiřího Suchého, na kterém jsme s Olgou spolupracovaly. Tehdy jsme si řekly, že by bylo hezké natočit snímek o jeho divadelní souputnici a představit ji blíže nejen v souvislosti s jejím působením v divadle Semafor,“ popisuje vznik dokumentu kreativní producentka Alena Müllerová.
scénář a režie: Olga Sommerová // dramaturgie: Hana Stibralová // střih: Šárka Sklenářová // kamera: Olga Malířová Špátová // kreativní producentka: Alena Müllerová // výkonný producent: Jiří Vlach // účinkují: Jitka Molavcová, Jiří Suchý, Alfred Strejček a další
Rozhovor s režisérkou Olgou Sommerovou o dokumentu Klaunka
Soňa Červená, Jiří Suchý, Michael Kocáb a nejnověji Jitka Molavcová – to jsou čtyři výrazné osobnosti české kultury, kterým jste v posledních šesti letech věnovala samostatné dokumentární portréty. Podle čeho si vybíráte umělce, se kterými chcete natáčet?
Film Klaunka o Jitce Molavcové vznikl i proto, že jsem v roce 2019 natáčela dokument o Jiřím Suchém. S Jitkou jsme se už znaly, ale tehdy jsme se víc sblížily. A pak přišla kreativní producentka Alena Müllerová s nápadem, aby o Jitce vznikl samostatný portrét. Řekla jsem si, že ji vlastně znám jenom z jeviště jako výbornou zpěvačku a herečku a když se s ní setkám osobně, třeba v divadelní šatně, tak se o ní moc nedozvím. Mimo jeviště je zdrženlivá, a tak mě zajímalo, kdo je vlastně Jitka Molavcová. Říká, že na jevišti je schopná se zabít. Ale soukromí si střeží.
To pro vás musela být výzva…
Myslím, že se mi povedlo představit Jitku, jak ji diváci neznají. Možná i proto, že jsme stejná generace, že jsme se spřátelily.
Název Klaunka jste pro dokument o Jitce Molavcové vybrala proto, že ji sama vnímáte hlavně jako představitelku komických rolí?
Ano, tak jsem ji vnímala. Ale díky tomu, že jsem získala její důvěru a byla před kamerou nebývale otevřená, není to jenom film o ženě, která má pozoruhodný dar herecké komiky. Když dokument viděl Jiří Suchý, zavolal mi a ptal se, proč Klaunka, když v něm zase tolik srandy není. Ale já tím názvem odkazuju i na reakce mnoha osobností, které se o Jitce v minulosti obdivně vyjádřily. Třeba Bohumil Hrabal napsal, že Jitka Molavcová je vlastně tulákem Charliem převlečeným za dámu a že v Semaforu máme herečku, komičku a zpěvačku, jakou nám může závidět každé divadlo evropské úrovně. Václav Havel se vyznal, že ji má odvždycky rád nejen proto, že je šarmantní a profesionální, ale zároveň – a možná i proto – že je inteligentní, hezká a má smysl pro srandu. Výtvarník Adolf Born řekl, že její postava intelektuálního hudebního klauna nemá na naší divadelní scéně obdoby. Takže ten název se zdá být přesný. A poslední citát je od režiséra Jiřího Menzela: „Jitka je zvenčí stejně jako zevnitř člověkem v každém slova smyslu čisťounký.“ Ona je opravdu svým charakterem tím nejčistším člověkem, jakého jsem kdy poznala.
Je i pro vás Jitka Molavcová především slečnou Melicharovou?
Víte, že jsem se Žofií Melicharovou měla zpočátku velký problém? Kdysi dávno, když jsem Jitku viděla v té roli poprvé, nechápala jsem, proč Jiří Suchý udělal šmudlu z tak krásné ženy. Proč musela nosit staré okopané boty, tlusté punčochy a nevzhlednou zástěru. Pochopila jsem to, až když jsem se od Jiřího dozvěděla, že ve Finsku po představení Vetešníka přirovnali Jitku v novinách ke slavné Giuliettě Masině z Felliniho filmu Silnice. A tak jsem ve filmu vytvořila scénu o Jitce a Giuliettě.
Co vy dvě máte společného?
Tak třeba obě milujeme Bedřicha Smetanu. Fatálně. I proto je v dokumentu scéna z Jitčiny návštěvy Smetanova rodného bytu v Litomyšli. Ona tam říká: „Bedřich Smetana se narodil v březnu ve znamení Ryb. I já se narodila v březnu ve znamení Ryb. Smetana se narodil v pivovaru. I já se narodila v pivovaru. Tatínek Bedřicha Smetany František byl správcem pivovaru. I můj tatínek František byl správcem pivovaru.“ A když už jsme byly v Litomyšli, tak jsme natáčely taky ve sklepení zámku, kde je umístěno Srdce pro Václava Havla, které vzniklo ze svíček, které lidé zapalovali při jeho odchodu.
Velmi působivá je ve vašem dokumentu scéna z jednoho pražského parku, ve kterém při natáčení potkáte skupinu muzikantů a Jitka Molavcová si s nimi zazpívá píseň z muzikálu Hello, Dolly! Musela jste se štábem hodně improvizovat?
Občas dokumentaristům štěstí přeje. Tahle scéna vznikla náhodou. Točili jsme Jitčinu vzpomínku na její první vystoupení před publikem na mikulášské nadílce v Kabaretu u svatého Tomáše, kdy ve čtyřech letech zpívala píseň Mým domovem tichá je putyka, mou touhou je sklenice plná. Byly jsme připravené, ale za zády jsem slyšela nějakou hudbu. Hráli si tam pro sebe čtyři kluci. Šla jsem za nimi a poprosila je, jestli by nemohli na čtvrt hodiny přestat hrát. Slíbila jsem jim za tu chvíli ticha pivo. Když jsme dotočili, přinesla jsem těm klukům čtyři piva. Byli překvapení, že držím slovo. To se mě trochu dotklo. Copak jsem někdy někoho podvedla? Dali jsme se do řeči a Jitka si s nimi zazpívala jednu píseň ze slavného muzikálu Hello, Dolly! Jitka je v té scéně naprosto šťastná. A v té chvíli vzniklo jedno téma, které se jmenuje Vy jste moje dětství. Dva z těch muzikantů se chtěli s Jitkou fotografovat a ona se jich ptala: „Že vy se mnou chcete fotku, protože jsem vaše dětství?“ Tohle vyznání totiž slyší od lidí často.
Rozumím. Na Malý televizní kabaret se nedá zapomenout…
Jitka toho v tvorbě pro děti hodně vykonala. Dětským divákům věnovala obrovský kus své energie, svého času i umu. Kompliment „Vy jste moje dětství“ to dokazuje.
Co je tím nejvýraznějším zážitkem, který si diváci mohou odnést, když se podívají na váš film Klaunka?
Že člověk, který má takový dar umění, úžasné pěvecké a herecké schopnosti, je současně neuvěřitelně skromný. Jitka je skromná tak, až je přeskromná. Taky jsem ji na to občas upozorňovala. Být skromný ve vztahu ke kariéře je obdivuhodné, ale být příliš skromnou v osobním životě, to už tak dobré není. Ale s tím už se nedá nic dělat. Jak říkal Jiří Menzel: „Jitka je čisťounká zvenku i zevnitř.“
