Říká jí všechno, jen ne pravdu…
Lze stavět lásku na zklamání? A kdy se milovaná samota začne měnit v osamělost…?
Zatímco nejbližší přítelkyně jsou pevně ukotvené ve svých rodinách, fotografka Karla stále jen pozoruje. Zkoumá. A pořád dokola si klade otázku, zda jsou vztahy bližních opravdu tak bez poskvrny, nebo zda každý z nás žije jen svoji vlastní karikaturu.
Nový román Barbary Nesvadbové je o světě za klíčovou dírkou, o tom, čemu věříme a jak málo spoléháme na vlastní intuici.
Ukázka z knihy Bestiář po letech… KARIKATURA MUŽE
Dva roky jsem nepolíbila muže.
Neobjala.
Nepomilovala.
A dnes mám mít rande naslepo.
Bůh se mnou.
Nebo, prosím, raději ďábel.
Za měsíc mi bude třicet devět. Možná proto se mne všichni snaží udat.
Že když se to nepovede do čtyřicítky, pak už nikdy. „Čtyřicet let, a co já teď s tolika růžemi?“ Zpívá má milovaná Lenka. Kolik asi dostanu kytek? Bezesporu hodně. To výročí bude důvodem pro všechny ty milé i nemilé muže, se kterými jsem spala i nespala. Protože čtyřicítka, to je jistě víc než Vánoce. To si vzpomene i ten, co ignoroval bizarního Valentýna.
Řídím ráda. Až moc. Řídím tak, jak žiju.
Možná moc rychle.
Třebas jsem vážně neudatelná. Moje maminka tvrdí, že až příliš náročná. A nepříjemným faktem je, že věkem ona náročnost stoupá. Což je zvláštní. Měla bych být smířlivější.
Dřív mi samota vůbec nevadila. Naopak. Vyhledávala jsem ji. Každý muž, který překročil můj práh s větší taškou, jež naznačovala víc než jedno, maximálně dvě přespání, mne dokázal vyděsit a probudit ve mně úzkost. A nový modrý kartáček v koupelně vedle toho mého s medvídkem Pú ve mně vyvolá snad i panickou ataku.
Přitom ex post shrnuto a zanalyzováno – nebyli všichni špatní. Ba naopak, potkávala jsem nesmírně dobré, milé muže. Muže zamilované, okouzlené. Muže, co toužili po rodině.
Jen… vždy jsem na nich dokázala najít tu jednu jedinou cihličku, která neseděla. Která mi takzvaně vadila. Začala jsem se na ni fixovat a postupem času záměrně zbořila celičký
vztahový Dům. Čeho jsem se bála? Ztráty svobody? Vlastního času? Své osobní volnosti? Nejspíš.
Barbara Nesvadbová (*1975)
Barbara se narodila v rodině dvou lékařů, psychiatrů. Otec Josef byl zároveň autorem sci-fi. Od studií na Univerzitě Karlově, Fakultě sociálních věd, působila jako šéfredaktorka mnoha časopisů – např. Xantypa, Playboy, Harpers Bazaar.
Je autorkou deseti beletristických knih, dvou knih pohádkových a jedné o módě (Síla stylu). Dvě knihy byly zfilmovány (Pohádkář – Vladimír Michálek, Bestiář – Irena Pavlásková), z čtyř vznikly divadelní hry (Laskonky, Bestiář, Garpíškoviny, aneb Bibi a čtyři kočky, Lásky/Plné večery). Podle všech knih vznikly audioknihy a zároveň literární pásma na Českém rozhlasu. Publikuje také knihy rozhovorů – Povídání s Annou Hogenovou, Hovory s doktory, Hovory s terapeuty. Na www.datarun.cz jsou ke shlédnutí dva podcasty, pacientský Bílý plášť a rozhovory s filosofy, duchovními a sociology – Soireé.
Je aktivním členkou Etincelle, společnosti, která zaměstnává na dvě stě klientů s mentálním a kombinovanýc handicapem, zakladatelkou nadačního fondu Be Charity, který se stará o děti po těžké nemoci či úrazu, financuje precedentální operační zákroky v nemocnicích a podporuje nákupy nedostatkových přístrojů pro české nemocnice a hospicy. Be Charity rozděluje sto procent finančních prostředků z akcí mezi potřebné. Barbara je dále patronkou Unicef, ambasadorkou Giving Tuesday, cen SDG v rámci rovných příležitostí a členkou Inspire Impact.
V rámci filantropie navrhuje kolekce bot (Novesta), oblečení (Bibloo), doplňků (Tonak, Preciosa), vždy s konkrétním cílem a principem, že sto procent zisku se rozdělí mezi postižené.
Žije s dcerou, maminkou a jedenácti zvířaty v Měchenicích u Prahy.
