Mezi paneláky na periferii města se jedné noci zjeví socha ženy. Září do tmy a kolem stojí lahve alkoholu jako při vernisáži. Ukáže se, že jde o zavražděnou profesorku umění, kterou vrah stylizoval do podoby uměleckého díla.
Důkazy jasně ukazují na studenta, jenž je obviněn, že se šíleným způsobem pomstil za neúspěch při státní zkoušce. „Nikoho jsem nezabil!“ brání se zoufalý student. Jenže všechno na něj sedí dokonale. Až příliš dokonale. A právě to kriminalistu Daniela Krafta znepokojuje…
Ukázka z knihy:
Vždycky se zdráhala být šťastná. Byla přesvědčená, že čím větší radost, tím hlubší smutek následuje vzápětí. Že mihotavé okamžiky pochybného štěstí nikdy nebývají dlouho samy, obvykle opodál postává neštěstí s tragédií a poťouchle se pošklebují.
Tentokrát to neřešila.
Jenže její neštěstí sedělo pár sedaček za ní. Muž v černých brýlích s kamenným výrazem v obličeji byl strnulý jako socha a za neproniknutelnými skly ukrýval pichlavé oči, které ji celou dobu sledovaly.
Valentová si natolik užívala nečekaně nabyté radosti ze života, že nevnímala nic kolem sebe. Když ve stanici Smíchovské nádraží opustila vagon, nevšimla si, že se černé brýle zvedly a vystoupily také. Když kráčela k zastávce autobusu číslo 190 a postavila se u cedule s jízdními řády, neviděla, že černé brýle šly za ní a zastavily se opodál.
Nastoupila do autobusu. Černé brýle si sedly za ni.
Na zastávce Černý kůň vystoupila, obešla autobus a začala přecházet čtyřproudou silnici. V tom okamžiku vyskočily z autobusu i černé brýle.
Jakmile Valentová přešla silnici a procházela pod schodištěm kolem křovisek a vzrostlých jehličnanů, černé brýle se daly do běhu.
Přeskočily zábradlí a hnaly se za ní. Valentová zaslechla dusot těžkých bot.
Otočila se, ale bylo už pozdě.
Neznámý muž se na ni vrhl. Jednou rukou jí ucpal vyděšená ústa, druhou přitlačil k boku. Ozvalo se zapraskání elektrického výboje.
Valentová ucítila palčivou bolest pod žebry. Hned nato se bezvládně sesunula k zemi…
Arthur Janoušek (*1977) se narodil ve Vilémově ve Šluknovském výběžku. Po gymnáziu odešel do Ústí nad Labem, kde vystudoval Pedagogickou fakultu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Učitelem se ale nikdy nestal. Ještě za studií začal pracovat v místních novinách. Nejprve jako korektor, po pár měsících už ale psal první články a za rok přešel do celostátního deníku Mladá fronta DNES, kde strávil několik let v reportérském oddělení. V současné době je členem investigativního oddělení Českého rozhlasu a věnuje se rozplétání politických a kriminálních případů. Zkušenosti z opravdových kauz využívá při psaní kriminálních příběhů. Debutoval detektivním románem Sklep.
