Spisovatel Paulo Coelho, nejvlivnější žijící brazilská osobnost a jeden z nejčtenějších světových autorů, slaví 24. srpna 75. narozeniny.
Letos také uplynulo 35 let od vydání Mágova deníku, jeho prvního bestselleru. Kniha vznikla po autorově pouti do španělského Santiaga de Compostela v roce 1986 a následující rok ji v Rio de Janeiru. Zážitek z cesty do Santiaga de Compostela byl v autorově životě transcendentální zkušeností a velký mezinárodní úspěch Mágova deníku přispěl k tomu, že se počet poutníků do španělské Galicie podstatně zvýšil – natolik, že v roce 1999 byla Paulu Coelhovi španělskou státní radou udělena Zlatá medaile Galicie a v roce 2008 místní radnice vzdala brazilskému spisovateli hold tím, že po něm pojmenovala jednu z ulic.
Knihy Paula Coelha, prodávané po celém světě, dosáhly ohromujícího čísla přibližně 320 milionů prodaných výtisků ve více než 170 zemích světa – nejpřekládanější portugalsky píšící autor je vydáván v 88 různých jazycích, včetně albánštiny, estonštiny, perštiny (novinářka Patrícia Campos Mello objevila verzi Mágova deníku v tomto jazyce mezi vězni v americké pevnosti Guantánamo na Kubě), hindštiny, malajálamštiny (používané v jižní Indii), maráthštiny (používané na středozápadním pobřeží Indie), vietnamštiny a svahilštiny (jeden z úředních jazyků Keni). V Brazílii má Paulo Coelho na seznamu bestsellerů dokonce pět titulů, což se žádnému jinému autorovi nepodařilo.
Alchymista, jeho nejúspěšnější kniha, vyšla v červnu 1988, původně v nakladatelství Eco. Protože ale v tomto nakladatelství v úspěch titulu příliš nevěřili, reedice Alchymisty vyšla v nakladatelství Rocco – a rychle se stala jedním z největších prodejních fenoménů v Brazílii. Po odchodu z Eca začal Paulo Coelho také spolupracovat s Monicou Antunesovou, která je dodnes jeho výhradní agentkou a majitelkou společnosti Sant Jordi se sídlem v Barceloně. V USA, největším knižním trhu na světě, je Alchymista také rekordmanem, neboť se 427 týdnů po sobě udržel na žebříčku bestsellerů New York Times – nejprestižnějším mezinárodním žebříčku bestsellerů v knižním průmyslu. V srpnu 2022 dosáhla kniha výjimečné hranice 650 týdnů v kuse na seznamu bestsellerů USA Today. Jen ve Spojených státech se každoročně prodá asi milion výtisků Alchymisty, a je dokonce nejoblíbenějším dárkem pro maturanty v této zemi. Inspirací pro tento bestseller byl perský příběh, který použil argentinský spisovatel Jorge Luis Borges ve své povídkové knize Obecné dějiny hanebnosti.
Alchymistu chválí a doporučují světoví lídři, jako je bývalý americký prezident Barack Obama, pákistánská aktivistka a nositelka Nobelovy ceny za mír Malála Júsafzajová, bývalý generální tajemník OSN Pan Ki-mun a mnozí další; světově uznávaní spisovatelé, Umberto Eco nebo Kenzaburó Óe, nositel Nobelovy ceny za literaturu; známé osobnosti, například modelka Gisele Bündchenová či moderátorka Oprah Winfreyová, která vede jeden z největších knižních klubů na světě, a dokonce i sportovci, třeba sedminásobný mistr světa Formule 1 Lewis Hamilton a superhvězdy NBA LeBron James a Kobe Bryant – s nimiž Paulo Coelho plánoval napsat knihu pro děti, což bohužel zhatila Bryantova tragická smrt. Na americkém trhu je k dostání audiokniha Alchymista, kterou namluvil skvělý anglický herec Jeremy Irons, držitel Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v roce 1991.
Paulo Coelho je autorem 21 knih, které dosáhly několika set milionů prodaných výtisků, vydaných nejvýznamnějšími světovými nakladatelstvími, jako jsou Knopf a Harper Collins ve Spojených státech, Flammarion ve Francii, Planeta ve Španělsku, Penguin Random House v Mexiku a Kadokawa v Japonsku. V Brazílii vychází pod hlavičkou Paralela společnosti Companhia das Letras od roku 2016, vyšla zde kniha Vyzvědačka, inspirovaná tajemným životem Maty Hari, ženy narozené v Nizozemsku a zastřelené během první světové války. V roce 2010 uspořádal Paulo Coelho pro anglické nakladatelství Penguin antologii textů, které pro něj byly zdrojem inspirace; mezi vybranými úryvky jsou pasáže z De Profundis Oscara Wildea, Eichmann v Jeruzalémě Hannah Arendtové (návštěva ruin nacistického koncentračního tábora Dachau v Německu v roce 1982 se stala jedním z nejpozoruhodnějších zážitků v autorově životě a utvrdila ho v přesvědčení, že je třeba vždy bojovat proti autoritářství jakéhokoli ideologického zabarvení), Machiavelliho Vladař, Fikce Jorgeho Luise Borgese a Svitky od Mrtvého moře. Od uvedení svých prvních bestsellerů, Mágova deníku a Alchymisty, se Paulo Coelho horlivě stará o detaily propagace a distribuce svých knih po celém světě, stejně jako o vztah se svými čtenáři.
V roce 1996 mu francouzský prezident Jacques Chirac udělil titul Chevalier de l’Ordre National de la Legion d’Honneur a v roce 2003 získal titul Officier dans l’Ordre des Arts et des Lettres. V roce 2002 mu bylo uděleno číslo 21 v Brazilské akademii literatury a v roce 2007 se stal Poslem míru OSN. Paulo Coelho je držitelem přibližně 115 cen a vyznamenání mezinárodního významu, včetně Ceny Grinzane Cavoura (Itálie, 1996; udělena také spisovatelům jako José Saramago, Doris Lessingová a Ian McEwan), Ceny Goldene Feder (Hamburk, 2005) a Ceny Hanse Christiana Andersena, udělované Mezinárodní radou pro knihy pro mládež (2010).
Paulo Coelho je poradcem UNESCO pro Program duchovních sblížení a mezikulturních dialogů, byl členem správní rady Schwabovy nadace, která podporuje Davoské fórum („ve skutečnosti je nejdůležitějším Brazilcem v Davosu Paulo Coelho, spisovatel, který je také členem správní rady Schwabovy nadace“, napsal ve Folha de S. Paulo novinář Clóvis Rossi, brazilský reportér, který se Davoskému fóru nejvíce věnoval), a členem Mezinárodního poradního sboru Harvardského programu pro mezinárodní vyjednávání.
V roce 2003 získal Alchymista titul Guinnessova rekordu jakožto kniha, která byla přeložena do nejvíce jazyků; v roce 2009 získal Paulo Coelho nový Guinnessův rekord jako autor s nejvíce překlady téže knihy. Byl jedním z prvních spisovatelů, kteří začali využívat sociální sítě, a v průzkumu americké agentury JCPR v roce 2009 se dostal mezi sto nejsledovanějších osobností na světě na Twitteru (pouze pět ze sta dotyčných nebyli Američané). V roce 2017 byl spisovatel vybrán mezi sto myslitelů světového významu kanadskou Nadací Alberta Einsteina, která pečuje o archiv tohoto německého génia fyziky.
Už jako teenager v Riu de Janeiru snil Paulo Coelho o tom, že se stane spisovatelem. V mládí si psal poznámky k přečteným knihám (do 25 let si jich poznamenal přes 500) a posílal básně literárním kritikům, kteří řídili literární rubriky. Pracoval v divadle (vedl kurzy režie a herectví) a ve významných periodikách – například O Globo v Rio de Janeiru – byl redaktorem periodik kontrakultury (v Brazílii nazývaných „udigrudi“) a pracoval pro nahrávací společnosti Polygram a CBS. V roce 1970 se pod vlivem mystických a alternativních hnutí vydal Vlakem smrti do Bolívie a na Machu Picchu v Peru. Poté odjel do Amsterdamu v Holandsku, hlavního města světového hnutí hippies. Odtud se autobusem vydal na svůj první výlet na východ, o čemž vypráví ve své autobiografické knize Hipík, která vyšla v roce 2018.
Na začátku 70. let se setkal s bahijským rockerem Raulem Seixasem a toto setkání změnilo jeho život. Společně složili více než čtyřicet písní, z nichž některé byly velmi úspěšné a staly se klasikou brazilského rocku, například „Gita“ (velký hit, který nazpívala i Maria Bethânia), „Eu nasci há dez mil anos atrás“ a „Sociedade Alternativa“. Psal také texty pro další významné brazilské skladatele, jako byli Rita Lee a Zé Rodrix, a dokonce i pro jednoho ze zakladatelů bossa novy, Roberta Menescala, svého velkého přítele; celkem napsal asi 120 textů písní. Jeho poslední účastí v hudebním světě byla verze mexického bolera „Me vuelves loco“ od Armanda Manzanera, která měla velký úspěch v Brazílii v podání Elis Reginy jako „Me deixas louca“. V roce 2012 tuto verzi znovu nahrála Elisina dcera, zpěvačka Maria Rita.
Svobodný a odvážný duch Paula Coelha ho stál několik okamžiků násilného omezení svobody: rodiče ho umisťovali do psychiatrických léčeben, kde dokonce dostával elektrické šoky (tuto zkušenost vylíčil v knize Veronika se rozhodla zemřít, která byla podnětem pro návrh zákona tehdejšího senátora Eduarda Suplicyho zakazující svévolnou psychiatrickou internaci v Brazílii), a dvakrát byl zadržen represemi občansko-vojenské diktatury, která vládla v Brazílii v letech 1964–1985. Poprvé to bylo v roce 1969, když se vracel z výletu z Paraguaye, kde se svou přítelkyní a dvěma přáteli sledoval zápas brazilské fotbalové reprezentace. K druhé události došlo 28. května 1974, v nejhorším období diktatury: Paulo Coelho byl nejprve zatčen orgánem Dops odpovědným za represe a po propuštění byl na cestě domů unesen z taxíku, zadržen a mučen. V článku pro americké noviny The Washington Post napsal:
„Po nevím jak dlouhé době a po kolika sezeních (čas v pekle se nepočítá na hodiny) se ozve zaklepání na dveře a požádají mě, abych si nasadil kuklu. (…) Odvedou mě do malé místnosti, která je celá natřená na černo a klimatizace v ní běží na plné obrátky. Zhasnou světlo. Jen tma, zima a siréna, která bez přestání houká. Začínám šílet, mám vidiny koní. Zaklepu na dveře „ledničky“ (tak jsem později zjistil, že se jí říká), ale nikdo mi neotevře. Omdlévám. Několikrát se probudím a zase omdlím a řeknu si: lepší se nechat zmlátit než zůstat tady.“
V roce 1980 se Paulo Coelho oženil s výtvarnicí Christinou Oiticicou, která navrhla obálky jeho prvních knih a s níž dodnes žije ve švýcarské Ženevě. V osmdesátých letech manželé založili a vedli nakladatelství Shogun v Riu de Janeiru. V roce 2014 založili v Riu nadaci, která nese jejich jméno a která mimo jiné podporuje sociální projekt Solar Menino de Luz ve favelách Pavão, Pavãozinho a Cantagalo. V roce 2021, kdy byla z politických důvodů zamítnuta žádost jazzového festivalu Capão o přístup ke zdrojům podle Rouanetova zákona, financovala Nadace Paulo Coelho a Christina Oiticica hudební festival ve městě, které se nachází v oblasti Diamantina. V červenci téhož roku byla oznámena filmová adaptace knihy Alchymista, v níž roli Santiaga ztvární anglický herec Sebastian de Souza.
Nakladatelství Argo začalo vydávat knihy Paula Coelha v roce 1998 a od té doby vyšly v mnoha vydáních i provedeních:
Veronika se rozhodla zemřít
Ďábel a slečna Chantal
Poutník – Mágův deník
Záhir
Jako řeka jež plyne
Pátá hora
Rukověť bojovníka světla
Alchymista
Čarodějka z Portobella
Brida
Vítěz je sám
Jedenáct minut
Valkýry
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Alef
Rukopis nalezený v Akkonu
Nevěra
Vyzvědačka
Jedenáct minut
Hipík
Paulo Coelho –Zpověď poutníka (společně s Juanem Ariasem)
