Máriddja se právě dozvěděla, že už jí nezbývá mnoho času. Svůj osud přijímá se zuřivou rezignací a rychle přechází k důležitějším záležitostem – třeba jak utajit svůj stav před manželem Bierou…
Sámské rodiny jsou tradičně velké a mladí se v nich mají starat o staré. Jenže Máriddja a Biera nikdy neměli děti. Sice se kdysi starali chlapce, kterého milovali nade vše, ale ten jim byl odebrán.
Snoubenci Kaj a Mimmi se přestěhovali do malé vesnice na severu Švédska. Zatímco Mimmi touží založit vlastní rodinu, Kaj se cítí ztracený, protože neví, kdo byl jeho otec a odkud pochází. Pak však najde podivnou krabici plnou sámských rukodělných výrobků, kterou mu zanechala matka. Spustí se nepravděpodobný řetězec událostí, jež ho nakonec dovedou k objevu, co mu navždy změní život…
Ukázka z knihy:
„Tak to už je asi všechno, ne?“ pronesla Mariddja a bez jakékoli grácie vstala z neergonomického kusu nábytku. Když se sklonila k podlaze, aby z ni zvedla čepici a mohla si ji nasadit, zavrzalo jí v kolenou.
„Jak si přejete. Máme na vás spojení. Ozveme se vám za několik dnů, až se to všechno trochu usadí.“
Lékařka ji chtěla podat ruku. Mariddja zareagovala tím, že se důkladně vysmrkala do kapesníku, který pro ni rusovlasá doktorka před rozhovorem nachystala, a podala jí ho. Malé lesklé ještěrky na doktorčině čele vypadaly zaskočeně, ale Skruvleniusová se ovládla, papírový kapesníček si vzala a řekla „na shledanou“. Onkoložka Runa Skruvleniusová se pak dívala za odcházející drobnou stařenkou, která s mumláním kráčela s rozepnutou bundou po podlaze z marmolea jako rozčepýřená vrána v protivětru. Tahle paní nemá problém jen s tělesnou schránkou, pomyslela si lékařka s ještěrkami podřimujícími v horkých návalech jejího klimakteria.
* * *
Mariddja pospíchala po nemocničních chodbách k východu tak rychle, jak ji křivé krátké nohy dovolily. Cestou na zastávku, z niž měl za tři čtvrtě hodiny odjet autobus, vylovila z kapsy bundy svůj starý telefon a zahodila ho do odpadkového koše.
O tomhle se nikdo nedozví. Tohle je jen mezi Mariddjou a jejím Stvořitelem.
Až bude zelená doktorka volat, nikdo to nezvedne. Vyzvánění, které znělo jako komáři, kteří se předávkovali radami kouče zaměřeného na životni styl, se bude ozývat ve shrnutém plastovém hrobě mezi nedopalky a použitými sáčky od bonbonů. Baterie telefonu odejde dřív než Mariddja.
O tom není pochyb.
Tina Harnesk se narodila a vyrostla ve švédském Jokkmokku. Pracuje jako knihovnice a sámská literatura je její srdeční záležitostí. Vždy toužila napsat knihu a nakonec se ní to opravdu povedlo. Její literární debut Kdo seje ve sněhu navíc zvítězil ve švédské literární ceně Kniha roku.
Tina Harnesk: Kdo seje do sněhu, přeložil Jaroslav Bojanovský, vydává nakladatelství Ikar, 312 stran, doporučená cena 429 Kč