Rocková muzika přišla o jednu ze svých největších legend. V poledních hodinách 8. listopadu se po vleklých zdravotních potížích vydal zaklepat na bránu rockového nebe někdejší frontman skotských Nazareth Dan McCafferty. Zpěvák s nezaměnitelným “chraplákem” za svou desítky let trvající kariéru spolupracoval s bezpočtem hudebníků. Jedním byl i český skladatel, producent a vynikající akordeonista Karel Mařík.
Karle, s Danem vás pojilo několikaleté přátelství, jak jste se vlastně seznámili?
“To už je pěkná řádka let. Oslovil jsem tehdy Dana s nápadem udělat novou verzi velehitu Love Hurts, a to jako duet. Od prvního momentu naší spolupráce jsme byli oba naladěni, jako bychom spolu dělali desítky let.”
Není žádným tajemstvím, že jsi autorsky a producentsky podílel na jeho poslední desce?
“Přesně tak. Na albu jsme pracovali bezmála dva roky. Vyšlo v roce 2018 u vydavatelství Ear Music. Přiznám se, že to byla jedna nejkrásnější a nejsvobodnější spoluprací, které jsem v životě zažil.”
Hned ke dvěma singlům z desky, songům Tell Me a You and Me vznikly videoklipy v Praze.
“Je to tak. Tell Me, kde Dan McCafferty ztvárňuje bezdomovce, který prochází sebereflexí promarněného života, byl předzvěst toho, co jsme chystali. Pro You and Me jsem pro spolupráci oslovil ve světě uznávaného českého fotografa Antonína Kratochvíla, který se ujal režie.”
U natáčení jsem částečně byl, vzpomínám, atmosféra na place byla velmi uvolněná.
“To je pravda. Dan s Tondou si okamžitě padli do oka. A nejen s Tondou, ale i s kameramanem Zbyňkem Kuncem, který výrazně přispěl k výsledné podobě ztvárnění písně.”
Dá se teda říct, že Dan se do Prahy rád vracel?
“Určitě. A nejen v posledních letech. Vždyť i s Nazareth tu odehráli nejeden koncert. Dan byl skvělý v tom, že své spolupracovníky hodnotil vždy podle jejich profesionality. Muzikanty z Čech, kteří se s námi podíleli na desce, uměl náležitě ocenit.”
Celou dobu se bavíme o albu. Ale ještě nepadl název. Last Testament. Koho napadl zrovna název, který v češtině znamená Poslední vůle. V kontextu, ve kterém se o Danu McCaffertym teď bavíme, se to jeví jako nomen omen.
“Když o tom tak přemýšlím, asi to vážně bylo jakési znamení z nebes. Zmínil jsem, že na albu jsme makali bezmála dva roky. Ovlivněné to bylo i tím, že Dan původně vůbec žádnou desku točit nechtěl. Přesvědčila ho You and Me, kterou jsem pro něj napsal.”
Jaká byla jeho první reakce?
“Kájo, chtěl bych natočit ještě jedno album, půjdeš do toho se mnou. Co jsem mu odpověděl, je asi jasné. Rozuměli jsme si nejen hudebně, ale především lidsky. Dan byl úžasně pokorný člověk a přítel. Mnohým našim a nejen našim umělcům by neuškodilo mít v sobě aspoň trochu z té jeho pokornosti.”
Na úvod jsme se bavili o tvých prvních vzpomínkách na Dana. Je naopak něco, co jsi mu nestihl říct a chtěl mu vzkázat do rockových nebeských výšin?
“Těžká otázka. Nejvíc mě mrzí, že jsme z různých důvodů nemohli být v posledních letech v osobním kontaktu. Naše poslední setkání zhatil covid. Už jsem měl letenku do Edinburghu, s tím že budeme řešit natočení videa k písni Refuge. Tři dny před odletem vše padlo. Ale to je minulost. Dan byl pro mne a myslím, že nejen pro mne největší osobnost nejen pěvecká, ale i lidská. Teď tam nahoře dělá radost všem kolem! Chybí mi. Je to čerstvé, zavřu oči a vidím ho. Nemůžu nezmínit, že mi strašně připomínal ve spoustě situacích mého tátu. Nikdy nezapomenu, co je zažít tak silnou svobodu a přátelství v hudbě s ním!”
Foto: archív Karla Maříka
