Nakladatelství Petr Štengl v těchto dnech vydává sbírku fejetonů Jana Sterna nazvanou Bestie a orgie. Pětašedesát hravých textů se vypořádává s tématy ze sociálních a humanitních věd: sociologie, politologie, filozofie, ba i teologie.
Jan Stern (* 1977) je již šestnáct let fejetonistou časopisu Nový prostor, který ve velkých českých městech prodávají bezdomovci, aby si přivydělali. Fejetony z časopisu uspořádal již do čtyř sbírek, které vydal sám Nový prostor a prodávali je bezdomovci podobně jako časopis. Nyní Sternovi vychází první kniha fejetonů v klasickém nakladatelství. Důvod je zřejmý. „Jsem přeci jen velmi opatrný na to, co do Nového prostoru dávám. Je to projekt charitativní a časopis kupují velmi různorodí lidé, kteří mají právo na to, aby jim autor neomlacoval o hlavu své názory. A tak se mi časem nakupily fejetony, které jsem se do Nového prostoru obával dát. Protože jsou příliš ožehavé, tenkoledové, názorové, politické, kontroverzní, conquistadorské, opepřené. Nyní jsem pro ně našel nakladatele, který tu kořeněnou chuť unese. Či spíše si v ní libuje,“ vysvětlil Jan Stern.
Petr Štengl (* 1960) je básník a ve svém nakladatelství vydává zejména poezii. Jednak vlastní (právě mu vychází kniha Kurzy umírání) a také mnoha jiných autorů. V oblasti poezie má nakladatelství značné renomé, například jím vydaná sbírka Alžběty Stančákové Co s tím získala v roce 2014 Cenu Jiřího Ortena. Kniha 55007 znaků včetně mezer Ondřeje Buddeuse byla roku 2012 nominována na Magnesii Literu, stejně jako kniha Kateřiny Bolechové Sádrová hlava jiné Marie roku 2021. Nakladatelství vydalo sbírky i dalším oceňovaným básníkům: Otovi Karsovi, Ondřeji Maclovi, Šimonu Leitgebovi, Františku Dryjemu nebo Michalu Šandovi. V konceptu nakladatelství je Sternova fejetonová kniha tudíž trochu úkrok stranou. Byť sám nakladatel si to nemyslí. „Dělit knihy podle žánrů je přežitek. Báseň je všechno. Nebo nic. Sternovy texty pro mě básně jsou. Takže žádný úkrok stranou. Naopak, pořád rovně za nosem,“ říká k tomu Petr Štengl.
Komerční anotace slibuje čtenářské hody. Rozebrány jsou v knize prý „problémy vejce Jaroslava Haška, střední Evropy, prezervativu, imbecility mileniálů, hlístic, tofu, judaismu, podezřelých skvrn na gauči, západní civilizace, antifeminismu Luďka Soboty, sociálních sítí a Ježíše Krista,“ píše se na obálce. Což prozrazuje, že texty se vznášejí v lehkém oparu ironie. Jak je u autora ostatně obvyklé.
Fejetony Jana Sterna našly svého příznivce například v literárním kritikovi Radimu Kopáčovi. „Fejeton je dneska jasně v úpadku, na huntě. Zplihlý, vybledlý a potrhaný prapor české fejetonistiky drží snad jen jeden jediný: Jan Stern. (…) Čím víc těch žánrových textů od něj čteme, tím větší metafyzická úzkost nás jímá: Vždyť tady není nic špatně, žádný slabý kus, vždyť to všechno funguje! U autora si totální stylistická bravura může vzít za téma cokoli a je z toho – fejeton jedna báseň. (…) Stern má vtip, stejně jako zvládá prolnout zábavný povrch s informační hloubkou, jistou míru věcnosti s jistou mírou věčnosti. (…) V naší kotlině se nikdy nic moc originálního nepovedlo. Tedy s několika málo čestnými výjimkami, co potvrzují pravidlo. Fejetonista Jan Stern je jednou z nich,“ napsal Kopáč před časem v Týdeníku Rozhlas.
