Hitlerova tajemství na Prima ZOOM

Prima ZOOM vám přináší několik zajímavých dokumentů k 80. výročí konce druhé světové války, a zejména o hlavním strůjci válečného běsnění. Odhalí další mnohá tajemství, která jste ještě nevěděli. Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn – 30. dubna 1945 Berlín) byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů, Poláků, dalších Slovanů aj. skupin. Jen při holocaustu bylo zavražděno na 6 milionů Židů. Vyvolal druhou světovou válku, která si v Evropě vyžádala přibližně 40 milionů lidských životů.

Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členskou základnu. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Na jaře roku 1945 Hitler zůstal v obleženém hlavním městě Berlíně a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku.

Pořádná dávka temné historie na Prima ZOOM:

6.5. ve 20.00 Zradil jsem Hitlera

Od 6. 5. ve 21.10 Berlín 1945

13.5. ve 20.00 Dva proti Hitlerovi

17.5. ve 22.10 Tajemství Hitlerovy moci

20. 5. ve 20.00 Odposlouchávali jsme Hitlera

Zradil jsem Hitlera (repríza pátek 9. 5. v 9.30)

Snahy o rozluštění systému nacistického šifrovacího stroje Enigma bývají spojovány s britským matematikem Alanem Touringem. V jeho stínu je muž, bez kterého by nic z toho nebylo možné. Jeden z největších špionů 20. století, třiačtyřicetiletý inženýr Hans-Thilo Schmidt, žije v roce 1941 v Berlíně a je nezaměstnaný. Je milovníkem žen a hazardním hráčem. Potřebuje peníze. Jeho bratr Rudolf mu sežene místo v šifrovacím oddělení Reichswehru. Hans se rozhodne tajemství Enigmy prodat do zahraničí. Zájem mají především zpravodajské služby Francie. V listopadu 1931 se Hans setkává s francouzským agentem Rudolphem Lemoinem a předá mu kompletní sadu fotografií Enigmy s návodem. Toto setkání změnilo průběh druhé světové války. Hans dostane přezdívku Asche. K dešifrování je třeba znát konfiguraci, a kódy se mění každý den. Kapitán Gustave Bertrand požádá o pomoc polské tajné služby. Polský matematik Marian Rejewski vymyslí elektromechanickou bombu, předchůdce počítače, a dešifruje všechny kódy. Hans mezitím vstupuje do Národně socialistické strany a nadále posílá informace o tajném vyzbrojování Německa, mobilizaci říšských sil, časovém plánu invaze, připojení Rakouska, obsazení Sudet a další. Bratr Rudolf je přidělen k armádnímu štábu, je u zdroje plánů Wehrmachtu. Francouzi však, neznámo proč, berou varování na lehkou váhu. Hans se mezitím stává tajným antifašistou. Později nacisté vylepší šifrovací systém Enigmy a Rejewski dokáže dešifrovat jen desetinu zpráv. Po obsazení Polska se zbavuje důkazů. Po obsazení Francie se tamní tajná služba reorganizuje v podzemí. Šifry Enigmy se snaží vyluštit také britská zpravodajská služba. Matematik Alan Touring vyvine elektromechanickou bombu, která byla dokonalejší než ta původní Rejewského. Dostala přezdívku Ultra. Z ponorky, kterou Němci nestačili potopit, Britové získají pravý stroj Enigma se šiframi i kódy. Získají i informace o bojích v Africe. V únoru 1943 je zatčen agent Lemoine, promluví a udá i Hanse. Naštěstí neví o Ultra. Asche je zatčen v dubnu 1943 a téhož roku se ve vězení otráví kyanidem. Zatčeni jsou polští agenti i kapitán Bertrand, který předstírá spolupráci a uprchne do Anglie. V průběhu války rozluštili Britové na 18 000 zpráv denně. Ultra pomohla utajit plány na vylodění v Normandii v roce 1944. Tajemství Ultra bylo odhaleno až o třicet let později. Hans-Thilo Schmidt svým předáváním vojenských informací a plánů významně přispěl k urychlení konce války.

Berlín 1945 (3 díly, premiéra úterý po 21.00, opakování pátky v 15.00)

Poznejte, jaký byl život v Berlíně roku 1945 podle deníkových záznamů lidí, kteří zde v té době žili.

6.5. Deníkovou formou zpracovaný dokument, ve kterém je divák prostřednictvím zápisků a vzpomínek zapsaných v denících obyvatel Berlína seznámen s obdobím od 1. ledna do 15. dubna 1945. Do dokumentu jsou zařazeny jak vzpomínky obyčejných obyvatel města, tak i Židovky, která se ve městě dlouhé roky skrývala, prominentních velitelů a představitelů režimu, nuceně nasazených, válečných zajatců a manželů, kde muž byl odsouzen k trestu smrti za účast na atentátu na Hitlera. Tyto vzpomínky jsou proloženy deníkovými záznamy spojeneckých letců, kteří prováděli nálety na Berlín, a ruského vojáka, jenž se účastnil sovětské ofenzivy na město. Obzvlášť silnou formou působí rozhlasová reportáž jednoho z redaktorů redakce Volá Londýn, která popisuje to, co redaktor viděl v osvobozeném Bergen-Belsenu. Díl končí vzpomínkou ruského vojáka postupujícího s Rudou armádou na Berlín.

13.5. Druhý díl nás seznámí s obdobím od 15. dubna 1945, kdy Rudá armáda zahájila svou ofenzivu proti městu, do 8. května, kdy polní maršál Keitel podepsal bezpodmínečnou kapitulaci. V dílu jsou zahrnuty deníkové záznamy a vzpomínky obyčejných berlínských obyvatel, ale i vzpomínky a záznamy vysokých důstojníků a generálů. Zajímavostí jsou i poznámky členů Rusy dosazené antifašistické první poválečné vlády. Hodně silným dojmem působí svědectví znásilněných a zneužitých žen a dívek. Tento díl dokumentárního seriálu končí vzpomínkami účastníka jednání o bezpodmínečné kapitulaci a jedné z civilních žen, která té noci překvapivě nebyla znásilněna.

20.5. Poslední díl zachycuje období od 9. května 1945, kdy v Berlíně utichly boje, do posledního dne prosince téhož roku. Vzpomínky mapují těžké období, kdy byly hlavně německé obyvatelky vystaveny masivnímu znásilňování ze strany vítězných vojáků. Snímek přináší informace o prvních krocích okupačních mocností, nedostatku potravin a čisté vody, nuceném nasazení obyvatel na odklízení trosek, ale i o nedostatku prostředků na denní hygienu nebo uhlí na topení. V dokumentu se objeví rovněž vzpomínky spojeneckých vojáků, které jasně dokazují, že velká část berlínských obyvatel nelitovala toho, že Německo válku vyvolalo, ale litovala především sebe, jakými útrapami musí procházet. Zajímavými pasážemi dokumentu jsou části týkající se rozdělení města na spojenecké zóny a pak pasáž týkající se postupimské konference. Na konci dokumentu jsou diváci seznámeni s dalšími osudy dvou z hlavních pamětnic, které v celém dokumentárním seriálu ve svých vzpomínkách vystupovaly.

Dva proti Hitlerovi (repríza v pátek 16. 5. v 9.20)

Během druhé světové války patřila Madeleine Richouová k nejdůležitějším agentům francouzské tajné služby. V boji proti nacistickému režimu spojila své úsilí s rakouským důstojníkem Erwinem Lahousenem. Seznámila se s ním v roce 1934 ve Vídni a vznikla mezi nimi důvěra. Po anexi Rakouska k Německu v roce 1938 je Erwin začleněn do německé armády, do oddělení Abwehru, kterému velí Wilhelm Canaris. Je tak přímo u zdroje informací. Madeleine v témže roce kontaktuje v Paříži šéfa francouzské vojenské rozvědky, plukovníka Louise Riveta. Stává se agentkou pod přezdívkou Mad a je zařazena do německé sekce kapitána Navarreho. Odjede do Berlína, kde se setká s Erwinem, kterému to však neřekne. Když má podezření, že je odposlouchávána, hovoří s Erwinem jen kódovaně. Setkávají se na tajných schůzkách. Mad sbírá informace a posílá je, psané neviditelným inkoustem, diplomatickou kurýrní poštou nebo šifrovanými telegramy. Předává francouzské rozvědce informace o všech Hitlerových plánech na dobytí evropských zemí. Po začátku války se Mad přesouvá do Budapešti. V únoru roku 1940 se tam setkává s Erwinem poprvé od svého odjezdu z Berlína. Obsazení Francie v roce 1940 prožívá daleko od své vlasti. Korespondence s Francií je přerušena, nadřízení Mad přecházejí do ilegality. Mad je zcela izolována. Pracuje na francouzském velvyslanectví. Zorganizuje únikovou cestu pro pronásledované, kteří vyhledali na velvyslanectví útočiště. Jakmile je diplomatická pošta obnovena, Mad posílá další informace a ukryté mikrofilmy. Erwin Lahousen je vyslán na východní frontu, je těžce raněn a evakuován do Vídně. Reinhard Heydrich, šéf bezpečnosti nacistického Německa, považuje Abwehr za hnízdo Hitlerových odpůrců a provede v něm čistku. V roce 1944, po neúspěšném atentátu na Hitlera, jsou spiklenci v čele s Canarisem popraveni. Erwin unikne smrti. Začátkem roku 1945 se rozhoří boje i v Budapešti a Mad je nucena strávit v krytu 50 dní. Válka končí v květnu 1945 a Mad cestuje s repatrianty diplomatickým vlakem do Turecka a odtamtud lodí do Marseille. V listopadu 1945 se dozví, že Erwin je svědkem v norimberském procesu. I když je svědkem obžaloby, je uvězněn s nacistickými zločinci, jako je Hermann Göring, Rudolf Hess a další. V roce 1947 se Mad podaří dostat Erwina z vězení. Erwin se vrací do Rakouska, kde po osmi letech umírá. Madeleine Richouová byla v roce 1946 jmenována rytířem řádu Čestné legie a vyznamenána válečným křížem a medailí odboje. Přesto si své tajemství uchovala až do konce života v roce 1987. Její paměti byly zpřístupněny až po 60 letech.

Tajemství Hitlerovy moci (3 díly, premiéry sobota po 22.00, opakování úterý v 15.55)

Příběh o vzestupu a pádu Adolfa Hitlera. Od jeho začátků ve Vídni až po raketový vzestup ve vysokých politických kruzích. Postupně jeho představy přerostly ve válku s celým světem, o které byl až do posledních chvil před smrtí přesvědčen, že ji vyhraje.

17.5. Vycházející hvězda

V Rakousku-Uhersku to vře. Bojů během první světové války se účastní i mladý Hitler. Během bojů se formují jeho názory, ale po velké válce je zatím tenhle chlapík nečitelný. Poflakuje se a snaží se nějak uživit. Světonázor Hitlera se formuje až po roce 1919. Jako mladý se poflakoval ve Vídni, kam přišel z rakouského venkova. Hitler měl jako mladý přátele mezi Židy, prodával obrázky a snažil se nějak uživit. O jeho antisemitismu zatím nikdo neví. Kapitalismus Hitlera děsí. Vidí totiž Židy jako hlavní riziko – bohatnou, soustředí majetek, mají talent na obchod. Hitlerovi se nedaří, jak by chtěl. Miluje ale politiku a dochází do sněmu poslouchat projevy. Sám si je zkouší a hledá svůj program. Židé jsou jasnou volbou, Hitler totiž vnímá, jak proti nim bují nenávist. Útěchu od mládí hledal v dobrodružných románech a v hudbě Richarda Wagnera. Rozmáchlá gesta a dramatičnost ho prostě fascinují. Odtud jeho touha se projevovat s barvami, uniformami a teatrálně vše demonstrovat na veřejných prostranstvích. Hitler kudy chodí, tudy mluví o velkém Německu. Chce, aby znovu dosáhlo své velikosti, a povídá to na každém kroku všem, kteří jsou ochotni poslouchat. Jediný protivník může za to, že je Německo po válce na kolenou. Židé, zloději a podvodníci, které je třeba vymýtit. Neříká scénáře, věří tomu. Pokud ne, dokonale hraje, že věří. Lidé na to slyší a jeho věhlas roste. Vzniká SA, tělovýchovná jednota, která brzy přeroste ve stranickou armádu. Dochází k bitkám v ulicích. Tak chce Hitler ukázat, že válka vlastně ještě neskončila a stále je s kým účtovat. Do toho přichází inflace, hospodářská krize a mnoho lidí doslova přes noc zchudne. Hitlerova slova jsou živnou půdou pro bolest a frustraci lidí. Jeho síla roste. Uprostřed NSDAP už má doslova magicky neomezenou moc, jeho věrní mu říkají Vůdce. Hitler se nakonec pokusí o puč. Nevyjde, ale Hitlerova hvězda zazáří a on dokáže využít celý proces ve svůj prospěch. Hitler se cítí reakcemi posílen a píše knihu Mein Kampf. Tady vysvětluje, čemu chce sloužit a jak je třeba v budoucnu konat. Jeho myšlenky jsou černé na bílém. Židé musí zaplatit, je třeba s nimi skoncovat. Na Hitlera se začínají nabalovat stejní fanatici, jako byl on. Hermann Hess, Joseph Goebels a další. Posiloval se kult strany a nacionální otázky. Získává i finance od jeho stoupenců, kteří ho berou jako investici. Protože krize se prohlubuje, Hitlerova protisystémová slova získávají na váze. U voleb získává mnoho, ale chce ještě mnohem více. Prezident je osmdesátiletý stařec, všichni předsedové stran také starší muži. Hitler představuje mladší alternativu, která slibuje práci a poukazuje na neduhy systému. Nacisté navíc hrají hru se zákonem. Napadají i policii a poukazují na její nekompetentnost. To oni by drželi větší pořádek. Nakonec ho Hindenburg jmenuje kancléřem. Měl dojem, že ho úřad trochu zkrotí, to se ale šeredně plete. Takhle se teď dostal legálně k obrovské moci.

24.5. Vládce

Hitler je kancléřem, je rok 1933. Strefuje se do nálady veřejnosti. Ta ho chce na vrcholu. Ovšem jeho politický styl je založen na podvodech a lžích. Německý kancléř si totiž nemůže dělat, co chce. Musel se ještě opírat o zákony a mít politické spojence. Už jako kancléř ale přijímá některé zákony, které posilují jeho moc. Vzniká také první koncentrační tábor, kde končí političtí odpůrci. Vzniká Gestapo, pravá ruka Hitlera a tajná obávaná policie. Pak přijde zmocňovací zákon, který všichni schválí pod obrovským tlakem. Ve sněmu je SA, která vyhrožuje. Brzy si Hitler v zemi může dělat v podstatě vše, co chce. Hitler v mezinárodním měřítku je opatrný. Slibuje mír a pro Německo chce jen nápravu některých nespravedlností Versailleské smlouvy. Ovšem je to všechno lež. Německo se chce rozšiřovat. Hitler má v plánu budovat Říši, tehdy tomu ale prostě nikdo nevěřil. V Německu se lid obrací na Hitlerovu stranu i v poslední vesnici. Mají totiž k dispozici rádio, a tak vědí, co se děje. Hitler toho obratně využívá ve svých projevech. Do strany se v roce 1933 přidají dva miliony lidí. Je to takový nápor, že strana přestane přijímat členy. Mnoho lidí je pozatýkáno, pokud projeví nedůvěru ve stranu. Ovšem i ve straně vznikají třenice a boj o moc. Konzervativní jádro vystupuje proti novému, a naopak. Hitler to vyřeší způsobem sobě vlastním. Nechá své spolupracovníky povraždit. Například velitele SA Ernsta Röhma. Posílí tak jen svou moc a stane se absolutním vůdcem strany. Ovšem to není vše. Po smrti Hindenburga v roce 1934 se stává i prezidentem Německa a teprve teď může tvrdit, že Německo je jeho. Posiluje propagandou svou absolutní moc, jak to jde. Proto je důležité, aby se konaly v Berlíně olympijské hry. Rozjíždí přitom hon na Židy, tady ale musí zbrzdit a tvářit se jako uvědomělý vůdce. Hry proběhnou – a pak se může strana vrátit ke své politice potírání židovské komunity. Pak jsou na stole územní požadavky. Porýní a Sudety. Ty chce Hitler jednoznačně pro Německo. Tedy rozšíří zemi bez odporu, bez jediného výstřelu. Pak následovalo Rakousko. Vedení evropských zemí se snaží s Hitlerem domluvit. Chtějí záruky, že nebude válka. Hitler vše ochotně slibuje. Ovšem nikdo z tehdejších politiků neodhadl, že Hitler je lhář a slíbí komukoli cokoliv. Dokázal lidi obelhat. Protižidovské nálady už jsou v plném proudu, v Německu hoří synagogy, a nikdo proti tomu nevystoupí. Hitler a jeho fašistická banda si dělají, co chtějí, a všichni přihlížejí. Jeho rozhodnost a agresivita berou lidem dech.

31.5. Ničitel

V roce 1939 je vše jasné. Musí vypuknout válka. Hitler tlačí na pilu, teď – nebo nikdy. Nesmí se čekat, až se nepřítel připraví a bude moci klást odpor. Němci vtrhnou do Polska a rozšíří Německo a vytvoří velkou říši. Teď nebo nikdy! Dokázal to, jeho generálové se nechají strhnout. Následují ho. Válka začne jako podvod. Němci zinscenují napadení vlastních lidí u příhraničního rádiového vysílače. Válka je tu, do Polska vtrhnou německé jednotky a osud Polska je zpečetěn. Za čtyři týdny je po všem, Německo pohltí polskou zemi, rozdělí si ji se Sovětským svazem. Následují bleskové války a Hitler má v hrsti i další evropské země. Platí za génia. Už je ale pozdě se teď podivovat. Je třeba reagovat. I přes obrovské úspěchy je Hitler nespokojený. Nemá Británii a Roosevelt mluví stále agresivněji. Nemá vyhráno. Hitler si své generály svolá do říšského sněmu. Tohle rozhodně není situace, kterou slavit. Němci musí vést něco jako vyhlazovací válku. Musí válčit proti Sovětskému svazu. Nikdo z generálů nic nenamítá. Hitler rozdal karty jasně. Komunista není přítel, je třeba k nim přistupovat tvrdě. Němci na to rádi slyší, rozšíření říše vítají, hospodářský růst se líbí podnikům, lidé chtějí mít lepší život. Je to pochopitelné, málokdo tušil, jaká je realita. Po Pearl Harboru je ale všechno jinak. Do bojů vstupují Spojené státy. Hitler je pod tlakem. Musí využít toho, že Američané se teď zabývají Japonskem. Nezapomene ale vyhlásit válku i Spojeným státům. Východní fronta se hroutí a brzy je jasné, že Hitler udělal chybu. Neměl USA vyhlašovat válku. Strategická chyba, za kterou tvrdě zaplatí. Německému lidu však Hitler nesmí prozradit, jak se vyvíjí mezinárodní situace. Nechává stavět koncentrační tábory, kam vleče miliony Židů. Vyhlazovací přístup nebere konce, naopak nabírá na obrátkách. Mezitím ale Hitler sám vede válku, svým generálům přestává věřit a kdokoli má jiný názor, je propuštěn. Opovrhuje svým generálním štábem. Stalingrad ale i Hitlerovi otevře oči. Tuhle válku nemůže vyhrát. Tahle porážka je opravdovým ponížením. Hitler ztichne. Není co říct, musel by mluvit o ponížení a prohře. Vykřikují za něj jeho nohsledi. Goebels hřímá o totální válce, fanatismus připomíná sebevražednou misi. Na východě vede frontu generál Erich von Manstein. Tedy až po Hitlerovi, ale jedině na tohoto generála Hitler dá. Váží si jeho úspěchů. Tady se ale rozcházejí, protože Manstein nesouhlasí s Hitlerovým přístupem. Pak přijde den D a je jasné, že Němci válku nemohou vyhrát, otevírá se další fronta. Ve válce chce pokračovat až do úplného zničení. Netuší ale, že na něj je připravován atentát. Operace Valkýra ale není úspěšná. Všichni zaplatí a Hitler ještě posílí svou auru neporazitelnosti. Válka je prohraná, ale ještě je tu jedna věc. Vývoj nových zbraní, které mají dlouhý dolet a mohou zasadit tvrdou ránu. V2 je už opravdu moderní zbraní, která uměla doletět do Británie. Avšak spálené mosty a Hitlerova izolovanost už si berou svou oběť. Hitler je nemocný, zničený a uchýlí se k sebevraždě.

Odposlouchávali jsme Hitlera (repríza v pátek 23. 5. v 9.20)

V červnu 1940 podepsala Francie příměří s Německem. Francouzská společnost PTT se zabývala telefonními linkami z Francie do Německa. Záměr odposlouchat nacisty byl konzultován s francouzskou zpravodajskou službou. Technické řešení odposlechu však bylo velmi složité. V září 1941 se ke skupině odbojářů v PTT přidal Robert Keller. Za první světové války sloužil v armádě. Měl skvělé znalosti o komunikačních sítích, v PTT měl na starost odbor zabývající se opravou a údržbou podzemních kabelů. Byl to vlastenec, působil v odbojové síti „Pomsta“. Němci si mysleli, že linky jsou bezpečné. Linky byly opatřeny zesilovači, které hlídala německá armáda jako pevnosti. Keller vytvořil pracovní skupinu nejvěrnějších spolupracovníků, která měla nebezpečnou misi provést. Všem hrozil, v případě prozrazení, trest smrti. V dubnu 1942 práce na kabelu začaly. Probíhaly zejména v noci. Tým odklonil 70 hlavních okruhů do malého pronajatého domku. Zde byly nainstalovány všechny potřebné přístroje. Už první den zachytili odbojáři 60 komunikací, provoz byl velmi hustý. Jednoho dne uslyšeli i samotného Hitlera. Podařilo se jim odposlechnout i další nacistické pohlaváry, například Keitela, Jodla, Milcha, Sperrla nebo Göringa. Odposlechem zjistili informace o nacistických jednotkách, jejich velikosti, rozmístění, zbraňových systémech, složení flotil, pohybu lodí apod. Důležité byly i informace o chystaných zatčeních členů domácího odboje. Mohli je včas varovat. Informace posílali odbojáři spojeneckým zpravodajským službám. Tým, pod vedením Kellera, se chystal napíchnout další hlavní linku. Postupovali stejně. Po začátku evakuace obyvatel byl původní domek prozrazen. Lidé šířili drby, že v domku žije několik podivných individuí. Týmu se podařilo včas zahladit stopy a do domku se následně nastěhovali nacisté. O ničem neměli ani tušení. V září 1942 začala akce na další, tentokrát větší lince. V prosinci 1942 bylo vše hotovo, Francie však v té době byla už odříznutá. Nějaký anonym udal Kellera, označil ho za špióna Angličanů. Keller a jeho spolupracovníci se ocitli v celách. Některým vysoce postaveným odbojářům se podařilo uprchnout do Alžíru. Kellera mučili, ale on nikoho neprozradil. Byl poslán do koncentračního tábora, kde chytil tyfus a léčil se. Zemřel den před osvobozením tábora. Takzvaný „Zdroj K“ způsobil nacistům velké škody. Zrádce nebyl nikdy odhalen.