V zákulisí konstrukce ikonické Eiffelovy věže je ukrytý příběh o neuvěřitelných problémech, které jí nevyhnutelně předcházely. Navrhnout a vztyčit třísetmetrovou věž ze železa a oceli nebylo jen tak, ale drama zahrnuje mnohem více než jen sváry soupeřících architektů. Významný a přelomový moment v historii strojírenství a techniky se stal počátkem radikálních změn. Ty postupně vedly k ostrému střetu mezi železem a kamenem, inženýrstvím a architekturou i moderním designem a starými osvědčenými postupy. Mediální kampaně v tisku, nekonečné lobbování, veřejně pořádané konference, očerňování soupeřů a shazování konkurenčních stavebních projektů, chlubení se velkými a významnými jmény – všechny strany usilující o stavbu Eiffelovy věže se zapojily do zuřivé bitvy bez ústupků. Tento historický film využívá trojrozměrnou animaci, oficiální dobové záznamy i osobní materiály zúčastněných, které exkluzivně poskytli jejich potomci. A díky tomu znovu oživuje vertikální závod v nové a neokoukané podobě. Vydejte se po stopách historie díky Prima ZOOM.
Poznejte příběh této ikonické stavby na Prima ZOOM:
14.11. 20.00 Eiffelova věž: Příběh legendy
Eiffelova věž: Příběh legendy (repríza v pátek 17. 11. v 9.00)
Eiffelova věž je asi nejznámější pařížskou dominantou. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou přes 300 metrů nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 330 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let, do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologické stanice a později i rozhlasového a televizního vysílače byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku. Spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat. Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas. V návaznosti na nákladnou údržbu věže se ji český podvodník Viktor Lustig pokusil v roce 1925 dvakrát fingovaně prodat do šrotu.
V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví několik milionů lidí z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. V nohách věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ale je zde schodiště pro pěší. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot kolísat až o 18 mm. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží se nachází busta Gustava Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle. Pod balkonem první plošiny se po celém obvodu nachází nápis složený ze 72 jmen významných vědců a inženýrů, jako uznání a připomínka toho, že bez jejich teoretických i praktických příspěvků vědě by vybudování věže nebylo možné. Věž byla předlohou mnoha dalších rozhleden, například i Petřínské rozhledny.
