Prima ZOOM je plná rozmanitých zajímavostí a přináší vám dva snímky o věcech, o kterých toho možná tolik nevíte. Carl Fabergé byl velmi talentovaný a úspěšný zlatník hugenotsko-německého původu. Svými klenotnickými díly ohromil nejprve ruskou carskou rodinu a následně i celý svět. Jeho práce je symbolem nesmírné kreativity a je nepochybně obdivována dodnes.
Vydejte se také prozkoumat rostliny, jež nemají žádné květy, semena ani kořeny. A přesto už po staletí žijí a rozšiřují se po celém světě. Způsob, jakým jsou mechorosty schopny přežít i v extrémních podmínkách, začíná zajímat nejen vědce. Je známo asi 25 000 druhů v 700 rodech a Prima ZOOM odhalí jejich tajemství.
Užijte si poklady nebo mechovou pohodu na Prima ZOOM:
30. 1. 21.00 – Fabergého poklady
31. 1. 21.05 – Veličenstvo mech
Fabergého poklady (repríza pátek 2. 2. v 10.20)
Petrohrad byl ve druhé polovině 19. století městem snů a tužeb. Bylo to elegantní místo, které se vyrovnávalo velkým evropským metropolím. Jakmile ve městě nastaly slunečné dny, konaly se večírky, které si užívali měšťané i aristokraté. Nejlepší klenotníci se tehdy překonávali v kreativitě, aby získali bohaté klienty. Jedním z nich byl i Carl Fabergé. Ten byl již od svého mládí velmi talentovaným zlatníkem. V roce 1885 vytvořil k oslavám Velikonoc zlaté vejce, uvnitř kterého se nacházela zlatá slepice. Tehdejší car Alexandr III. a jeho žena byli tak ohromeni, že Carl dostal za úkol vytvářet vejce každé Velikonoce. Po smrti Alexandra III. pak pokračoval v tradici i jeho syn Mikuláš. Carl měl stále více zakázek, a tak již brzy nepracoval sám. Spolupracoval například s Franzem Birnbaumem, dokonalým kreslířem a inovátorem. Carlovy šperky vyzařovaly hravý a kouzelný svět. Vytvářel ale také předměty denní potřeby. Za třicet let činnosti vytvořily jeho klenotnické dílny více než 200 tisíc různých předmětů. Carl byl opravdu úspěšný, a tak po čase založil i anglickou pobočku. Ve své práci pokračoval i v době, kdy vládl car Mikuláš II. Měl stále více bohatých zákazníků, a tak měly jeho dílny neustále mnoho práce. Carlův dům zaměstnával více než 500 lidí. Během první světové války museli pracovníci odejít do boje, ale tvorba velikonočních vajec nebyla ani tak pozastavena. Roku 1918 byla carská rodina popravena, a tak se Carl odstěhoval do Švýcarska, kde o dva roky později zemřel. Sovětská vláda po jeho smrti poklady prodala či rozebrala. Některá vejce, šperky a předměty se však podařilo zachránit či získat zpět. Byly tedy uloženy do Muzea Fabergé a jsou k vidění dodnes.
Veličenstvo mech (opakování v sobotu 3. 2. ve 12.30)
Mech – drobná rostlina, která k dobytí světa využívá neuvěřitelné strategie. Její tajemství se nyní snaží odhalit vědci. Pro život na Zemi jsou mechy nezbytné. V Japonsku jsou mechy opěvovány skoro jako polobozi. Pokrývají posvátná místa a jsou pěstovány s trpělivostí a uměním. Mechy jsou zde pěstovány za účelem zkoumání. Cokoli by mu mohlo vadit v růstu, je odstraněno. V podstatě se už nejedná o zahradničení, ale výrobu šperků. Zahrada s přezdívkou Mechový chrám je přímo zeleným útočištěm. Najdeme v ní přes 120 různých druhů mechu. Japonci přidělují mechům jemná jména – příkladem je spirála, provázkový mech nebo bílý vlas. Jedním z nejvýraznějších druhů mechu je cypřišový mech, jinak nazývaný také lasičí ocas. Na vlhkých místech roste mech plesnivina, který má svou typickou zatuchlou vůni. Zatímco v této zahradě je s každým vláknem mechu zacházeno jako s drahokamem, jinde ve světě prokazuje mech svou neuvěřitelnou sílu k přežití v nehostinných podmínkách.
Sopečná vrchovina Lakagígar na Islandu je právě jedním z příkladů míst, kde mech předvádí svou superschopnost. Oblast pokrývá chlupatý a šedý mech, nazývaný zoubkočepka. Tento mech dokáže žít na lávových polích, protože dobře snáší vyprahlé klima. Pomocí chloupků na konci svých lístků vstřebává z atmosféry vlhkost. V krajině, která je velmi chudá na živiny, nejsou vhodné podmínky pro růst rostlin. Mechy ale nemusí zapouštět kořeny do země, a mohou tak růst i na povrchu kamenů. Mech v Lakagígar rostl 230 let, než zhoustl do současné podoby. Proto je potřeba tento mech chránit a eliminovat pohyb po mechu. Obnova by přírodě trvala další desítky let. Mech zde vytvořil úrodnou a stabilní půdu pro kvetoucí rostliny.
Pro porozumění tomu, jak mohlo k vývoji mechů dojít, je potřeba vrátit se do historie. Před 450 miliony let využily oportunistické řasy přílivu a odlivu, aby vyšly z vody na zem a tam se usadily. Tak se z nich staly mechy. Na vulkanickém podloží planety vytvořily svým rozmnožováním půdu. První suchozemské rostliny se staly zdrojem kyslíku v atmosféře. Mechy se rozšířily téměř po celém povrchu Země a z vyprahlé planety udělaly planetu s bujnou vegetací. Dnes rostou mechy ve všech zeměpisných šířkách a je jich známo více než 25 tisíc druhů. Mechy jsou domovem mnoha živočišných druhů – plazů, pancýřníků a hlístic. Pod mikroskopem lze rozlišovat vířníky a želvušky. Tito živočichové dokážou velmi výrazně zpomalit svůj metabolismus, aby tak přežili období sucha. Tuto vlastnost mají s mechy společnou. Mechorosty dokážou přejít do stavu dormance, který může trvat i desítky let. Listy se svinou a obalí stonek, aby uchránil své stále živé buňky. Pokud přijde déšť, stačí pár hodin a mech se opět vrátí k životu.
