
V dnešní době, kdy se téměř na každém rohu objevuje Franz Kafka a jeho dílo je všeobecně známé i mimo literární kruhy, se tak trochu zapomíná na jiného velikána české literatury ,Jaroslava Seiferta. Tento jedinečný básník je zatím jediným českým laureátem Nobelovy ceny za literaturu, kterou získal v roce 1984. Přesto jeho jméno dnes poněkud zapadá v prachu minulosti.
Básník lidskosti a krásy Jaroslav Seifert (1901–1986) byl básník, spisovatel a novinář, který ve svých dílech oslavoval krásu, lidskost a prosté radosti života. Jeho poetika se vyvíjela od proletářských veršů přes poetismus až po hluboce intimní a reflexivní lyriku. Mezi jeho nejznámější sbírky patří Na vlnách TSF, Poštovní holub, Maminka a Morový sloup. Mistrně pracoval s českým jazykem a dokázal v něm zachytit nejen krásu světa, ale i bolest, kterou život přináší.
Statečný signatář Charty 77
Kromě literární tvorby se Seifert proslavil také svým občanským postojem. V roce 1977 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77 , dokumentu, který upozorňoval na porušování lidských práv v tehdejším Československu. Přestože byl už v té době nemocný a ve vysokém věku, neváhal vyjádřit svůj nesouhlas s totalitním režimem a podpořit hnutí za svobodu a spravedlnost. Tento krok mu přinesl potíže s režimem, ale jeho morální autoritu to nijak neoslabilo.
Nobelova cena a mlčení režimu
Když v roce 1984 získal Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu, komunistický režim se k tomuto úspěchu stavěl rezervovaně. Místo oslav a uznání přišlo mlčení a opomíjení. V očích režimu byl Seifert navzdory své slávě i nadále nežádoucí osobností. Přesto jeho dílo žije dál a dodnes inspiruje čtenáře svou lidskostí a jemnou krásou. Osobní vzpomínka Nikdy nezapomenu, když pan Seifert diskutoval s mým dědou u Hlasu Ameriky a usmíval se nad mými prvními literárními počiny. Byla to vzácná chvíle, která v sobě nesla kouzlo setkání s velikánem české poezie. Jeho lidskost a pokora byly stejně podmanivé jako jeho verše.
Zapomenutý velikán
Dnes se na Jaroslava Seiferta často zapomíná, zejména mezi mladšími generacemi. Jeho verše už nejsou běžnou součástí školních osnov a jeho odkaz se zdá být zatlačen do pozadí. Přitom právě jeho poezie nabízí nejen umělecký zážitek, ale i příklad statečnosti a lidské důstojnosti. Možná je na čase znovu objevit krásu a hloubku jeho tvorby a připomenout si, že i v těžkých časech může poezie být zdrojem naděje a inspirace.
(PD) foto: Pixabay