Angličtina se dnes považuje za globální jazyk číslo jedna a na českých školách se ji děti povinně učí už na prvním stupni. Ještě před sto lety v Československu však byla spíše okrajovým jazykem a mnohem více lidí znalo francouzštinu či němčinu. Komunistický režim pak na školách diktoval výuku ruštiny a „západní“ angličtina byla považována za nežádoucí. V posledních desetiletích se ovšem anglický jazyk v Česku masivně rozšířil, a to i díky počítačovým hrám nebo sociálním sítím.
V osmnáctém i po velkou část devatenáctého století byla angličtina v českých zemích spíše jazykovou raritou. „Obyvatelé znali němčinu, což byl úřední jazyk habsburské monarchie, francouzštinou mezi sebou zase mluvila šlechta a diplomaté. První anglická slova se do povědomí Čechů dostávala teprve díky obchodním vztahům s Velkou Británií,“ popsala Simona Škurková, ředitelka jazykové školy Lingua centrum a vystudovaná anglická filoložka. Významné obchodní vazby s Anglií udržoval na počátku 19. století například brněnský textilní průmysl, ostrovní země totiž tehdy dominovala světové výrobě textilu.
Robinson a Shakespeare
První anglické knihy se do českých zemí dostávaly přes Německo a Francii, protože přímé překlady z angličtiny byly v té době vzácné. Jedním z prvních anglických románů dostupných českým čtenářům byl Robinson Crusoe. „Česky poprvé vyšel v roce 1797, tedy téměř osmdesát let po originálu (1719), a to jako nedokonalý překlad německé adaptace Robinsona od J. H. Campeho. Na první český překlad odpovídající originálu si čtenáři museli ještě sto let počkat,“ uvedl Marek Toman v článku na iLiteratura.cz. I Shakespearova díla u nás byla zpočátku překládána z německých nebo francouzských verzí, nikoli přímo z angličtiny.
V 19. století se díky rostoucímu zájmu o anglickou literaturu a kulturu začala angličtina v českém prostředí objevovat více. Národní obrození, které zdůrazňovalo vzdělání a kultivaci českého jazyka, vedlo také k většímu zájmu o překlady cizojazyčných děl. Například první pokusy o přímé překlady Shakespeara do češtiny pocházejí ze 40. let 19. století, ale teprve v druhé polovině století se začaly objevovat kvalitnější překlady, které si získaly širší publikum.
Exotický jazyk
Výuka angličtiny na školách byla v tomto období stále vzácná. Některá elitní gymnázia v Praze a Brně nabízela angličtinu jako volitelný předmět, většina studentů se však učila němčinu, francouzštinu a latinu. Angličtina byla považována za „užitečný, ale exotický“ jazyk vhodný pro obchodníky a cestovatele.
Jedním z prvních významných českých anglistů byl filolog a překladatel Josef Václav Sládek, který studoval v USA a přivezl do Čech hlubší povědomí o angloamerické kultuře. Sládek překládal anglickou poezii a významně přispěl k popularizaci anglické literatury v českém prostředí. První katedra anglické filologie vznikla na Karlově univerzitě v roce 1912 a založil ji jazykovědec Vilém Mathesius.
Obliba jazzu angličtině pomohla
Po vzniku Československa v roce 1918 se angličtina dostávala do širšího povědomí jen pomalu. „V době před druhou světovou válkou se v Československu na středních školách vyučovala řečtina, latina, francouzština a němčina. Výuka angličtiny probíhala jen vzácně,“ popsala Magdaléna Svobodová ve své bakalářské práci s názvem Angličtina jako lingua franca z pohledu Čechů. Na některých školách byla angličtina nabídnuta jako druhý cizí jazyk, i když stále dominovala němčina. Šíření angličtiny napomáhala například jazzová hudba, která se stala populární ve 20. a 30. letech minulého století.
Po roce 1948 se Československo dostalo pod vliv Sovětského svazu, což mělo na výuku cizích jazyků zásadní dopad. Angličtina byla považována za jazyk kapitalistického Západu a její výuka byla výrazně omezena. Hlavním cizím jazykem na školách se stala ruština.
Angličtina nutná pro obchodní vztahy
Po pádu komunismu v roce 1989 nastal prudký nárůst zájmu o anglický jazyk. Ruština jako hlavní cizí jazyk byla na školách rychle nahrazena právě angličtinou. Objevily se první soukromé jazykové školy a angličtina se stala klíčovým jazykem v podnikání, technologiích a cestovním ruchu. Firmy, které chtěly obchodovat se zahraničím, musely své zaměstnance rychle naučit alespoň základy jazyka, aby byly schopny nabídnout své produkty nebo služby.
„V devadesátých letech nastal obrovský hlad po výuce angličtiny a zároveň byl problém sehnat dostatek lektorů. Výukové skupiny mívaly běžně po 12 nebo 15 studentech, přitom dnes nám přijde více než šest lidí už příliš,“ objasňuje Simona Škurková. Kromě lektorů se tehdy nedostávalo ani učebnic, které byly navíc velmi drahé.
Anglicismy součástí běžné mluvy
V současnosti je angličtina v Česku všudypřítomná. Mladší generace ji používají běžně v práci, při cestování i na sociálních sítích. Čeština navíc přejímá stále více anglicismů – slova jako meeting, deadline či influencer jsou dnes běžnou součástí slovní zásoby.
„Na slovníku gen Z je vidět, že význam angličtiny dále poroste. Mladí lidé v některých případech už používají jen anglicismy a původní český ekvivalent občas ani neznají. Přispívá k tomu i korporátní jazyk, který rovněž přinesl spoustu anglicismů,“ doplnila Simona Škurková.
Zdroje:
TIC Brno: Brno INdustrial. Život a doba moravského Manchesteru, 2020
Pavel Drábek: České pokusy o Shakespeara, Větrné mlýny, 2012
Web Ústavu anglického jazyka a didaktiky Karlovy univerzity (odkaz zde)
Marek Toman: Korektní Robinson aneb nový dům ze starých cihel, iLiteratura.cz (odkaz zde)
Magdaléna Svobodová: Angličtina jako lingua franca z pohledu Čechů, Bakalářská práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, 2022 (odkaz zde)
