Je naše společnost depresivní? Podle WHO trpí depresí více než 400 miliónů lidí a deprese se řadí mezi největší zdravotní zátěže na světě. V médiích se pravidelně objevují zprávy o zvyšujícím se počtu lidí, kteří navštěvují psychiatra nebo užívají antidepresiva. Je to znamení, že je naše společnost nemocná? Nebo je jen otevřenější a přestala stigmatizovat duševní onemocnění? Je vůbec možné a žádoucí zkoumat depresi a úzkostné poruchy coby sociální fenomén? Studenti Katedry sociologie FF UK společně s odborníky z oborů religionistiky, sociologie, antropologie, ekonomie a psychologie přináší pestrou mozaiku možných pohledů na toto velmi aktuální téma.
Jak vnímáte svůj život? Pocit toho, jestli jste úspěšní nebo ne, v dnešní době neovlivňují jen chemické procesy v mozku, ale také to, co je spouští. Tedy existuje systém, který je zodpovědný za vaši náladu, vnímání a to, jak prožíváte život. Porovnáváte se s životy jiných, jak je prezentují na sociálních sítích? Koledujete si o depresi. Prožíváte rodinné trable, ale nenecháváte své duši prostor odpočinout si a regenerovat? Pracujete až na hranici vyčerpání, protože máte pocit, že se to od vás očekává? Obětavě čekáte až vás někdo pochválí, ale právě ocenění se nedostavuje?
Studie neustále ukazují, že deprese je nejvíce spojena s počtem stresorů zažitým v životě a účinek je kumulativní – čím více stresů se v průběhu času nahromadí, tím větší je pravděpodobnost vzniku deprese. Ztráta důležitého vztahu smrtí nebo rozvodem je většinou lidí prožívána jako velký stres vyžadující značné přizpůsobení. Osamělost je jak fyzickým, tak emocionálním stresorem a míra osamělosti, o které je známo, že je vysoká mezi staršími lidmi, prudce stoupá mezi mladými lidmi, kteří stále častěji uvádějí, že nemají žádné blízké přátele. Ztráta zaměstnání nebo hrozba ztráty zaměstnání jsou téměř vždy zdrojem neustálých obav. Při absenci široké škály dovedností zvládání se i drobné hrboly na životní cestě mohou stát významnými stresory.
Spoluautorka publikace Depresivní společnost a její editorka, Olga Plíčková, vysvětluje: „Faktem je, že se tvrdí, že generace Z je depresivnější. Zkoumám toto téma pět let, ale nedošla jsem k jednoznačnému závěru, jestli tomu tak je, nebo ne. Například za covidu byly dělány porovnávací studie ohledně stavu duševního zdraví populace a je pravda, že se nejvíce zhoršil duševní stav u mladých lidí. Také se ale stav zhoršil u matek samoživitelek. To znamená, že je těžké vyvozovat závěry jen u generace Z. Je důležité vědět, že kdybychom uvažovali o těžké depresi, tak její výskyt je v populaci docela stabilní. Pohybuje se kolem 4 % a toto číslo se během covidu nijak nezměnilo. Když ale přidáme střední a lehkou depresi, tak tam k tomu zvýšení došlo. Ještě ale nemáme studii postcovidovou, jestli došlo zase ke snížení. Takže vývoj je, nevíme ale, jakým směrem.“
Smutek, deprese u mladých se projevuje především u středoškoláků a vysokoškoláků. Ti jsou v takové životní fázi, kdy se od rodičů začínají více orientovat na své vrstevníky, kamarády. Sociální kontakt je pro ně velice důležitý. Odbornice dodává, že jejich pocit zmaru beznaděje a osamělosti nemusí být nemoc. „K tomu bych dodala, že velice zajímavá věc je, když proběhl výzkum na téma nedobrovolné samoty, která je spojena s osamělostí, tak se ukázalo, že mozek na ni reaguje podobně jako na fyzickou bolest. Doslova můžeme říct, že osamělost bolí. A z toho se mohou vyvíjet další obtíže.“
