Děti se vrátily do lavic – a jako každý rok se některé z nich během pololetí zraní. Problémem, o kterém se stále příliš nehovoří, je nízké pojištění škol. Instituce nejsou buď pojištěny vůbec, nebo jen na desítky tisíc korun. Pojistka pak nedokáže pokrýt následky ani středně těžkého úrazu, natož horších následků. Společnost Vindicia, která se na kompenzace specializuje, doporučuje na začátku pololetí pojistku školy prověřit.
Školy jsou během vyučování i přestávek zodpovědné za to, aby se dětem nic nestalo. K úrazům ale samozřejmě dochází, ať už následkem porušování školního řádu nebo nehodou. „Jakmile průšvih nastane, škola má povinnost ho okamžitě zaznamenat do knihy úrazů a doplnit, kdy a jak přesně k němu došlo. Kompenzace se řeší podle stejných pravidel jako pracovní úrazy, tedy dle nařízení vlády 276/2015,“ říká Tomáš Beck, expert na odškodnění z Vindicia.
Problém je, že školy nejsou připraveny na situaci, kdy dojde ke skutečně vážnému úrazu. I běžná zlomená noha si může vyžádat kompenzaci ve výši stovek tisíc korun. Zahrnuje totiž nejen bolestné, ale i ošetřovné či dorovnání mzdy rodiče, který musel zůstat doma a starat se. Školy jsou ale pojištěny jen na desítky tisíc korun, popřípadě vůbec. Když se pak stane úraz, jdou peníze z kapsy zřizovatele. V případě soukromých škol ale může být pro poškozené těžké se kompenzace domoci.
Následky tohoto nastavení řešil i žák základní školy a jeho rodina. Chlapec byl velmi talentovaný atlet, který měl nastoupit na sportovní gymnázium. Při chůzi po školních schodech ale ve šlápl na odhozený předmět a při pádu si zlomil několik obratlů. Nastala velmi nepříjemná situace – škola totiž byla nebyla pojištěna na dostatečnou částku. Pojistka zahrnovala 100 tisíc korun pro bolestné a 200 tisíc jako ztížení společenského uplatnění. Žák ale logicky požadoval výrazně více. Vindicia zde uplatnila více než 300 tisíc jen na bolestném, což kvůli nízké pojistce musel řešit zřizovatel. Ztížení společenského uplatnění se teprve bude řešit, ani zde však 200 tisíc následky pravděpodobně nepokryje.
Rizikem je tělocvik a venkovní pobyty
Fyzická kondice českých dětí je dlouhodobé téma. Právě během tělocviku vzniká prostor pro celou řadu zranění, typicky vymknuté kotníky či zlomeniny. Velkou zodpovědnost na sebe berou i kantoři, kteří děti doprovází na lekce plavání či školy v přírodě. Zvlášť u vody se chvíle nepozornosti či neuvážený skok do neznáma mohou proměnit v ty nejhorší následky. „Takové situace končí i tonutím, poškozením mozku nebo omezením hybnosti, kdy dítě potřebuje doživotní péči. Ta je nejen velmi nákladná, ale i časově náročná – rodiče musí omezit svou práci, což má vliv na rodinné finance. Právě proto by měly být školy velmi dobře pojištěny i pro tyto potenciálně tragické situace – jestliže má škola sjednáno plnění jen na desítky tisíc korun, nepokryje to ani čtvrt roku podobné náročné péče,“ zdůrazňuje Beck. Na obsluhu těžce zraněného by měli myslet i rodiče, kteří si zodpovědně sjednávají soukromou pojistku a do smlouvy ji zahrnout. Tím ideálně pokryje trvalé následky, invaliditu, péči o osobu blízkou či jiné náklady na ošetřování. Velmi důležité je adekvátně nastavit limity.
Vhodná je podobná soukromá pojistka dítěte i v případě zájmových kroužků. „Většina sportovních aktivit zahrnuje riziko úrazu. Rodičům doporučujeme krýt si záda pro případ, že se něco stane a zřídit dítěti vhodnou soukromou pojistku. Na zvlášť vysokou částku by měla být sepsána v případě, že školák či student ve volném čase trénují na aktivitu, která by je mohla výhledově živit. Jestliže se dítě deset let připravuje na dráhu basketbalisty a v šestnácti letech si při tréninku komplikovaně zlomí nohu, což jeho plány zcela změní, pojistka by měla být napsaná tak, aby pokryla i tento následek, nejen samotnou bolest a léčení,“ doporučuje Beck.
Kdy škola nic platit nemusí?
Případy, kdy škola nemusí nic hradit, jsou velmi vzácné. Pokud už je uznáno, že dítě šlo úrazu naproti, například opakovaným porušováním explicitního zákazu, je odškodnění většinou jen kráceno.
