Učit děti plavat už od kojeneckého věku má celou řadu výhod. Přirozený a zdravý pohyb ve vodě rozvíjí nejen jejich motoriku, ale podporuje také osobnostní rozvoj a zdravé sebevědomí. Navíc pomáhá předcházet utonutí, jež je stále jednou z hlavních příčin úmrtí dětí. Přínosy plavání od raného věku vidí v Česku v posledních letech stále více rodičů. Trendem jsou nejen kurzy plavání, ale stále více rodin si pořizuje také vlastní zapuštěné zahradní bazény.
Začít s plaváním je vhodné co nejdříve. Už od zhruba dvou měsíců lze dítě zvykat na vodu ve vaničce, od přibližně půl roku pak děti mohou přecházet do větších prostor, například zahradních bazénů. Čím dříve děti s plaváním začnou, tím lépe. Výzkumy ukazují, že plavání miminek přispívá k lepšímu sociálnímu, osobnostnímu i fyzickému rozvoji a vede také k lepšímu zažívání a spánku. Pohyby ve vodě vytvářejí nové nervové dráhy a pomáhají mozku lépe ukládat a získávat informace. „Plavání je pro děti přirozený a zdravý pohyb. Pomáhá jim ve správném rozvoji svalů, podporuje jejich plíce a srdce a v neposlední řadě také urychluje kognitivní vývoj,“ uvádí holistická terapeutka Kateřina Fadljevičová. Dítě si může podle Fadljevičové začít díky vodě zvykat na samostatný pohyb ještě před tím, než se začne samo plazit a chodit. „Je to pro něj bezpečné místo, kde může hravě prozkoumat svou rovnováhu. To znamená, že získá jistotu a stane se mnohem koordinovanějším i mimo vodu. Jednoduše řečeno může to například pomoci také méně narážet a padat, když se dítě bude samo učit stát na vlastních nohou,“ popisuje terapeutka.
Plavání nejmenších je zároveň přínosné také pro vztah dětí s rodiči. Čas společně strávený ve vodě posiluje vzájemné pouto a kontakt „kůže na kůži“ dává dítěti pocit bezpečí. Vzrušení ze zvládnutí nové dovednosti nebo dosažení něčeho, na čem rodiče s dítětem ve vodě pracovali (ať již ponoření se pod vodu nebo chytání hraček), dodá miminku sebevědomí zkoušet a učit se nové věci. „Když byl Matýsek malý, trávili jsme přes léto hodně času u babičky a dědy, kde mají už roky zapuštěný bazén. Přirozeně si tak od malička zvykal na vodu a už ve třech letech plaval a potápěl se bez pomůcek. Vody se nebojí, od čtyř let skáče i salta, ale to neznamená, že se nebojím já. Pořád je to malé dítě, které v bazénu nenechám bez dozoru. Tobias bude také vyrůstat v bazénu, takže si myslím, že i on bude mít přirozeně kladný vztah k vodě,“ říká influencerka Nikol Leitgeb, která si pořídila ke svému novému domovu zapuštěný plastový bazén ALBIXON.
Výhody plavání pro nejmenší si v posledních letech uvědomuje stále více Čechů. Pro řadu z nich je snaha naučit dítě co nejdříve plavat dokonce motivací pořídit si na zahradu vlastní zapuštěný bazén. „Mezi zákazníky máme celou řadu rodin s malými dětmi, pro které je zapuštěný plastový bazén alternativou ke kurzům plavání ve veřejných zařízeních, kam musí mnohokrát dojíždět i několik desítek kilometrů,“ popisuje Daniel Bareš ze společnosti ALBIXON, jež se zaměřuje na výrobu a montáž zapuštěných plastových bazénů a jejich zastřešení. Silně chlorovaná voda ve veřejných koupalištích navíc není šetrná k jemné dětské pokožce. Řešením může být slaná úprava vody přímo ve vašem zapuštěném bazénu. Solnička vám zajistí průzračně čistou vodu, která vám ani vašim dětem nevysušuje pokožku a je antiseptická. Podle Bareše se často stává, že si rodina pořídí vlastní bazén hlavně kvůli dětem, vyžití a relaxaci v něm ale nakonec najdou všichni. „Mít doma bazén je obrovská výhoda. My ho za mého dětství neměli a doteď skáču do vody se zacpaným nosem,“ přiznává Leitgeb.
Nezastupitelnou roli má výuka plavání dětí z mateřských škol a žáků 1. stupně základních škol. Děti z mateřských škol se mají naučit „pohybovat ve vodě“, u žáků prvního stupně základních škol je obsah toho, co by měl žák zvládnout, přesně dán. „Jednotlivé kroky výuky na sebe logicky navazují a výsledkem společného snažení škol, učitelů a instruktorů plavání, samotných žáků a jejich rodičů by měl být žák, který dodržuje hygienu plavání, umí se orientovat na hladině a pod hladinou, umí splývat na břichu a na zádech, zvládá plavecké dýchání, zvládá skočit bezpečně do vody. Vše směřuje k tomu, aby žák zvládl alespoň jeden plavecký způsob,“ vysvětluje Ladislav Botek předseda České unie školního plavání. Botek potvrzuje, že je při výuce kladen důraz na prvky bezpečnosti a sebezáchrany. Děti jsou navíc připravovány na koupání ve volné přírodě, které má svá specifika a úskalí.
Při pohybu dětí u jakékoli vody je vždy potřeba dbát také na bezpečnost. Kromě samotného plavání je proto vhodné děti naučit i sebezáchranu. V rámci kvalitních plaveckých kurzů se tato dovednost vyučuje v oblečení – dostat se do potíží v oděvu, který nasákne vodou a komplikuje pohyb, je úplně jiný pocit. Zkusit si ho je možné pod dohledem dospělých také doma v zahradním bazénu. Když se s ním děti seznámí v bezpečí a včas, může to pak ve skutečné nouzové situaci představovat rozhodující faktor. „Pro děti paradoxně nejsou největším nebezpečím veřejná koupaliště nebo jezera, ale zahradní bazény, kterých v Česku výrazně přibylo. Nejčastěji se malé děti v zahradním bazénu topí, když si rodiče myslí, že dělají něco úplně jiného. Stačí, aby jim do vody spadla hračka, něco je zaujalo nebo uklouzly. I když se pak podaří dítě oživit, může dojít k rozsáhlému poškození mozku a trvalým následkům nebo úmrtí,“ říká lékař oddělení urgentního příjmu Marek Dvořák. Zahradní bazény proto doporučuje vždy zakrývat tak, aby se dítě k vodě nedostalo. Bublinkové fólie přitom nestačí, musí jít o pevný kryt. V případě zapuštěných bazénů tuto funkci spolehlivě plní zastřešení. „Našim zákazníkům nabízíme pevná zastřešení, která unesou dokonce více, než je váha dospělého člověka. Dají se uzamknout tak, aby jej dítě nemohlo odsunout. Zajišťují tak pro všechny maximální bezpečí. Zastřešení není jen bezpečnostním prvkem, zvyšuje také teplotu vody a umožňuje koupání i za nepříznivého počasí, čímž prodlužuje délku koupací sezony. V neposlední řadě snižuje náklady na údržbu bazénu a čas, který je jí třeba věnovat,“ doplňuje Bareš.
