Jen ztěžka vás napadne pouze a výhradně mužská činnost jako je holení vousů! Pánové se svými vousy bojují po tisíce let, a tak není divu, že se techniky a nástroje holení výrazně proměnily. Podle jeskynních maleb z doby kamenné si muži upravovali plnovous pomocí lastur. První holicí nástroj se pak objevil přibližně před třiceti tisíci lety. Tušíte, o který se jednalo?
Holení bylo pro odvážné
Úprava vousů rozhodně nepatřila na denní pořádek, jak je tomu nyní. Plnovous muži dříve nosili především z praktického hlediska. Důvodem, proč zůstávali zarostlí byla ochrana před velkými mrazy. Pokud se do holení ale přeci jenom někdo pustil, nejprve použil lastury, které fungovaly na principu pinzety nebo kleští. Později to byly pazourkové čepelky, které jsou dodnes vnímány jako první holicí nástroj.
Pazourky nahradil módní hit
Obrovský zlom v holičství jednoznačně představovaly měděné břitvy v Mezopotámii, Indii a Egyptě zhruba 3 000 let před naším letopočtem. Postupně se měnil nejenom tvar břitvy, ale i materiál! S rozvojem zpracování kovů se začaly vyrábět břitvy z oceli, což znamenalo další evoluci v podobě přímých a sklapovacích břitev. „Jednalo se v podstatě o předchůdce dnešní japonské oceli, která se v holicích strojcích často vyskytuje,“ popisuje Monika Kovačovská za firmu BaByliss. Hojněji se začaly využívat i z estetických důvodů, jelikož upravený vous určitým způsobem kastoval společenské vrstvy. Například Alexandr Veliký holení velmi prosazoval a věřil, že muži vypadají úhledněji a čistěji.
První sklapovací břitva pochází z britského Sheffieldu, centra nožířského řemesla v 18. a 19. století. Známá ocel, přezdívána jako stříbrná, byla vyrobená v roce 1740 Benjaminem Huntsmanem pomocí speciálního procesu tavení. Velmi rychle se z ní stal prémiový a vyhledávaný materiál pro výrobu břitev. Byl ovšem natolik tvrdý, že ho britští řemeslníci odmítali dále zpracovávat a z toho důvodu se ze začátku musel vyvážet do Francie.
Obrovská rivalita vyústila v první holicí strojek
To pochopitelně vzbudilo mezi těmito velmocemi obrovskou rivalitu, která nakonec donutila i Brity používat sheffieldskou stříbrnou ocel. Ta byla vyhledávaná (a je i dodnes) pro svůj dokonalý lesk a prvotřídní kvalitu. Vítězný konec provazu byl na konci 18. století jednoznačně na straně Francie. Postaral se o to Jean Jacques Perret se svým prvním holicím strojkem. Geniální myšlenku tohoto experta na holení rozvinul K. C. Gilette a v roce 1902 představuje jednorázový holicí strojek s výměnnými čepelkami, který se stal okamžitým sukcesem! V roce 1928 byl patentován elektrický holicí strojek a spolu s žiletkami postupně vytěsnil klasické břitvy.
Japonská ocel zárukou kvality
Pokud se budeme bavit o současnosti, určitě bychom měli zmínit japonskou ocel, která hraje významnou roli v kadeřnickém odvětví. Nejedná se ovšem o žádnou novinku, protože byla používána k výrobě nožů v Japonku už ve starověku. „Poskytuje lepší ostrost než obyčejná nerezová ocel. Je to prémiový druh oceli, který se může pochlubit velmi vysokým obsahem uhlíku. Je těžší než německá ocel a rovněž udržuje ostří déle něž jiné materiály s nižším obsahem uhlíku. Poskytuje jednoduše nejlepší ostrost a střih je díky ní maximálně precizní. I proto s ní nejenom my pracujeme,“ vysvětluje Monika Kovačovská.
Zajímavosti na závěr:
- Babyloňané, Asyřané a Peršané nosily své vousy bezchybně upravené, stáčené do ruliček. U některých byly dokonce posypány zlatým práškem.
- Holení na bradku pochází ze starověkého Egypta, kdy se jí nazývalo faraónská bradka. Byla buď pěstěná nebo nalepená uměle. Z této doby zároveň pochází první zmínky o lazebnících a lazebnických školách.
- Řekové a Římané nosili naopak dohladka oholenou tvář. Návštěva lazebníka byla společenskou událostí, díky které se muži setkávali a klábosili například o politice.
