Komedie Zbožňovaný, ve které si hlavní roli zahrál Jiří Bartoška, se zaobírá tématem dlouhodobé nevěry a jejích následků. Jiřímu Bartoškovi ve filmu zdatně sekundují Zuzana Kronerová a Ivana Chýlková jako manželka a milenka. Kromě ústředního trojúhelníku se ve filmu objeví také Jiří Langmajer, Petra Hřebíčková, Štěpán Kozub, Taťjana Medvecká, Lukáš Melník, Kryštof Michal nebo Martina Czyžová.
Petr Kolečko
Scenárista, režisér
Jak vznikl nápad natočit film Zbožňovaný?
Ten film je částečně inspirovaný příběhem mého dědy, jeho osobností, aurou, kterou okolo sebe šířil. Už si nepamatuju, jak mě napadlo psát o dědovi, ale vím, že když jsem to volal mámě, tak řekla: Výborně, to je přece nejlepší materiál, a to jak v dobrým, tak ve zlým. Děda byl takový dvojlomný, byl v něčem dobrý, a v něčem úplně moc ne…
Jak se posunulo vaše vnímání režie od vašeho prvního filmu Přes prsty?
Musím říct, že režie filmu Přes prsty byla opravdu řešením z nouze. Tahle látka je ale hodně osobní, takže poté, co mi producent Igor Konyukov zavolal, že by to chtěl produkovat, jsem začal o režii stát. Že bych teď ale nějak víc inklinoval k režii, to ne. Tohle je spíš komorní film a navíc jsem si říkal, že vlastně nevím, kdo by to měl dělal. Je specifický, na jednu stranu je to komedie, na druhou stranu nejde za každou cenu po srsti.
Most byl taky inspirovaný vašimi rodinnými historkami, teď jste sáhl po dědečkovi, co tomu říkají vaši příbuzní?
U Zbožňovaného jsem konzultoval některé věci přímo s mámou, bratranec to ví… Asi to může někomu v rodině vadit, že se pere špinavý prádlo, ale myslím, že máma je spíš ráda, že se ten příběh, který známe, dostane ven. Ono se to stejně na tom malém městě, kde děda žil, tak trochu vědělo. Pracoval jako dětský doktor v Polici nad Metují, stejně, jako náš hrdina Zdeněk. A tam se to stejně všechno vědělo a jenom se dělalo, že se to neví, což je taková typická technika udržování maloměstského tajemství.
Film se jmenuje Zbožňovaný, protože hlavní hrdina je zbožňovaný svou manželkou, dcerou, vnučkou, přítelkyní… Koho máte vy jako zbožňovaného?
Asi svého otce. Ale my jsme volili tenhle název, protože je docela přesný. Na jednu stranu má ta postava nějaké kvality, je to strašně inteligentní muž, který zachraňuje děti, mluví spisovně, na všechno má nějakou odpověď, ale na druhou stranu některé jeho činy, jak to tak bývá, nejsou z hlediska rodinných hodnot úplně nejsprávnější. Bohužel i já něco z toho dědy v sobě mám, připadá mi, že jsem se taky dopustil pár přehmatů v životě…
Proč zrovna Jiří Bartoška?
Ta volba byla celkem jednoznačná. Uvažovali jsme jen chvíli o jednom zahraničním herci. Já jsem se s Jiřím vůbec neznal a trochu jsem se bál mu zavolat, věděl jsem, že se mu už moc točit nechce a přišlo mi to troufalé… Ale odhodlal jsem se, on chtěl, abych mu to poslal, že pak půjdeme na pivo, a docela se mu to líbilo. Druhou půlku jsem po diskuzi s ním a Ivanou Chýlkovou přepsal, takže mi s tím vlastně ještě pomohli. S Langošem jsme opravdu už blízcí kamarádi po tom všem, Petra ani Zuzana s tím pak taky už problém neměly, našli jsme ještě Martinu Czyžovou, která hraje mladou postavu vnučky, a bylo to.
Podle čeho jste vybíral postavám jména? Shodují se s těmi pravými?
Hlavní dva hrdinové se skutečně jmenují jako můj děda a babička. Já se s tím moc nepářu a dávám ta jména, jak to cítím.
Jiří je lékař, probíral jste s někým tu medicínskou stránku příběhu?
Hodně. Musím přiznat, že oproti jiným mým věcem je tohle hodně realistické, museli jsme si dát opravdu pozor a mít to správně, takže už když jsem psal scénář, tak jsem měl asistenta doktora, mého kamaráda, který pracuje jako lékař v Londýně, pak dalšího kamaráda z IKEMu a ještě neurologického poradce. Na natáčení jsme měli taky dva doktory.
Film v tuto chvíli dokončujete, je takový, jaký jste si ho představoval?
Myslím, že jo. Střihači Šimonu Hájkovi většinou nechávám dost volnou ruku, no, on je to spíš autoritářský typ střihače a má na to razantní názor. Ale tady se dost shodujeme a myslím, že je to to, co jsem chtěl. Uvidíme, co se stane, až se to srazí s obecenstvem.
Jiří Bartoška
Zdeněk
Jak byste představil svoji roli ve filmu Zbožňovaný?
Hraju chlapa, který odchází do penze, loučí se v nemocnici, kde pracuje, všem děkuje a najednou divák zjišťuje, že děkuje své ženě a druhou osobu to hrozně rozčílí, že poděkoval své ženě a nikoliv jí. A tím se dostáváte do děje, že žije vlastně dva simultánní životy – má ženu, která je vynikající kuchařka, a milenku, kolegyni, lékařku. A v okamžiku, kdy odchází do penze, se rozhodne, že už bude na té zahradě a že už tenhle dvojvztah ukončí. Což se samozřejmě nelíbí jeho milence, protože mu obětovala 40 let svého života. Tahle situace, kdy lidé žijí dvojím životem, a musí sofistikovaně vymýšlet, jak to udělat, aby na Štědrý den byli u jedné rodiny a na Boží hod u té druhé… Jestli byla Teorie tygra instruktážní film, jak si zařídit život v šedesátce, tak tohle je instruktážní film o tom, jak žít dva životy najednou.
Jak se vám točilo s Petrem Kolečkem?
Petr má výhodu, že je autorem scénáře a zároveň režisérem, protože ty věci, které napsal, se mnohdy zásadně změní díky režisérovi. Byl jsem rád, že se dělaly čtené zkoušky, na to už nejsem moc zvyklý, a přitom je to strašně fajn. Právě tam se řekne, že tohle nejde, to se nedá, pojďme to zkusit jinak… A budiž Petrovi přičteno ke cti, že druhý den měl napsaný scénář nebo tu variantu, o které se diskutovalo. To bylo strašně příjemné.
Natáčeli jste skoro na stejném místě, kde se točila Teorie tygra…
Ano, ob barák vedle. Koukal jsem tak ze současné vily na vilu Teorie tygra! A taky jsem vlastně zjistil, kolik reklam a bijáků se točí právě v téhle vile. Už by se měla hledat jiná lokalita.
Jaký je ve filmu váš lékař?
Pediatr na malém městě, to je bůh. Je tam i taková scéna, kdy ho zastaví policajt Vávra kvůli rychlé jízdě. A on řekne, že když mu byli tři roky, tak mu zachránil život. A ať se na to zeptá maminky. A ten policajt ho nechá odjet…
Je podle vás v pořádku, když si děti svoje rodiče idealizují?
Děti jsou nastavené zrcadlo, takže to, co nás na dětech rozčiluje, nás rozčiluje na nás samých. I rodiče si idealizují svoje děti, že budou možná premiéři, světoví tenisté, ale je to tak, jak to je. A hlavně život je takový, jaký je.
Je ve vašem životě někdo, kdo pro vás je nebo byl zbožňovaný?
Pro mě to byl asi děda Skalický – otec z matčiny strany. Na prázdniny jsme jezdili s bráchou do Kutné Hory a to byla taková moje škola života, univerzita, kde jsem se naučil všechno. Hrát čáru, první cigára, prostě všechno byla Kutná Hora a děda Skalickej byl dokonalej…
Zuzana Kronerová
Olga
Představte nám svoji roli…
Jsem manželka pana profesora, známého lékaře, pediatra. Jsem tedy paní profesorová, velmi tolerantní, milující a hlavně věřící žena, takže manželský slib je pro mě velmi závazný. Jsem vynikající kuchařka a peču skvělé koláče.
Co vás přesvědčila, abyste tuto roli vzala?
Věděla jsem, že Petr Kolečko je velmi talentovaný scénárista, vystudovaný divadelní dramaturg, ale hlavně že skvěle píše. Je to teprve jeho druhý film, kde je v pozici režiséra, ale já se nebojím riskovat, ráda pracuji s mladými režiséry. Líbil se mi scénář a moc se mi líbilo, že jsme dokonce mohli o scénáři diskutovat! To mě velmi bavilo. A když jsem se dozvěděla, že mými partnery budou Ivana Chýlková a Jirka Bartoška, tak to byl velký tahák. Jsou to skvělí herci, a navíc se máme moc rádi.
Váš tatínek byl jedním z nejvýznamnějších slovenských herců, když jste byla mála, idealizovala jste si ho, zbožňovala jste ho?
Můj tatínek pro mě byl zbožňovaný, ale nevyžadoval to. Jsem bohužel jedináček a byla jsem pro mého tatínka všechno, takže jsem si s ním mohla dělat, co jsem chtěla. On měl hodně práce už od mého narození, ale vynahrazoval mi to o to intenzivněji. Hráli jsme spolu různé hry, dokonce zinscenované pohádky jako Sůl nad zlato… To byla moje životní pohádka, tatínek hrál krále a ty dvě zlé sestry a já jsem byla Maruška. A vždycky, když král řekl: Běž, ty dcero nezdárná, pryč z mého království, tak já jsem se prý usedavě rozplakala a rodiče mě nemohli utišit. Takže to spíš bylo takové psychodrama. Ale i když byl tatínek hodně slavný, byl to velmi skromný člověk a velmi mě miloval. A já jeho…
Ve filmu se odhalí určité tajemství kolem nevěry. Měla jste ve svém okolí taky nějaké?
Taková tajemství se v naší rodině nebo v mém manželství naštěstí nestala a doufám, že ani nestane. Ale je potřeba, a to mi nějak napovídá intuice, být připravený, že se něco takového může stát. Může se někdo zamilovat, může se to stát mému partnerovi, ale zatím o tom s manželem po 36 letech otevřeně vtipkujeme. Myslím si, že je potřeba mít v manželství takový svěží průvan, aby byl člověk připravený na všechno. A ten svěží průvan znamená, že je třeba mít i velký smysl pro humor a řeknu možná takovou kacířskou myšlenku, že kdyby můj manžel neměl smysl pro humor, tak bych mu utekla.
Ivana Chýlková
Dana
Jakou roli ve filmu Zbožňovaný hrajete?
Hraju druhou ženu hlavního představitele, jeho celoživotní milenku, vlastně druhou neoficiální manželku.
Co jste říkala na scénář Petra Kolečka, zalíbil se vám hned?
Mně se hrozně líbil ten námět, který sice od doby, co jsem ho četla, prodělal po různých debatách ještě poměrně dost změn, ale myslím, že k lepšímu.
Dokonce jste prý měli i čtené zkoušky!
Ono záleží taky na tom, jaké máte obsazení. Když v tom hraje 30 lidí, tak je to problém, tady je to ale takové komornější, domluvit schůzku lidí, kteří v tom účinkují, bylo snazší. Ale je to vždycky lepší, když se setkají herci ještě před tím, než se začne točit.
Jaký byl Petr Kolečko režisér?
Výborný. Měl výhodu, že byl zároveň autorem, takže nemusel brát ohled na autora scénáře. Byl hrozně pružný a věděl, co chce.
Tématem filmu je nevěra, dokážete si představit, že někdo dokáže 40 let tolerovat nevěru?
Tolerovat? Já si dokážu představit ledasco, ale nevím, jestli bych se toho chtěla účastnit. Nebo vím, že bych se toho nechtěla účastnit, ale představit si to dovedu.
Měla jste nebo máte vy sama v životě někoho, koho zbožňujete?
Ano, naštěstí s ním žiju. Můj zbožňovaný žije se mnou.
Jaká byla spolupráce s Jiřím Bartoškou?
Vzhledem k tomu, že jsme spolu nehráli poprvé, jsem věděla, do čeho jdu. Točili jsme spolu nějaké věci pro televizi, film Vášnivý polibek… S ním je vždycky hezkej čas.
Jak vnímáte to, že si některé děti svoje rodiče příliš idealizují?
Já myslím, že by člověk měl mít nějaké ideály a to odlupování z těch ideálů si musí děti dělat samy. A ne, že mu někdo dospělý říká, dívej se na to takhle. Člověk si během svého života tvoří názor sám.
Petra Hřebíčková
Zuzana
Jak byste popsala svou roli ve filmu Zbožňovaný?
Jsem dcera Zuzany Kronerové a Jiřího Bartošky a řeším s nimi takovou zapeklitou situaci, kdy se u nich v manželství objeví třetí člověk. Jsem dcera, skrze kterou se to vyprávění jakoby vytříbí. Nejsem stěžejní postava, ale jsem ve vyprávění příběhu určitě důležitá.
Jaká to pro vás byla spolupráce s vašimi filmovými rodiči?
Nemusím lhát, když řeknu, že to bylo super. Zuzka Kronerová a Jirka Bartoška jsou osvědčení profesionálové, skvělí hráči, kteří nijak nedávají najevo tu svoji obrovskou osobnost. Nepotřebují se povyšovat, jsou velmi přátelští, velmi pomáhají a jsou strašně fajn. Bylo velice příjemné hrát jejich dceru, protože jsem se do nich okamžitě zamilovala.
Pod režisérem Petrem Kolečkem pracujete podruhé, bylo to jiné oproti natáčení filmu Přes prsty?
Bylo to trošku jiné v tom, že ten scénář byl jiný. Tohle není už jenom taková ta romantická komedie, tohle je trochu vážnější téma, přestože je to pořád komedie. Bylo důležité, že jsme se s Petrem znali už dobře. Nebála jsem se před ním cokoliv říct, cokoliv nabídnout, na cokoliv zeptat, protože ten vztah je přátelský, což je hrozně příjemné.
Vy sama máte ve svém životě někoho, kdo je pro vás zbožňovaný?
Moje máma, moje zbožňovaná máma. Tu už si trošku idealizuju. Už možná celoživotně.
Mají si děti idealizovat svoje rodiče, nebo je nutné si přiznat, že každý člověk má nějakou chybu?
Je dobré přiznávat svoje chyby a je dobré jednat na rovinu. Proto je moje máma zbožňovaná, myslím si, že teď už jsme na úrovni kamarádek. Nemyslím si, že by si někdy na něco hrála, znám její chyby, a proto ji o to víc zbožňuju, protože je taková, jaká je. Pro děti je to zdravé, ukazovat jim, že úplně normální je chybovat. Je to lidské a není normální nechybovat.
Jak vy pohlížíte na nevěru? Dokázala byste odpustit, nebo byste přehlížela?
To vůbec nedokážu říct. Nevím. Myslím si, že bych to dokázala, ale pak bych to třeba nedokázala, v ten moment, kdy by se mi to stalo. Nedokážu to vůbec říct, nechci to vlastně ani zjistit.
Byla ve filmu nějaká scéna, která pro vás byla výzvou?
Možná to souvisí s předešlou otázkou. Je potřeba, aby ze sebe nedělal člověk něco, co není, protože nakonec vás to vždycky dožene. Tou výzvou je být v životě vždycky upřímný.
Vašeho exmanžela hraje Jiří Langmajer, potkáváte se před kamerou už poněkolikáté. Nedělá si z vás už okolí legraci?
No, obracejí oči: Zase Langmajer a Hřebíčková… Ale ono to není zase až tak často! Já jsem ráda, že se s Jirkou setkáváme. Mně se s ním pracuje dobře, je to fajn. Trochu si z nás dělal legraci producent, že jako spolu máme zase hrát, ale tohle je zatím naše poslední spolupráce.
Jiří Langmajer
Karel
Je vaše druhá spolupráce s Petrem Kolečkem jako režisérem nějak odlišná od té předchozí?
Já Petra ani nevnímám jako režiséra, vnímám ho tak jako celostně, jako kamaráda. A vnímám ho intenzivně emočně. Takže pro mě je radost s ním být jak na pivu, tak na place.
Dal vám volnou ruku při tomto filmu, podílel jste se nějak na dialozích?
Ne, já nemám ambice ani dramaturga, ani přepisovače scénářů, ale díky tomu, že jsme spolu s Petrem spolupracovali už po několikáté, tak si troufám tvrdit, že vím, proč mě obsadil a co po mně chtěl.
Měl jste vy sám někoho v životě, kdo byl pro vás zbožňovaný, ke komu jste vzhlížel?
K Jirkovi Bartoškovi vzhlížím celý život. I moje žena. Jirka je pro nás zbožňovaný v každém případě.
Je podle vás v pořádku, když děti zbožňují svoje rodiče jako bezchybné?
Tak na tohle by vám odpověděl asi líp můj psychiatr než já, já si netroufám tohle vůbec analyzovat.
S Petrou Hřebíčkovou hrajete už po několikáté partnery, už vám to někdo řekl: Už zase?
Určitě nám to už někdo řekl, ale my už jsme k sobě pojali takovej něžnej nemanželskej vztah.
