Již pouhých pět let po založení Mezinárodního výboru Červeného kříže vzniká česká národní organizace této celosvětové humanitární sítě, když v září 1868 schválilo pražské místodržitelství ustavení Vlasteneckého pomocného spolku Červeného kříže pro Království české (tentýž spolek pro Markrabství moravské následoval v prosinci 1870).
Dříve než u nás byly národní společnosti ustaveny jen v Belgii, Španělsku, Francii, Prusku, Itálii, Portugalsku, Švédsku, Norsku, Švýcarsku, Rakousku, Rusku a Nizozemsku a třeba v USA se tak stalo až roku 1881. Mezinárodní výbor Červeného kříže uznává Český červený kříž jako nástupce zmíněných spolků, což nás mezi dnešními 192 národními společnostmi světa řadí na významné 13. místo.
Podnětem pro ustavení stálých spolků Červeného kříže v Rakouském císařství byla – stejně jako pro vznik Červeného kříže samotného – válka, konkrétně válka prusko-rakouská v roce 1866. Tehdy se totiž ukázala nedostatečnost rakouské vojenské zdravotnické služby i potřeba posily civilního zdravotnictví pro boj s cholerou, kterou k nám pruská armáda zavlekla. Již v roce 1866 tak byly v Čechách i na Moravě ustaveny pomocné spolky ad hoc, oficiálně mohly však znak Červeného kříže užívat až poté, co Rakousko přistoupilo k Ženevské úmluvě.
Spolky Červeného kříže v českých zemích se v duchu idejí stojících u zrodu Červeného kříže zaměřovaly na přípravu zdravotnické služby pro dobu války, dále na zdravotnické školství, kdy Červený kříž provozoval v Praze a Brně ošetřovatelskou školu, na pomoc v případě povodní či epidemií a obecnou sociální a charitativní činnost.
Důležitá byla spolupráce s hasičskými sbory, která vyústila v provozování samaritské služby (viz obrázek), předchůdkyně pozdější Zdravotní záchranné služby Československého červeného kříže (1925) a tím i dnešní Zdravotnické záchranné služby, která vzniká znárodněním sítě záchranné služby ČSČK (1952).
Významnou byla činnost Červeného kříže v době první světové války – v českých zemích jsme rozvinuli rezervní lazarety pro raněné vojáky o 6.000 lůžkách, poskytli několik tisíc ošetřovatelek a pro zajištění přepravy raněných vojáků bylo spolu s dobrovolnými hasičskými sbory ustaveno 860 dopravních kolon, které během války přepravily přes 8 milionů raněných.
Na oba vlastenecké pomocné spolky pak po válce a zániku Rakousko-Uherské monarchie navázal nově vzniklý Československý červený kříž.
Podmínky, ať již technické, materiální či společenské, se mezi léty 1868 a 2023 změnily od základu, ale naše poslání je i po 155 letech stále stejné – pomáhat v duchu principu humanity a ostatních základních principů Červeného kříže a Červeného půlměsíce všude tam, kde se vyskytuje lidské utrpení, chránit zdraví člověka a podporovat úctu k lidské bytosti.
