Banky celkem pochopitelně vnímají velké hráče jako lukrativnější a stabilnější partnery. Připravovat se o profit z úvěrování zdravých menších podniků je však krátkozraké. Navíc celá ekonomika Česka stojí ze 70 procent na menších a středních podnicích.
Rozhodování o udělení bankovní půjčky se řídí řadou kritérií. Zohledňuje se mj. obrat, schopnost generovat zisk a finanční prostředky, počet zaměstnanců nebo doba působení na trhu. Klíčovým kritériem v Česku je ale tradičně také velikost podniku, která se často upřednostňuje před mnohem logičtějšími hledisky celkové kondice, výkonu a perspektivnosti dané firmy. Je podnik s obratem 120 milionů dostatečně velký? Pro mnohé banky častokrát ne, a ty proto poskytnutí úvěru podmiňují řadou úkonů, které ale po větších společnostech zpravidla nežádají. Menší podnik naopak na úvěr obtížněji dosáhne i v případě, že má zdravé finanční ukazatele a jasný byznysový plán. A dokonce i vizi dalšího růstu, na který si ale potřebuje půjčit desítky milionů korun. Pokud nesplní přísné podmínky, má smůlu. „Nejčastěji je tím kritériem tzv. zástava cihlou,“ vysvětluje Václav Nedvídek ze společnosti My Value Officer, která pomáhá malým a středním firmám s finančním řízením. „Když banka požaduje takovéto garance, znamená to, že chce jištění hmotným nemovitým majetkem, jako je například dům, byt nebo pozemek. Ten má totiž vysokou hodnotu a likviditu v případě nesplácení úvěru.“ Majitelé menších firem už ale často mají na svých nemovitostech zástavy z předchozích investic a nemohou poskytnout další. Přichází tím pak o příležitost k růstu. A v důsledku se tak omezuje rozvoj firem i možnost vytvořit nová pracovní místa.
Ekonomický tahoun a většinový zaměstnavatel
Povolení úvěrových kohoutků pro sektor středních a malých podniků by mohlo významně stimulovat hospodářský růst. „Banky by měly v tomto segmentu vidět nejen riziko, ale i příležitost k podpoře celkové ekonomické prosperity. Pro stát jde zase o strategickou záležitost, která přináší nesporné sociální i ekonomické benefity,“ konstatuje Václav Nedvídek. Malé a střední firmy se téměř ze 70 procent podílejí na HDP České republiky a jsou též klíčovým zaměstnavatelem, který obsáhne víc než dvě třetiny pracovních míst. Jde také o subjekty více působící v regionech mimo hlavní ekonomická centra. S jejich podporou se zajistí vyváženější rozvoj celé země. „Inovace jsou často poháněny právě menšími firmami. Díky půjčkám by mohly investovat do efektivnějších procesů a technologií,“ říká Václav Nedvídek. Na své si ale přijde i stát. Vyšší zisky a obraty totiž povedou k větším daňovým odvodům. Více pracovních míst a vyšší mzdy následně posílí spotřebitelské výdaje.
Podíl inovujících firem u nás klesá
Celkově v posledních letech podíl inovujících firem u nás vytrvale klesal. Údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ) ukazují, že v letech 2020–2022 inovovalo v Česku 44 % podniků, o dvanáct procentních bodů méně než v období 2018–2020, které se vyznačovalo mimořádným inovačním úsilím firem. „Investice do inovací v roce 2022 dosáhly hodnoty rovných 200 mld. Kč, což je o 66 mld. Kč méně než v roce 2020. Oproti roku 2020 firmy výrazně méně investovaly v rámci svých inovačních činností do pořízení strojů, zařízení a softwaru. Na celkových tržbách se výdaje na inovační činnosti podílely 2,3 %,“ vysvětlil Václav Sojka z oddělení statistiky výzkumu, vývoje a informační společnosti ČSÚ. Jde o výrazně nižší podíl než v roce 2020, kdy tato intenzita inovací dosáhla 3,7 %, ale o vyšší podíl než v roce 2018 (2,1 %).
