Naše kosterní soustava v průběhu dětství a dospívání postupně sílí, přičemž maximální hustoty dosahují naše kosti ve věku dvaceti let. Po pětatřicítce pak hustota začíná klesat. S postupujícím věkem se kostní hmota rozpadá rychleji, než se vytváří. Pokud k tomu dochází v nadměrné míře, vzniká osteoporóza. Dá se tento proces ovlivnit? Co jej způsobuje?
Z 80 % je kost tvořena pevnou plášťovou částí (kompaktní kost), která je nositelkou mechanických vlastností skeletu. Její hlavní funkcí je odolat tlaku a tahu. Zbylých 20 % pak tvoří kost houbovitá, která je složena z trámců. Má za úkol přenos tlaku na kompaktní kost. Je mnohem metabolicky aktivnější než kompaktní kost, probíhá v ní látková výměna a remodelace. Hlavní minerál, ze kterého jsou kosti postaveny je vápník. Máme jej v kostech asi 1 kilogram a jeho množství se neustále mění. Zjednodušeně se dá říci, že tento minerál neustále cestuje mezi kostmi a krví tak, aby jeho hladina v krvi byla stálá pro ostatní důležité funkce tkání a orgánů.
Co naše kosti potřebují?
To hlavní, co naše kosti potřebují, je správná výživa a pohyb. Pevnost kostní hmoty je také ovlivněna vrozenou predispozicí, pohlavím (ženy mají větší sklon k osteoporóze), životosprávou (kouření, alkohol) a především hormonální situací. Z minerálů a ostatních živin je potřeba se zaměřit především na:
- vápník – základní minerál zajišťující pevnost kostí,
- hořčík – napomáhá správnému metabolismu vápníku,
- vitamin D3 – pro správné vstřebávání vápníku ve střevech,
- vitamin K2 – k vytvoření proteinu důležitého pro tvorbu kostí,
- stroncium – kovový prvek, který napomáhá zlepšit hustotu kostí.
Co kosti naopak oslabuje?
Společně s vápníkem se podílí na stavbě kostí také fosfor. Metabolismus fosforu je úzce spjat s regulací vápníku za účasti vitamínu D. V tenkém střevě se z potravy vstřebá asi 70 až 80 % fosforu. „Vápník a fosfor spolu za normálních podmínek kooperují. Pokud je však fosforu nadbytek, například při nedostatečné funkci ledvin se fosfor v krvi hromadí, mění se spolupráce v soutěž o pozici v kostech,“ vysvětluje MUDr. Petr Táborský, primář dialyzačního střediska Fresenius NephroCare v Praze 4 – Krči. Vápník kosti opouští, jeho hladina v krvi stoupá a následně se ukládá do měkkých tkání, kde působí škodlivě (ateroskleróza). Výsledkem je následně měknutí kostí a osteoporóza.
Osteoporózu mohou u žen způsobit nízké hladiny estrogenů v průběhu menopauzy, u mužů pak nízké hladiny testosteronu. Dalším významným hormonem, který zasahuje do metabolismu kostí je kalcitriol. Jeho přeměnu z vitaminu D na aktivní formu v organismu zajišťují játra a ledviny. Pokud ledviny nepracují správně organismus trpí nedostatkem kalcitriolu a výsledkem může být osteoporóza.
Nemoci spojené s řídnutím kostí
Existují také specifické choroby, které osteoporózu přímo způsobují. Například lidé s chronickým onemocněním ledvin mají velký sklon k řídnutí kostí. „Velká část pacientů s ledvinným selháním má zároveň problém s osteoporózou,“ upozorňuje MUDr. Petr Táborský, primář dialyzačního střediska Fresenius NephroCare v Praze 4 – Krči, a dodává: „Důvodů je více. Je to jednak nedostatek aktivní formy vitaminu D, který si tito pacienti nemohou sami v těle vytvořit, protože právě ledviny přeměňují neaktivní vitamin D na vysoce aktivní kalcitriol, a jednak hromadění fosforu, který se za normálních okolností vylučuje z těla ledvinami.“
Dalšími chorobami ovlivňujícími negativně naše kosti jsou například cukrovka, hyperparatyreóza nebo hypertyreóza, zánětlivá onemocnění střev, autoimunitní onemocnění včetně revmatoidní artritidy, roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba a mnoho dalších. „Vždy, když se objeví osteoporóza u člověka, který není v pokročilém věku, je důležité se ujistit, zda se nejedná o některé z interních onemocnění,“ uzavírá MUDr. Petr Táborský, primář dialyzačního střediska Fresenius NephroCare v Praze 4 – Krči.
