Po létě plném odpočinku a snahy „vypnout“ může být návrat do pracovního kolotoče, umocněný začátkem školního roku, náročnější, než bychom čekali. Mozek je citlivý na stres a dlouhodobé vystavení stresovým podmínkám může vést k řadě negativním důsledkům – únavě, nervozitě, výpadkům paměti a snížené schopnosti soustředění. Ne všichni ale zažívají návrat do reality stejně. Rychlost a efektivita, s jakou se mozek přizpůsobí novým výzvám, závisí na mnoha faktorech, včetně těch, které nemůžeme plně ovlivnit. Jak velkou roli hrají naše geny a do jaké míry můžeme zdravým životním stylem kompenzovat jejich vliv?
Mozek je řídící jednotkou celého těla, která je tvořena 86 miliardami neuronů, které mezi sebou, ale i s dalšími buňkami v těle komunikují rychlostí až 120 m/s. Tento pozoruhodný orgán, jenž tvoří pouhá 2 % lidské hmotnosti, má vedle základních životních funkcí na starosti také naše prožívání, rozhodování nebo třeba i schopnost sociálně interagovat s ostatními lidmi. Stejně jako jiné části našeho těla je i mozek do určité míry definován genetickými predispozicemi. „Genetika hraje klíčovou roli v určování základní struktury a funkce mozku. Jde především o rozvoj neuronálních sítí, synaptické plasticity nebo také expresi neurotransmiterů. I kognitivní schopnosti lze do určité míry zdědit. Například výzkumy ukazují, že přibližně 50 až 80 % variability v IQ mezi jednotlivci může být vysvětleno genetickými faktory, i když přesné číslo se může lišit v závislosti na studii a populaci. Zbývající část vlivu na IQ je spojena s faktory prostředí, jako je vzdělání, sociální podmínky a životní styl,” komentuje Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., jež se mimo jiné podílí také na vývoji genetických testů a testování střevního mikrobiomu ve společnosti Chromozoom.
Návyky, která mozku svědčí
Pro zdravý mozek je klíčový především kvalitní spánek. „To, jak kvalitně, pravidelně a dlouho člověk spí, je naprosto zásadní. Během spánku totiž dochází ke konsolidaci paměti, jinými slovy přeměně krátkodobých vzpomínek na dlouhodobé, odstraňování toxinů prostřednictvím glymfatického systému, který čistí mozek od odpadních látek, a také k obnově neuronů a mozkových buněk,“ vysvětluje Procházková.
Vedle kvalitní spánkové hygieny je třeba myslet i na pravidelný pohyb, který zlepšuje prokrvení mozku a podporuje potřebnou neuroplasticitu, a vyváženou stravu bohatou na omega-3 mastné kyseliny, kyselinu listovou, beta-karoten, antioxidanty a vitamíny B, E a D. „Mozek spotřebuje přibližně 20 % tělesné energie, přičemž polovinu z toho tvoří glukóza, kterou během dne přijmeme. Je proto více než potřeba zamyslet se nad vhodnou stravou, která dostatečně zasytí celé tělo a zároveň bude skvělým zdrojem energie pro naši hlavu. Pro maximalizaci kýžených výsledků se hodí pestrý jídelníček doplnit také o vhodné suplementy. V Chromozoom jsme na podporu mysli vyvinuli doplňky stravy BRAIN FOOD a BRAIN POWER. Vhodný a dostatečný přísun makro i mikronutrientů zlepšuje kognitivní funkce, chrání mozek před oxidačním stresem a udržuje správnou funkci neurotransmiterů,“ vysvětluje Procházková, proč je více než důležité zaměřit se na své každodenní stravovací návyky. Zapomínat bychom ale neměli ani na nezdravou úroveň stresu, kterého je s nástupem hektického podzimního období více než dost. Pár minut meditace či mindfulness cvičení každý den a vaše psychická pohoda a mozková kapacita se změní k nepoznání! Nejen mozek, ale i vaše tělo vám jistě poděkuje, pokud se budete věnovat další prospěšné technice a to je “mindful eating“ – neboli vědomé stravování, což je přístup ke konzumaci jídla, který se zaměřuje na plnou pozornost a vnímání přítomného okamžiku. když jíme. Cílem je uvědomovat si své tělo, myšlenky, emoce a smyslové vjemy, aby se stravování stalo vědomým procesem, nikoli automatickým nebo uspěchaným.
Nenechte mozek zlenivět
Mozek, stejně jako svaly, vyžaduje trénink. Potřebuje být neustále, a především efektivně zaměstnán, aby nedocházelo k oslabení jeho kognitivních schopností. Genetička Procházková upozorňuje, že nelze stanovit, po jak dlouhé době dochází k ochabnutí, svou roli totiž hraje genetika, věk, životní styl a úroveň předchozí aktivity. Člověk, který je zvyklý svému mozku neustále dopřávat nejrůznější podněty v podobě učení se novým jazykům, čtení knih, řešení problémů či vykonávání intelektuálně náročného zaměstnání, je daleko rychleji schopný obnovit svou mentální kapacitu než jedinec, jenž dlouhodobě svou hlavu netrénuje.
Asi nikoho nepřekvapí, že podstatnou roli hraje i stáří. V mladém věku je mozek velmi plastický a učení je obecně snadnější. Mozkové struktury jsou stále ve vývoji, což znamená, že nové informace se mohou rychleji a efektivněji integrovat. S přibývajícím věkem tato plasticita klesá, což může ztížit proces učení nových dovedností a adaptace na nové situace. Nicméně, i mozky starších lidí jsou schopny se učit, zvláště pokud jsou pravidelně stimulovány a trénovány.
“Mimo to se z vědeckých výzkumů ukazuje, že celoživotní učení a pravidelné trénování mozku mohou snižovat riziko vzniku neurologických obtíží včetně neurodegenerativních onemocnění, jako je například Alzheimerova choroba. Tento koncept je často označován jako „kognitivní rezerva,“ což je schopnost mozku kompenzovat poškození tím, že využívá alternativní neuronální cesty nebo efektivněji využívá stávající mozkové struktury,” říká doktorka Procházková.
Studie také naznačují, že lidé, kteří se celoživotně věnují aktivitám stimulujícím mozek, mají nižší riziko vzniku demence a jiných kognitivních poruch. Kognitivní rezerva může pomoci oddálit nástup klinických symptomů neurodegenerativních onemocnění, protože mozek těchto lidí je lépe vybaven k tomu, aby kompenzoval ztráty neuronů a udržel funkční schopnosti déle než u těch, kteří svůj mozek pravidelně nezatěžují.
Mezi nejčastější onemocnění, která brání ve správné a efektivní funkci mozku, patří neurodegenerativní choroby, především již zmíněná Alzheimerova a Parkinsonova choroba, ale i cévní mozkové příhody, různé formy demence, deprese, úzkostné poruchy a schizofrenie. Mnohá z těchto onemocnění mají genetickou složku, například Alzheimerova choroba je často spojena s mutacemi v genu APOE a Parkinsonova choroba s mutacemi v genech LRRK2 a SNCA. Například v současnosti hojně diskutované ADHD má silnou genetickou složku – výzkumy ukazují, že dědičnost ADHD se pohybuje v rozmezí 70 až 80 %.
U deprese, úzkostných poruch i např. schizofrenie hrají také genetické predispozice samozřejmě velkou roli, ale jejich vznik je výrazně ovlivněn i prostředím a životním stylem. Genetické predispozice tedy významně přispívají k riziku rozvoje těchto onemocnění, ale nejsou jediným faktorem.
