Novinky v kinech: Maria Kdo byla Maria Callas? Nahlédnutí do života ikony.

Maria Callas byla jednou z největších operních zpěvaček 20. století. Tato americko-řecká sopranistka získala uznání kritiky a celosvětový obdiv, když se jí podařilo z nelehké životní situace proniknout až na nejprestižnější operní scény světa v 50. a 60. letech. Byla ikonou, známou jako „La Callas“ nebo „La Divina“ („božská“), a proslula svým ohromujícím hlasem, technickou dovedností a neuvěřitelnou vášní, kterou vkládala do každé své role.

Maria Callas se narodila 2. prosince 1923 v New Yorku řeckým přistěhovalcům. Rodinný život byl však brzy narušen nevěrou jejího otce a následným rozvodem rodičů. Ve třinácti letech se Maria vrátila do Athén se svou matkou a sestrou a nastoupila jako sopranistka na Aténskou konzervatoř pod vedením operní pěvkyně Elviry de Hidalgo. V sedmnácti letech debutovala v Královské opeře v Athénách menší rolí v opeře Boccaccio Franze von Suppé.

Jen o rok později získala Callas v Královské opeře v Athénách titulní roli, tentokrát v inscenaci Pucciniho Toscy, kde ztvárnila římskou primadonu 19. století, jejíž tragický osud je zpečetěn mocným mužem, který po ní touží. Právě tato role se pro Callas stala ikonickou a provázela ji po většinu její kariéry.

Povzbuzená svým brzkým úspěchem se Callas přihlásila na konkurz v prestižní Metropolitní opeře v New Yorku, kde jí nabídli kontrakt na vedlejší role. Tuto nabídku však odmítla, protože pozici považovala za podřadnou. Místo toho se přestěhovala do Itálie, kde roku 1947 vystoupila v opeře La Gioconda v aréně ve Veroně. Zde se seznámila se svým budoucím manželem, zámožným průmyslníkem Giovannim Meneghinim, za kterého se provdala v roce 1949. Meneghini se ujal jejího manažerského zastoupení a postaral se o její obchodní záležitosti. Téhož roku zazářila Callas v průlomové roli Elviry v opeře Puritáni ve slavném divadle La Fenice v Benátkách.

Jak Callas cestovala po světě, její pověst a postavení rostly s každým vystoupením. V roce 1952 debutovala v Covent Garden v Belliniho opeře Norma, kde ztvárnila hlavní postavu kněžky. Norma, nešťastná žena uprostřed milostného trojúhelníku během římské okupace Galie, se stala její charakteristickou rolí. O dva roky později vystoupila Callas v roli Normy v Lyric Opera v Chicagu, čímž debutovala na americké scéně.

V roce 1955 se vrátila do Evropy a předvedla zásadní výkon v kariéře jako Verdiho tragická hrdinka Violetta v La traviatě v milánské La Scale. Následující rok konečně debutovala jako Norma v Metropolitní opeře v New Yorku. Pro své vystoupení požadovala stejný honorář jako její mužští kolegové a dirigent Von Karajan, což šokovalo celý hudební svět.

Callas byla pověstná svou vysokou profesionalitou a nekompromisními nároky, což často vedlo k problémům a mělo dopad i na její zdraví. Její hlas začal ztrácet jistotu ještě předtím, než oslavila čtyřicítku, tedy v období, kdy jsou sopranistky obvykle na vrcholu kariéry. Ačkoli není zcela jasné, co bylo příčinou úbytku její hlasové kondice, mnozí to připisovali jejímu výraznému úbytku váhy v té době, což přilákalo pozornost médií. Kvůli zhoršujícímu se zdraví začala Callas své koncerty častěji rušit, což vyvolalo další vlnu kritiky. Nicméně, když vystoupila, dokázala stále přinášet výjimečné výkony, než v 60. letech definitivně ukončila kariéru. Sama o svém přístupu k práci řekla: „Budu vždycky tak náročná, jak bude třeba, abych dosáhla toho nejlepšího.“

Ve věku 41 let se Callas naposledy objevila na operním jevišti 5. července 1965 v roli Toscy v londýnské Covent Garden. Tím však její čas v záři reflektorů neskončil. Poté, co se v roce 1959 rozešla se svým manželem, navázala vášnivý milostný vztah s lodním magnátem Aristotelem Onassisem, který se stal středem veřejného zájmu, stejně jako její status módní ikony. Callas se nadále účastnila koncertních turné, zazářila ve filmu Medea od Piera Paola Pasoliniho v roce 1969 a vedla mistrovské kurzy na Juilliard School. V polovině 70. let se přestěhovala do Paříže, kde se postupně stáhla z veřejného života.

Zemřela 16. září 1977 na náhlý infarkt ve věku 53 let.

Callas je dodnes vzpomínána jako nepřekonatelná umělkyně a průkopnická osobnost operního světa. Někteří ji také vnímají jako tragickou postavu, jejíž osobní život odrážel dramatickou povahu operního umění, které milovala. Objevily se dokonce spekulace, že zemřela žalem poté, co se Onassis v roce 1968 oženil s bývalou první dámou USA Jacqueline Kennedyovou. Ve skutečnosti však byla její skutečnou láskou vždy opera.

„Umělcem se narodíte, nebo ne,“ prohlásila Callas. „A zůstáváte umělcem, drahoušku, i když váš hlas ztratí část svého ohňostroje. Umělec je tu vždy.“