Oblíbená autorka řady populárních knih opět s humorem a nadhledem, zcela otevřeně a bez servítek komentuje dění kolem sebe i ve světě. Nenapodobitelným stylem vypráví o svých pozoruhodných příhodách, o dobrodružných cestách po východních Čechách nebo Železných horách, ale také po francouzském ostrově Korsika.
Marcela Mlynářová potvrzuje, že podstatný je přístup k životu a navzdory všem ranám osudu je třeba vždy hledat to dobré a nikdy se nevzdávat, protože láska může rozkvést v každém věku. Kniha je vyzdobena půvabnými ilustracemi Terezy Budilové.
Ukázka z knihy:
Přestože mě datum narození mělo dle nastavených norem už dávno zahánět do šedého davu usedlých a vyšťavených pesimistů, kdesi ve mně usazené, většinou stále oponující a počet roků ignorující druhé JÁ nepřipouštělo žádné změny, natož ve stylu života. „Dokud máš přebytek energie, funguje ti motor, sloužej kloubový ložiska, k tomu vnímáš, slyšíš, vidíš a neopustila tě chuť na stejně laděnýho přítulnýho chlapa, kašli na věk.“
Až na kvalitu zraku mělo naprostou pravdu. K pořadí na mém hodnotovém žebříčku za zdravím, svobodou a přírodou před časem navíc přibyly nevšední zážitky, a tak jediné, o co jsem se snažila, bylo zachování jeho neměnnosti. A to i v případě, kdy nám osud sem tam začne házet klacky pod nohy. Pokud nejde o krk, vždy se s odstupem času všechny maléry stejně stanou pouhou komickou epizodou k pobavení.
Už kdysi dávno jsem si uvědomila, že život je jedním velkým jevištěm, na kterém my, lidští protagonisté, tu s větším, tu s menším úspěchem nebo propadákem odehráváme své role. Cíleně jsem se snažila vybírat ty nikoli ryze kladné či záporné, ale pokud to okolnosti jen trochu umožňovaly, tak komediálně-dramatické. Když mi taková spadla do klína, chopila jsem se jí a odvedla výkon nejvyšší možné kvality. Lze říct, že pro mne život byl a je i přes drhnoucí plochy improvizačním seriálem.
I když jsem si byla téměř jistá, že bych jako extrovert se svým komediantstvím mohla zabodovat u příslušných škol, nikdy jsem práh žádné z nich nepřekročila. Důvod? Náplň herečky profesionálky je v naprostém rozporu s mou povahou. Hrůznou představu mi naháněly jak bezpočetné reprízy, tak filmové prostoje, ale především trvalá buzerace náladových, až agresivních režisérů, v jejichž rukou bych nebyla ničím jiným než pouhou loutkou.
Možnost hvězdné kariéry jsem po pečlivém zvážení zapudila a své zděděné vlohy uplatňovala pouze na pomyslné privátní scéně. A to zvlášť při kontaktu s muži, což už dnes mohu přiznat, neboť jsou mé hříchy v tomto směru dávno promlčené.
Na druhou stranu ale ti, kterých se to týkalo, si o zápletku s pro ně nelichotivým koncem přímo říkali. Dle scénáře jsem si vybírala chlapy nadřazené, ješitné, zkrátka typické „egony“, pro které byly ženy jen obdobou spotřebně-užitkového materiálu, a s maximálním potěšením jim po vlákání do erotické sítě v okamžiku největšího žhavení poskytovala za všechny ty zhrzené duše odpovídající odvetu.
Léty se ale člověk mění a změnila jsem se i já. S vědomím, že jsou „egoni“ věční a jejich počet by se opět znovu doplnil i po povolené selektivní střelbě za účelem pozvednutí charakteru mužské, jsem předala své žezlo mladším sirénám. O to víc jsem se zaměřila na kategorii dlouhé roky opomíjenou – muže moudré. Vyskytovali se sice sporadicky, ale podstatné pro mě bylo, že vůbec jsou. Měla jsem tři. První ve mně vzbudil náplní svého života opodstatněnou neskonalou úctu a druhý díky ranám nelítostného osudu maximální obdiv, který pozvolna přešel v lásku. Trvala ještě několik let po jeho odchodu do věčných lovišť…
Marcela Mlynářová (*1948) se věnuje literární činnosti od roku 1999, kdy jí vyšla první knížka Chalupářka. Náměty čerpá ze svého pestrého, ne vždy lehkého života, který se tak pro ni stal bezednou studnou nevšedních zážitků a příhod. Díky notné dávce osobního nadhledu, smyslu pro humor a schopnosti výstižně postihnout dění kolem sebe získávají její příběhy na čtivosti a pobaví.
Marcela Mlynářová: S navigací osudu, ilustrovala Tereza Budilová, vydává nakladatelství Brána, 224 stran, doporučená cena 299 Kč
