
Stojí na přechodu. Mladá žena s bílou holí a po jejím boku klidný, soustředěný pes. Žena se dívá se směrem k silnici, ale ve skutečnosti nevidí. A přesto ví, kdy je bezpečné přejít. Vede ji čtyřnohý parťák, který sice neumí číst značky ani světla semaforu, ale díky tréninku, intuici a vrozené loajalitě zvládá něco neuvěřitelného – být očima svého páníčka.
Každý rok si poslední středu v měsíci dubnu připomínáme Mezinárodní den vodicích psů. Je to ideální chvíle zastavit se a podívat se pod pokličku světa, o kterém většina z nás ví hrozně málo. Jak se z chlupatého, roztomilého štěněte stane profesionální vodicí pes, který umožňuje nevidomým lidem žít svobodně a bezpečně? Tahle cesta je dlouhá, náročná, dojemná – a hlavně plná lásky.
Ne každý pes se může stát vodicím. Už v několika týdnech věku chovatelé sledují povahu štěňat. „Musí být klidní, učenliví, nesmí být ani plaší, ani přehnaně draví. Nejčastěji se vybírají labradorští retrívři, zlatí a flat coated retrívři nebo velcí pudlové – nejen kvůli přirozené inteligenci, ale i kvůli povaze. Jsou vřelí, ochotní spolupracovat a dobře reagují na člověka,“ říká vedoucí výcviku psů v organizaci Helppes Zuzana Daušová, která se zabývá výcvikem vodících i asistenčních psů. Výcvik je postaven na pozitivní motivaci a postupném učení. Psi se učí reagovat na povely, bezpečně vést svého pána, vyhýbat se překážkám, zastavit před schody nebo obrubníky a ignorovat rušivé podněty z okolí. Je fascinující sledovat, jak se hravé štěně mění v soustředěného a spolehlivého průvodce.
Samotný výcvik vodícího psa je dán mezinárodními standardy. Štěně je ve výchově, kde se socializuje a učí se základní prvky poslušnosti, do věku jednoho roku. Poté přichází do výcviku, který obvykle trvá 6 až 10 měsíců a vyžaduje obrovské nasazení trenérů. Ti nejenže psy učí potřebné dovednosti, ale také je připravují na úzké pouto s jejich budoucím majitelem. Předání vycvičeného psa nevidomému člověku je pak dojemným vyvrcholením celého procesu.
Mezinárodní den vodících psů je skvělou příležitostí k tomu, abychom si uvědomili, jak neocenitelnou službu tito chlupatí hrdinové poskytují. Nejsou to jen pomocníci, ale i věrní přátelé, kteří svým nevidomým majitelům umožňují žít plnohodnotnější a samostatnější život.