Petr Dosoudil "Dostál" 
Zní to jako hloupý vtip nebo zápletka z alternativní historie: „Co kdyby Karlštejn skončil v rukou nějakého amerického sběratele?“ Ale ono to fakt málem stalo. Na konci 19. století se totiž vážně uvažovalo o tom, že se náš slavný hrad prodá. Do ciziny. Do soukromých rukou. Za vším byli peníze..
Karlštejn byl tehdy ve stavu, který by dnes architekti popsali slovy „totálně v háji“. Padala omítka, dřevěné části hnily, fresky bledly. A protože to byla doba, kdy Rakousko-Uhersko počítalo každý halíř (války, armáda, byrokracie…), začalo se zvažovat, co se dá zpeněžit.
A mezi „věcmi k přehodnocení“ se ocitl i Karlštejn. V té době pro stát spíš přítěž než chlouba.
Do Vídně se začaly hlásit nabídky. Němečtí šlechtici, jeden rakouský sběratel, a dokonce se objevil zájemce z Ameriky, co si prý chtěl v Čechách udělat takové pěkné gotické sídlo s výhledem na Berounku. Podle některých pramenů nabízel takové peníze, že by z toho stát mohl zaplatit provoz císařského dvora na pár měsíů
A čechům začalo docházet o co by přišli. Najednou to nebyl jen rozpadlý hrad, byl to Karlštejn. Místo, kam Karel IV. schovával korunovační klenoty, kde se psala česká historie, kde se děly velké věci. A hlavně, byl to náš hrad.
Zvedla se vlna nevole, začaly se psát petice, objevily se články v novinách, protesty. Do věci se vložila i tehdejší česká vědecká a kulturní elita a z Karlštejna se rázem stal symbol národní hrdosti
Tlak veřejnosti byl silný, že i sám císař František Josef I. ustoupil a řekl: ,, Karlštejn neprodáme.“ Místo toho byl jmenován architekt Josef Mocker, který začal s kompletní přestavbou hradu v duchu tehdejší módní novogotiky.
Dnešní podoba Karlštejna je vlastně výsledek téhle záchranné akce. A i když Mockerovi historici vyčítají, že si spoustu věcí „domyslel“, jedno se mu upřít nedá a to, že ten hrad zachránil
Tenhle příběh je důkazem, že i v dobách, kdy vládli pomazání vládcové, dokázali obyčejní lidé zvrátit něco, co se zdálo hotové. Karlštejn mohl být dnes zavřený pro veřejnost, přebudovaný na honosné sídlo s golfovým hřištěm za hradbami. Ale není.
A tak když příště budete obdivovat tuto památku, připomeňte si, že tu také už dávno nemusela být.
