Life4you.cz - PD 
Když jde v nemocnici o vteřiny a zdravotníci shánějí vhodnou krev pro pacienta, málokdo si vzpomene na jméno Jan Janský. Přitom právě tento český lékař jako první na světě vědecky rozlišil čtyři krevní skupiny, objev, který zachránil a dál zachraňuje miliony lidských životů. A přesto zůstal dlouho ve stínu.
Lékař s vášní pro poznání
Jan Janský se narodil roku 1873 v Praze, v době, kdy bylo tehdejší Rakousko-Uhersko kolébkou mnoha vědeckých objevů, ale zároveň i místem silné konkurence. Vystudoval lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, dnešní Univerzity Karlovy, kde se zaměřil na neurologii a psychiatrii. Už během studií byl považován za nesmírně pečlivého a bystrého studenta, který si kladl zvídavé otázky a hledal v medicíně hlubší smysl.
Janský se věnoval psychiatrii, ale jeho osudovým tématem se stala krev. Ve své laboratoři se pokoušel najít souvislost mezi psychickými chorobami a složením krve, což byl tehdy odvážný, ale logický směr. Právě během těchto výzkumů si začal všímat zásadních rozdílů ve vlastnostech jednotlivých vzorků a to jej přivedlo k převratnému objevu.
V roce 1907 publikoval studii, v níž popsal čtyři základní typy lidské krve, které označil jako I, II, III a IV. Později se tato klasifikace stala základem dnes běžného systému 0, A, B a AB. Tento systém umožnil lékařům poprvé bezpečně provádět krevní transfuze , do té doby byla transfúze pokusem, který často končil tragédií.
Objev, který svět přehlédl
Janského práce se ale nedočkala náležitého uznání. Přestože jeho studie byla zveřejněna a srozumitelně popsala objev, mezinárodní vědecká komunita jí nevěnovala patřičnou pozornost. Důvod? Vědecký svět byl tehdy rozdělen nejen jazykem, ale i prestiží. Čeština nebyla jazykem vědy a Praha neměla v očích západoevropských metropolí takový význam jako Vídeň, Berlín nebo Paříž.
O šest let dříve, v roce 1901, totiž rakouský biolog Karl Landsteiner přišel s objevem tří krevních skupin – 0, A a B – a jeho práce se rychle rozšířila díky silnému zázemí vídeňské univerzity. Landsteiner za svůj přínos obdržel Nobelovu cenu v roce 1930. Přestože Janský šel ve svém objevu ještě dál a rozpoznal i čtvrtou skupinu, jeho jméno zůstalo v pozadí.
Není bez zajímavosti, že v některých zemích, například v USA, byl dlouho používán právě Janského čtyřskupinový systém. Až později se ustálilo současné označení.
Psychiatr, voják, vizionář
Janský ale nebyl jen teoretik a badatel. Byl lékařem tělem i duší. Během první světové války sloužil jako vojenský lékař a viděl kruté důsledky bojů a to nejen fyzická zranění, ale i hluboké psychické jizvy. Po válce pracoval s válečnými veterány, snažil se zlepšit podmínky v ústavech a usiloval o reformu psychiatrické péče. Byl také jedním z prvních lékařů, kteří se v Čechách systematicky věnovali problematice alkoholismu.
Jeho pracovní nasazení však bylo extrémní. Trpěl srdeční vadou a nenechával si čas na odpočinek. V roce 1921, vyčerpaný a nemocný, zemřel ve věku pouhých 48 let. Jeho smrt přešla tiše ,bez velkých poct, bez uznání, které by odpovídalo velikosti jeho přínosu.
Tichá pocta dárcům
Až dlouho po jeho smrti si Československo začalo připomínat jeho jméno. V roce 1962 byla zavedena medaile Jana Janského, která se uděluje bezpříspěvkovým dárcům krve. Bronzová za deset odběrů, stříbrná za dvacet, zlatá za čtyřicet. Mnozí nositelé této medaile netuší, kdo byl muž, jehož jméno nese jejich ocenění.
Janský nemá v hlavním městě sochu, jeho jméno nenese žádná významná nemocnice. Přitom každý den někdo někde dostává krevní transfuzi, která zachraňuje život a za to může právě Jan Janský.
Jméno Jan Janský se možná občas mihne v učebnicích, ale jeho příběh zůstává nevyprávěný. Jeho život je důkazem toho, jak snadno se může velký čin ztratit v hluku dějin a jak pomíjivá může být sláva, pokud jí nepomůže mezinárodní pozlátko.
