Chůze patří k nejpřirozenějším formám pohybu. Nevyžaduje speciální vybavení, členství v posilovně ani složitou přípravu. Přesto může mít při pravidelnosti výrazný přínos pro fyzické i psychické zdraví. Pomáhá udržovat kondici, podporuje správnou funkci pohybového aparátu a zároveň může být jednoduchým způsobem, jak do běžného dne zařadit více aktivity. Jak ale chodit správně, aby nám pohyb skutečně prospíval a nevedl naopak k bolestem nebo přetížení?
Všichni ji umíme a díky své dostupnosti představuje ideální aktivitu pro ty, kteří se s pohybem chystají teprve začít. Řeč je o chůzi – nejpřirozenějším pohybu, který si člověk může dopřát téměř kdykoliv. „Velká výhoda chůze je především v tom, že nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu. Doporučil bych ji v podstatě každému,“ říká Jan Burda, primář ortopedie z brněnské SurGal Clinic. Větší opatrnost ale radí lidem s akutním onemocněním, zhoršeným chronickým onemocněním nebo pacientům s výraznějšími deformitami končetin. V těchto případech je vhodné poradit se o míře zátěže s lékařem nebo fyzioterapeutem.
Pravidelná chůze s sebou přináší řadu zdravotních benefitů. Pomáhá udržovat celkovou kondici, svalovou sílu i rozsah pohybu v kloubech. Zlepšuje stabilitu, koordinaci a může přispívat také k prevenci ztuhlosti, která často vzniká při sedavém způsobu života. Významný je i její dopad na psychiku. Pobyt venku, pravidelný rytmus kroků a možnost na chvíli zpomalit mohou pomoci snížit napětí, zlepšit náladu a podpořit duševní odolnost.
Důležitý je povrch i správné boty
Aby však chůze skutečně prospívala, je dobré myslet na několik základních pravidel. Zásadní je především správné držení těla. Ideální je vzpřímený postoj, který by ale neměl být křečovitý nebo nucený. Hlava by měla být v prodloužení páteře, ramena uvolněná a krok přirozený. Při chůzi není potřeba se přehnaně hlídat, důležité je spíše vyvarovat se dlouhodobého hrbení nebo příliš strnulého držení těla.
Odborníci také doporučují doplňovat chůzi jednoduchým cvičením zaměřeným na svaly důležité pro správné držení těla, břišní stěnu a pánevní dno. Právě tyto svalové skupiny pomáhají člověku lépe zvládat zátěž, podporují stabilitu a mohou snižovat riziko bolestí zad či kloubů. Chůze by tak ideálně neměla být jedinou aktivitou, ale součástí celkově pestrého pohybu.
Důležitou roli hraje také volba terénu a obuvi. „Ideální je chůze na rovném, mírně pružném povrchu, jako jsou lesní cesty nebo tráva. Co se týče obuvi, měla by být dostatečně pružná, s dobrým tlumením dopadu, pevným vedením paty a dostatkem prostoru pro prsty,“ doporučuje Jan Burda a upřesňuje, že vhodným příkladem může být trekingová obuv.
V neposlední řadě je potřeba myslet také na vhodné podmínky, pitný režim a jídlo. Na delší chůzi je ideální vyrazit za mírného počasí, tedy ne v největším horku, silném větru nebo při náledí, kdy se zvyšuje riziko přehřátí, únavy či pádu. V teplejších dnech je vhodné volit ranní nebo podvečerní hodiny a nezapomínat na průběžné doplňování tekutin, zvlášť pokud chůze trvá déle než půl hodiny. Před kratší procházkou není nutné jíst větší jídlo, stačí lehká svačina. Před delší trasou je naopak vhodné zvolit lehce stravitelné jídlo s dostatkem energie, například pečivo, ovoce nebo jogurt. Po chůzi pak pomůže doplnit tekutiny a podle délky a náročnosti aktivity také vyvážené jídlo, které podpoří regeneraci.
Jak začít, když jste dosud nesportovali?
Stejně jako u jiných druhů pohybu či sportu, i tady platí, že ti, kteří se chůzi dosud vyhýbali nebo třeba bojují s nadváhou, by měli začínat opatrně. „Je potřeba hlavně nepřehnat začátek a nezvyšovat tempo nebo vzdálenost příliš rychle. Raději ujít víckrát denně menší kousek než najednou dlouhou trasu,“ radí primář. Ideální je podle něj využívat i běžné situace během dne. Například při cestě do práce může člověk vystoupit z hromadné dopravy o jednu zastávku dříve a zbytek dojít pěšky. Později může trasu postupně prodlužovat. Podobně lze zařadit chůzi cestou na nákup, při polední pauze nebo večer po práci. Důležité je, aby se z ní nestala jednorázová výzva, ale přirozená součást dne.
Začátečníci přitom často dělají chybu v tom, že si hned na startu nastaví příliš vysoké cíle. Dlouhá trasa nebo příliš svižné tempo mohou vést nejen k nejen k bolestem pat, Achillových šlach, kolen a kyčlí, ale také ke ztrátě motivace. Prevencí je postupné navyšování vzdálenosti, vhodná obuv, dostatek odpočinku a vnímání signálů vlastního těla.
„Ideální intenzitu poznáte podle jednoduchého testu. Jde o tempo, u kterého zvládneme mluvit, ale už ne zpívat,“ uzavírá Jan Burda ze SurGal Clinic s tím, že chůze není jen přesunem z bodu A do bodu B, ale především jednoduchou investicí do zdraví. Největší efekt má pak tehdy, když se jí člověk věnuje pravidelně, ideálně každý den.
Tipy pro začátečníky podle primáře Jana Burdy:
- Schody místo výtahu: Vyjděte nejprve jedno patro pěšky, postupně přidávejte další.
- Vystupte dříve: Při cestě do práce vystupte o jednu či dvě zastávky dříve.
- Postupujte od pomalého k rychlejšímu: Začněte v mírném tempu a délku trasy prodlužujte postupně.
- Sledujte reakce těla: Bolest nebo výrazná únava jsou signálem, že je potřeba zátěž upravit.
- Myslete na pravidelnost: Kratší každodenní procházka bývá pro začátek lepší než jedna dlouhá trasa jednou týdně.