Symbol divokých devadesátek hotel Vaníček dnes chátrá, nyní se stal ústředním motivem výstavy Polopenze

Kdysi byl výrazem luxusu, úspěchu a nově nabyté svobody devadesátých let. Dnes je Hotel Vaníček chátrající ruinou a jedním z nepřehlédnutelných pozůstatků porevoluční Prahy. Jeho neobvyklý příběh i architektura se nyní staly ústředním motivem výstavy Polopenze výtvarníka Lukáše Machalického v Galerii Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře. Výstava potrvá do 31. ledna 2027.

Hotel Vaníček stojící v ulici Na Hřebenkách na pražském Smíchově je stavbou, kolem které se jen těžko prochází bez povšimnutí. Kaskádovitý objekt vznikl na počátku devadesátých let a patřil mezi výrazné soukromé hotely porevoluční metropole. Konaly se zde večírky, oslavy i společenské akce a jeho extravagantní podoba od počátku vyvolávala stejně silné nadšení jako odpor. Po letech provozu však přišel úpadek, komplikované majetkové vztahy a chátrání. Dnes je někdejší hotel zcela opačným obrazem toho, co měl na počátku devadesátých let reprezentovat. Z místa spojeného s luxusem, mocí a společenským životem se stala opuštěná chátrající stavba. Neutěšený stav jednoho z nejvýraznějších porevolučních objektů této části Prahy zpečeťuje i přes 70 majitelů, kteří se vystřídali v jeho držení.

Právě tento rozpor zaujal výtvarníka Lukáše Machalického, který se dlouhodobě pohybuje na hranici architektury, sochy a objektu. Architektura hotelu se stala předobrazem celé prostorové konstrukce výstavy, do níž návštěvníci fyzicky vstupují a procházejí jí.

Machalického zajímá právě to, co budova vypovídá o době svého vzniku, ale i o současnosti. Podle koncepce výstavy představoval hotel svéráznou materializaci dobových představ o luxusu, společenském postavení a moci. To, co bylo před třiceti lety symbolem novosti a prosperity, dnes působí jako fyzická paměť jedné epochy. Pro výstavu vznikl i detailní model chátrajícího hotelu v měřítku 1:25, vytvořený ve spolupráci se studiem architekta Iva Loudy.

Výstava Polopenze se ale vzdaluje pouhé dokumentaci jednoho domu. Hotel se stává nástrojem, prostřednictvím kterého Machalický otevírá obecnější otázku: Co po jednotlivých etapách společnosti zůstává v architektuře? A co o nás jednou budou vypovídat stavby, které považujeme za symboly úspěchu dnes?

Machalický ke zrodu nápadu na výstavu říká: „Vaníček v sobě akumuluje posledních třicet let, navíc zdálky vypadá jako zmenšenina Hradčan. Podstatné bylo udělat ho jako model v aktuálním stavu, včetně oprýskaných zdí, graffiti a vymlácených oken. Více než o minulosti je to ale hlavně o současnosti, vedle je vila architektů Machoninových, sto metrů a sto let dále stojí vila sochaře funerálních plastik Čeňka Vosmíka z období generace Národního divadla, aktuálnost tomu dodává Iránská ambasáda. Větší zmatení už si nelze přát.“

Instalace pracuje také s hranicí mezi skutečným a virtuálním světem. Geometrická konstrukce odvozená od Hotelu Vaníček připomíná prostředí 3D modelovacích programů. Návštěvník se tak ocitá uvnitř prostoru, který může připomínat počítačový model, přestože je skutečný a fyzicky jej obklopuje. Machalický tím navazuje na svou dlouhodobou práci s kulisou, fikcí a mystifikací a s hranicí mezi skutečností a její reprezentací. Hotel Vaníček se pro takové uvažování ukazuje jako téměř ideální objekt: stavba, která sama připomíná architektonickou fantazii své doby, dnes existuje současně jako reálná ruina, vzpomínka, fotografie, urbexová legenda – a nově také jako galerijní model.

Výstava Lukáš Machalický – Polopenze je k vidění v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře do 31. ledna 2027. Nejbližší komentovaná prohlídka za účasti autora a kurátorky se uskuteční 3. října, další potom 28. listopadu 2026 a 30. ledna 2027.