Sametový domov ale není jen o válce, uprchlictví a asimilaci, ale i o rodině, pubertě, češství a „počešťování“. Také o zásadních životních rozhodnutích… „Protože 5. duben boří jednotvárnost, protože 5. dubna může mít každou ponožku jinou, protože 5. duben je nejlepší den v roce,“ píše Vesna Evans v knize Sametový domov.
Vesna Evans, Sametový domov
Jedenáctiletá Mája se po úprku z válečného Sarajeva ocitá se svým dvojčetem Adinem a rodiči v České republice. I když zpočátku nechápe, proč musela svou zem i kamarády opustit, časem si českou kulturu i komplikovanou češtinu nečekaně zamilovává. Ale pocit provinění, že nechala babičku v okupovaném území, je jí neustále v patách… Ani Májini rodiče to nemají jednoduché. Přišli o rodinu, peníze i vlast, ale i v cizí zemi musí fungovat a postarat se o budoucnost svých dětí. Silný příběh čtyřčlenné rodiny, která je nucena najít si nový domov, obsahuje autobiografické prvky a nabízí netradiční pohled na Českou republiku a její kulturu.
Vesna Evans o knize
Téma uprchlictví mě přirozeně zajímá a v průběhu svého dospělého života jsem s uprchlíky pravidelně dobrovolničila. Pak přišla „uprchlická krize“, kdy jsem s překvapením zjistila, že se řada Čechů uprchlíků vyloženě bojí, přitom většina lidí žádného uprchlíka ani nezná. Předpokládám, že za to může strach z neznáma, že si běžný občan vůbec nedokáže představit, jaké to je migrovat z donucení a usadit se v neznámém prostředí, kde musíte budovat všechno od začátku, bez pomoci přátel a příbuzných, bez znalosti jazyka a kultury. Vždycky jsem si říkala, že se málo mluví o procesu adaptace cizinců, a vadilo mi, že do dialogu nebyli zapojeni ti, kteří si integrací do zdejší společnosti prošli, jsou tu doma a už třeba mají i české občanství. Ti, kteří nic podobného nezažili, můžou litovat toho, kdo poznal válku, přišel o majetek, o příbuzné…, ale málokdo si uvědomí, že běženci mají k tomu všemu i úplně běžné starosti, že musí v tak nejistých podmínkách zařídit bydlení, práci, školu, že i jejich děti zlobí, že chtějí hračky, jako mají ostatní děti, že prochází pubertou, že se jim nedaří ve škole… A když se dospělí najednou nedorozumí, automaticky jako by klesne i jejich inteligence – zařizování běžných věcí je mnohanásobně komplikovanější, nedokážou vlastním dětem pomoct s úkoly, jejich diplomy jsou jim k ničemu… A do toho všeho, místo aby měli po ruce rodinu, která by jim pomohla, tak je rodina daleko, třeba ve válce, a tak obrovská starost a stres navíc. Chtěla jsem teda využít vlastních zkušeností a skrze fiktivní příběh opírající se o mé zážitky, vzpomínky, dopisy a deníky zkusit zachytit jak komplexnost uprchlického statutu, tak nechtěné přijetí nové kultury.
Vesna Evans se narodila v roce 1982 v Sarajevu. Roku 1993 kvůli válce uprchla s rodinou do Prahy, kde zůstala. V roce 2009 absolvovala Soukromou vysokou školu Josefa Škvoreckého, obor tvůrčí psaní. Pod původním jménem Vesna Tvrtković vydala sbírku povídek Ani ve snu, novelu Idioti 21. století a její povídka Ze strachu byla zařazena do povídkového souboru Nauč mě milovat. V současné době žije střídavě v Česku a Norsku.
Březnové novinky nakladatelství MOBA
Vlastimil Vondruška, Morový testament, historická detektivka
Arnaldur Indriðason, Dívka u mostu, severská krimi
František Niedl, Světla na pobřeží, thriller
Vesna Evans, Sametový domov, román
Alena Jakoubková, Líný manžel holé neštěstí, román pro ženy
Naďa Horáková, Čas primadon, edice Původní česká detektivka
Stanislav Češka, Podezřelá smrt, edice Původní česká detektivka
