Když byl v roce 2014 proveden výzkum o tom, jak dokážeme získávat informace o svém zdraví a následně je využít k jeho zlepšení, obsadili jsme mezi zúčastněnými evropskými zeměmi předposlední místo. Pandemická situace ovšem podle praktické lékařky MUDr. Ludmily Bezdíčkové nahrává ke zlepšení zdravotní gramotnosti. Důležitá je ale také komunikace ze strany lékaře.
Všimla jste si nějaké změny v chování pacientů vinou covidu?
Na počátku pandemie, kdy panovaly velké obavy a nejistoty ohledně covidu-19, jsme část konzultací řešili distančně. Nástroje telemedicíny, kdy není třeba fyzická přítomnost u lékaře, zůstaly užitečné i pro teď. Je ale třeba vytyčit „mantinely“, co řešit distančně lze a co ne. Velká část pacientů stále raději volá a píše elektronicky, což v mnoha situacích není z medicínského postupu vhodné.
Lidé tedy začali během pandemie shánět o svém zdraví více informací na internetu apod.?
Ano, je to tak. Pacienti projevují aktivní zájem o své zdraví, zajímají se o novinky a prevenci, což vítáme. Veřejnost je ale zároveň vystavována obrovskému množství informací, které nejsou vždy ověřené a v souladu s našimi doporučeními. Proto trávíme hodně času korekcí dezinformací. Přesto považuji tyto diskuse za důležité. Dnešní doba je zkrátka ideální pro budování zdravotní gramotnosti.
To je dobrá zpráva vzhledem k tomu, že Češi v roce 2014 obsadili nelichotivou předposlední příčku mezi evropskými zeměmi v průzkumu o zdravotní gramotnosti.
Naprosto souhlasím. Studie realizovaná Ústavem pro zdravotní gramotnost odhalila, že téměř 60 % respondentů vykazovalo neadekvátní nebo problematickou celkovou zdravotní gramotnost. Zásadní vliv má na tuto situaci dlouhodobá komunikace praktického lékaře, kdy se vytváří důvěra. Zároveň se domnívám, že vyšší úroveň zdravotní gramotnosti nemusí korelovat s dosaženým vyšším vzděláním.
Máte srovnání vzhledem ke zdravotní gramotnosti, jak to bylo dříve a jak je to nyní? Pozorujete nějaký trend, nějaké tendence? Můžete to zaměřit i směrem k užívání ATB?
Data z dotazníkového šetření M-POHL z let 2019-2021 svědčí o zlepšení zdravotní gramotnosti v porovnání s podobným šetřením provedeným v roce 2015 (tehdy jsme byli na předposledním místě, v roce 2021 již nad průměrem zemí EU, které se výzkumu účastnily). Bylo by zejména zajímavé vyhodnotit data v době postcovidové, která myslím hodně „zamíchala kartami“, otevřela se řada zajímavých dveří. Souvisí to s velkou mírou informací, které ale neumíme dostatečně dobře třídit a kriticky zpracovávat. Není to bohužel jen problém mezi pacienty, ale týká se i nás lékařů. V souvislosti s užíváním antibiotik je myslím situace nyní příznivá pro zvyšování povědomí o tom, kdy jsou a nejsou vhodná – právě covid se stal příkladem onemocnění, na kterém je možné vysvětlit, že antibiotika nejsou vhodná pro léčbu každé infekce, že stran podávání léčiv je vhodné se řídit evidencí, spíše, než „eminencí“.
Co oceňujete na pacientech z hlediska jejich informovanosti?
U pacientů si velmi vážím nejen snahy vyhledat a ověřit si informace, ale i pokory a důvěry v konzultaci s odborníky. Přestože kvalita vyhledávání a kritické myšlení nejsou vždy dokonalé, je třeba to ocenit. S pacienty ráda diskutuji. I lékař se totiž může mýlit a být poučen.
Existují nějaké kurzy pro lékaře, kde jsou konfrontování s desinformacemi, aby je dále nešířili mezi pacienty?
Ano, obrovský pokrok v této oblasti jsme udělali právě v době covidu. Naše odborná společnost např. realizuje pravidelné webináře, kam jsou zváni odborníci v jednotlivých specializacích, kde s nimi diskutujeme o diagnostických a terapeutických postupech.
Špatná informovanost se týká také užívání antibiotik. Jak se k nim staví vaši pacienti? Dělají nátlak na předpis, nebo se jim raději chtějí vyhnout?
Zde mohu nabídnout pouze zkušenosti z ordinace. Obecně u mladší generace se častěji setkáváme s uvážlivějším postojem k braní antibiotik. U nich také máme větší prostor je ovlivnit a změnit jejich postoj k racionální léčbě antibiotiky. U střední a starší generace je to obtížnější, ale má to rozhodně smysl. Důležité ovšem je, aby lékaři – praktici i specialisté – v tomto ohledu táhli za jeden provaz.
Jak by měli podle Vás lékaři optimálně komunikovat s pacienty?
Je třeba si uvědomit, že jakákoliv informace podávaná pacientovi jako dogma, tvrzení bez dostatečného vysvětlení, má malou šanci se ujmout. Naším cílem by měla být snaha přenést zodpovědnost a aktivní přístup ke zdraví na pacienta. Lékař má být průvodcem a rádcem. Jedině tak máme šanci postoje k léčbě např. antibiotiky změnit. Určitě by také neměla lékařům chybět pokora, trpělivost a tolerance chyb. V tomto jsou velmi nápomocné sebezkušenostní skupinová setkání – tzv. Bálintovské skupiny – umožňující lékařům si vzájemně pomoci lépe porozumět zejména komunikačně náročným situacím, s nimiž se v ordinacích setkáváme.
Máte nějakou vlastní „typologii“ pacientů? Se kterou skupinou se vám nejlépe pracuje a proč? A naopak?
Výborná spolupráce je s pacienty aktivními (edukovanými o svých chronických onemocněních), kteří se informují z ověřených zdrojů, ale přesto k nám přicházejí pro radu. Obecně nejnáročnější komunikace je s pacienty, kteří jsou hodně pochybovační, úzkostní, chtějí se „zajistit pro případ“. Ti chápou lékaře jako nástroj k dosažení svého cíle – ordinují si léčbu sami. Zároveň takoví pacienti ale představují výzvu pro zlepšení komunikace. Když se to podaří, máme vyhráno. To nejcennější, co může mezi lékařem a pacientem vzniknout, je důvěra. Nesmí být ale slepá.
