Show Jana Krause: Sportovkyně, která má ráda všechny medaile, rocker s šedesátkou na krku a žena s výjimečným osudem

V dalším dílu Show Jana Krause se představí lyžařka Ester Ledecká, hudebník Ota Balage a Hana Sternlicht – žena, která přežila tři koncentrační tábory.

Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 11. května ve 21.35 na Primě.

Exkluzivní pořad si žádá exkluzivní hosty, a tak dnes večer přivítáme lyžařku a snowboardistku Ester Ledeckou, která s neskrývaným nadšením vyjádří svoji radost z pozvání do show i z čokoládového dortu, který zde na ni čeká. „Jsem ráda, že jste mě pozval, to je vždycky dobrá známka, jako že se mi ta sezona povedla a je všechno v pořádku,“ říká směrem ke svému hostiteli sportovkyně, která získala na letošní olympiádě v paralelním slalomu na snowboardu zlatou medaili, jinak už třetí zlatou olympijskou v pořadí. „Na lyžích mám dva trenéry, fyzioterapeuta, servisáka a maminku s tátou, když přijedou, a na snowboardu mám jednoho trenéra, fyzioterapeuta a servisáka,“ vyjmenovává při krájení dortu, kdo všechno tvoří jádro jejího týmu. Když se jí něco nepovede, hledá prý ale problém vždy nejprve u sebe. Českou královnu zimních sportů také velice potěší, když se od Jana Krause dozví, že jeho žena Ivanka kvůli tomu, aby viděla přímý přenos z jejího sjezdu, dokonce v noci vstává. „Můj trenér pořád chce, abych měla víc kil,“ svěřuje, když přemýšlí nad odpovědí na otázku, zda musí v sezoně držet nějakou speciální dietu. „Mně to ale nejde, pořád mám nějakých 69 nebo 70 kilo od 15 let.“ K tomu, že by jí kila navíc pomohla ve zvýšení rychlosti jízdy, je stejně dost skeptická. „Zase bych s sebou musela tahat daleko víc kil – když dělám tu zatáčku, tlačí to na mě ještě víc,“ zvažuje nahlas výtečná lyžařka a prozradí, že se upřímně raduje zdaleka nejen z olympijských medailí. „Novináři vždycky o mně řeknou, že olympijské zlato je pro mě nejcennější, aniž by se mě zeptali… tak né, já mám ráda všechny medaile!“ zní zcela rozhodně. I když zima už dávno skončila, je Ester touto dobou stále v aktivním tréninku. „Jezdíme trénovat na ledovce, a abychom stihli ten dobrý sníh, ten ještě po ránu zmrzlý, tak musíme vstávat třeba v půl čtvrté ráno a jít na ten kopec. A já nejsem žádný velký vstávač, takže je to pro mě utrpení,“ posteskne si moderátorovi, který vyjádří své plné pochopení. Aby byla schopná tento rytmus držet, musí prý chodit spát v osm. „Večerní sníh už je takový rozbředlý a trenéři ho nemají rádi. Já bych byla i pro ten rozbředlý,“ dodává se smíchem, ale jinak se prý se svými trenéry nijak zvlášť nepře. „Já s nimi většinou souhlasím, nediskutuju. Vybírám si trenéra už takového, že vím, že mi řekne něco, co mi pomůže. Teď mám poměrně nového – dva roky – italského trenéra, který dříve trénoval Nora Aksela Lunda Svindala, a ten má opravdu co říct. Je hrozně zajímavé slyšet jeho názory, protože on dřív trénoval jenom chlapy, kteří mají zase trochu jinou stopu, jsou agresivnější, takže on po mně chce, abych to taky zkoušela, což je zajímavé, ale občas dost složité.“

Dalším hostem bude jubilant a výtečný hudebník, skladatel a dirigent Ota Balage, který se připravuje na slavnostní koncert v pražské O2 aréně ke svému životnímu výročí. Ten se uskuteční již příští týden a vystoupí na něm všechna muzikantská esa, se kterými kdy spolupracoval. „Už mám dlouho šedesátiny,“ doplňuje na vysvětlenou. „Měl jsem mít šedesátiny už vloni, protože byl covid, tak to nešlo, tak jsem to posunul, takže mi bylo dlouho padesát devět.“ Při přípravě koncertu, kdy někteří kolegové kvůli návštěvě lékaře posunovali čas zkoušky, si prý uvědomil, v jaké věkové kategorii je. Kromě jubilea se prý v bulvárním tisku objevovalo jeho jméno také v souvislosti s tím, že žije v zahrádkářské osadě s manželkou i milenkou. „To je nesmysl. To není, že bych tam měl svoji ženu a milenku. Nás tam žije víc,“ ironizuje situaci. „Je pravda, že tam žije sto metrů od nás bývalá manželka se svým přítelem. Ale proč ne?! Oni nevědí, co mají psát!“ V téže osadě prý žijí také obě jeho dcery a vnoučata. „Je tam šest set chat a šest z toho je našich,“ dodává hudebník a také pedagog na konzervatoři. „Učím interpretaci a učím na piano a na saxofon.“ Protože se ve svém profesním životě stýká především s hudebně talentovanými lidmi, je mu prý líto všech těch, kteří se domnívají – podobně jako Jan Kraus – že jejich hudební projev je k ničemu. Pokusí se mu tedy dát šanci, ale nakonec dojde přeci jen k závěru, že to nepůjde. „Já jsem mohl být i dobrý sportovec,“ podívá se Ota významně směrem k Ester a zavzpomíná: „V patnácti jsem hrál strašně dobře fotbal s Michalem Bílkem. Hráli jsme spolu v útoku, byli jsme strašně dobrá dvojka. Kdybych nešel na konzervatoř, mohl jsem být fotbalista nebo tenista. V pětatřiceti jsem poprvé vzal do ruky raketu, a dneska hraju třetí třídu. Takže mám pravděpodobně talent i na ty sporty.“ Na závěr si pak nechá historku o tom, jak zkrotil koně, která rozpoutá velkou diskuzi o koních a jejich povaze. „Kůň musí cítit osobnost,“ poznamenává.

Dnešní díl uzavře vzácný host, paní Hana Sternlicht, která přežila tři koncentrační tábory a která nyní vydala svoji třetí autobiografickou knihu. Její dramatický životní příběh zaznamenala i organizace Paměť národa. „První vyšla v hebrejštině, dvě pak v češtině,“ vysvětluje autorka a předává čerstvý výtisk svému hostiteli, se kterým zavzpomíná na svoje rodné Holice nedaleko Pardubic, do jejichž blízkosti jezdil Jan Kraus na prázdniny, a kam se ona stále vrací pokaždé, když přijede do Čech. „Z rodiny se 27 členů z koncentráku nevrátilo,“ říká paní Hana, která se dočkala osvobození v koncentračním táboře v Mauthausenu. Když se vrátila jako patnáctiletá, vážila 29 kilo. „Já jsem pak žila v Holicích do roku 1949, ještě jsem trochu chodila do školy, protože jsem s úspěchem skončila čtvrtou třídu, takže mi to chybělo.“ V březnu 1949 pak odešla s manželem do Izraele. „Rok jsme byli v kibucu, a jakmile jsme ho opustili, musel manžel narukovat,“ dodává s tím, že manžel prožil všechny tamní války a do armády šel i její syn, dcera, vnuci, pravnuci… „Jeli jsme tam v naději, že budeme mít trochu klid, že už se nic nemůže stát, ale válek tam nechybělo.“ Jaké byly její pocity, když se po válce vrátila do Holic? Co jí zbylo po rodičích? Kdo jí pomohl? A jak se v nové životní situaci zorientovala? To a mnohem více se dozvíte v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!