Markéta Pavelková 
Stěhování do domova pro seniory představuje velkou změnu. Pokud může člověka doprovázet jeho mazlíček, nepřichází o důležitou citovou vazbu ani každodenní rituály, jako jsou krmení, procházky a péče o zvíře. Ty mu přinášejí pocit bezpečí, smysluplnou činnost a pomáhají zachovat kontinuitu dosavadního života.
Kontakt se zvířaty může u lidí s demencí také zmírňovat neklid, podporovat dobrou náladu, komunikaci a společenské zapojení. Zvíře se často stává přirozeným prostředníkem při seznamování klientů. Z praxe známe i situace, kdy klient, který s lidmi téměř nekomunikuje, začne na zvíře spontánně mluvit.
Silný příběh nabízí Jana Viklická z Domova pro seniory Clementas Mlékovice, která se přistěhovala společně se svou třínohou fenkou Žofinkou.
Před lety ji našla zraněnou a zachránila jí život. Dnes jsou nerozlučné – společně chodí po zahradě, Žofinka doprovází paní Janu při cvičení a je součástí téměř každého jejího rozhovoru. „Nedokázala bych bez ní žít,“ říká paní Jana. Jejich příběh ukazuje, že skutečné pouto nepřeruší věk, nemoc ani handicap.
V domovech Clementas využívají také další formy kontaktu se zvířaty. Klienti v Mlékovicích například pečují o terapeutické slepice, které jim dávají příležitost k pravidelné činnosti, společným zážitkům a navazování rozhovorů.
