Věk má vliv na odškodnění, o diskriminaci však nejde

Dva stejně zranění poškození s identickými trvalými následky mohou dostat velice odlišnou kompenzaci za úraz. Klíčovou roli totiž hraje věk – u 17letého a 86letého člověka se tak kompenzace může lišit i o stovky tisíc korun. Jaký to má důvod, vysvětluje společnost Vindicia, která se na odškodnění specializuje.

 

Starší žena upadla na neudržovaném chodníku a vážně si poranila obě nohy. Úspěšně se ucházela o odškodnění, které jí bylo přiznáno. Nejvyšší částka, kompenzace ztížení společenského uplatnění, která odráží, jak moc se následky zranění podepisují na dalším životě člověka, jí však byla o 20 % snížena. Jak je to možné? Ve výši odškodnění totiž hraje roli i věk poškozeného.

„Modifikátor věku je určován dle Metodiky pro vypracování soudního znaleckého posudku podle Metodiky nejvyššího soudu, kde znalec má pouze doporučit výši modifikátoru. Přiznat ji má ale pouze soud,“ říká Tomáš Beck, expert na odškodnění společnosti Vindicia.

Tři ženy, stejné zranění i následky – odškodnění se výrazně liší

Problematiku ukazuje ilustrační případ dopravní nehody: auto jelo po hlavní silnici, jeho řidička vzorně dodržovala povolenou rychlost a její vůz byl v naprostém pořádku. Bohužel mu ale nedal přednost ani šanci reagovat řidič vozidla, které se přiřítilo z vedlejší cesty. Následovala havárie s následkem těžkých zranění. V autě, které chybující řidič naboural, seděly tři ženy – maminka s dcerou a babičkou. Nejmladší dámě je 19 let, starší 50 let a nejstarší 75 V modelovém případu utrpěly při této nezaviněné nehodě všechny tři stejná zranění – otevřenou zlomeninu levé nohy, otřes mozku a silné pohmoždění páteře. Znamená to tedy, že spravedlivé odškodnění po dopravní nehodě bude pro všechny stejné?

Pokud by měly všechny dámy stejná zranění a léčba postupovala podobně, získaly by stejné bolestné, které pokrývá přímé následky úrazu. Objektivní rozdíl by pak představovala náhrada ušlé mzdy, pokud by některé z žen pracovaly a jiné ne.

Zásadní je ale právě hodnocení ztížení společenského uplatnění. Zde má částka kompenzovat to, jak nehoda a úraz změnily život postiženého člověka. Jestli může dále pracovat, provozovat své oblíbené sporty, chodit za kulturou, obejít se ve svém běžném provozu bez nutnosti asistence. A v tomto případě už se věk zohledňuje.

„Pokud máme tří stejně zraněné ženy s identickými následky, které se liší jen věkem, částka by byla jak navýšena, tak i poměrně značně ponížena. Systém totiž kalkuluje s tím, že mladší člověk prožije se svým omezením daleko více let, takže ho budou omezovat déle a je třeba kompenzaci navýšit,“ uvádí Beck.

Jako referenční bod vezměme padesátiletou dámu.

Přísluší jí částka X. Její 75letá maminka bohužel bude mít na základě záporného koeficientu (modifikační koeficient) peníze o 20 % ponížené. Maximální výše negativního modifikátoru je stanovena na -20 %.  Zato devatenáctiletá dcera získá díky modifikačnímu koeficientu o 35 % více, říká Beck.

Modifikátory jsou tedy v rozmezí +35 % až -20 %. Za medián se považuje 45 až 55 let, kdy je modifikátor 0 %. Od  65 let jde o ponížení o 20 %.

 

U pacientů s otravou byl faktor pro výši odškodnění jinde

Věk byl diskutován i v případě odškodnění po otravách ve frýdlantské nemocnici. Zde ale stáří poškozených nehrálo primární roli. „Zaznamenali jsme, že někteří poškození získali výrazně nižší kompenzaci než naši klienti. V médiích se objevila spekulace, že příčinou byl jejich vyšší věk. Naše klientka však byla paradoxně starší než tito hůře odškodnění lidé, dokonce měla i méně závažné komplikace. I po započtení modifikačního koeficientu však získala vyšší kompenzaci, protože od začátku vymáhala peníze přes odborníky,“ dodává Beck z Vindicia.