Náhradka od Barbory Postránecké (Vyšehrad, vychází i jako e-kniha, 399 Kč) je knihou příběhů skutečných dětí, které nemohly vyrůstat se svými biologickými rodiči. Navazuje na iniciativu Vyrůstat doma, kterou autorka založila před dvěma lety, kdy pořádala happeningy za zrušení kojeneckých ústavů. Česko bylo v té době jednou z posledních zemí, kde kojenecké ústavy pro děti do tří let stále fungovaly. Poslanecká sněmovna je tehdy zrušila a od roku 2025 přestanou existovat. A proto musíme mít v ČR více náhradních rodin. Knihu provázejí působivé fotografie Jany Plavec.
„Náhradka přináší skutečné příběhy pěstounských a adoptivních rodin a příběhy dětí, které vyrostly v dětském domově a v dospělosti si často komplikovaně hledaly cestu ke svým biologickým rodičům. Zároveň nabízí i odborný vhled do problematiky náhradní rodinné péče. Nastiňuje, jaká jsou její úskalí, výzvy či jak by měl stát do budoucna podpořit biologické rodiny, aby jim děti nemusely být odebírány zbytečně,“ říká Barbora Postránecká.
Většina dětí v ústavní péči svoje rodiny má. Děti jsou jim stále často odebírány ze socioekonomických důvodů, například že rodina nemá kde bydlet. Kniha je ale také vhledem do toho, jak se cítí děti, které přijdou o své blízké a vyrůstají v kojeneckém, později v dětském domově, a jak velké rány v dětské psychice a jejím vývoji způsobuje. Je prokázané, že absence blízké osoby má na člověka vliv i v dospělosti: na kvalitu vztahů, životní spokojenosti pracovní úspěchy. Proto je potřeba, aby co nejvíce dětí mohlo vyrůstat doma, nikoli v ústavu.
Náhradka kombinuje reálné příběhy, které někdy nemají daleko k románovým zápletkám, zároveň ale populárně naučnou formou mapuje problematiku náhradní rodinné péče, nastiňuje její podstatu, těžkosti a výzvy. Čtenář se seznámí ze základními pojmy jako identita či teorie citové vazby či práce s biologickou rodinou. Bonusem je jedenáctá kapitola, věnovaná SOS dětským vesničkám, které mj. pomohly s ubytováním desítky ukrajinských pěstounských rodin po vypuknutí války na Ukrajině.
Barbora Postránecká je novinářka na volné noze, vystudovala Fakultu humanitních studií UK v Praze. O náhradní rodinné péči a ústavní péči píše již několik let. Její text pro Reportér magazín s názvem Myslíš, že se někdy vrátím domů? byl nominovaný na Novinářskou cenu 2020. V roce 2021 založila iniciativu Vyrůstat doma. Dlouhodobě se věnuje sociální a lidskoprávní tématice a zajímají ji osudy lidí, které neměli ve svých životech takové štěstí jako většina z nás. Jejím druhým velkým tématem je inkluze – už dva roky sleduje v časosběrné reportáži pro Reportér magazín osudy chlapce, o němž všichni mluví jako o klukovi s Aspergerovým syndromem. Shodou okolností i on vyrůstá v rodině, kde mají zkušenost s adopcí a negativními důsledky toho, když vyrůstáte několik měsíců či let v ústavu.
