Po manželově smrti začne Tova pracovat jako uklízečka v akváriu. Zaměstnání jí vždy pomáhalo vyrovnat se s těžkostmi – už od chvíle, kdy před více než třiceti roky záhadně zmizel její osmnáctiletý syn Erik.
Tova tam pozná Marcelluse, obří tichomořskou chobotnici. Plachý Marcellus toho ví víc, než si kdo dokáže představit, ale ani ve snu by ho nenapadlo zvednout pro své lidské věznitele jedno ze svých osmi chapadel – dokud se ovšem nespřátelí s Tovou. Marcellus, který je ve skutečnosti skvělý detektiv, vydedukuje, co se stalo té noci, kdy Tovin syn zmizel. A teď musí využít všechny triky, jichž je jeho staré bezobratlé tělo schopné, aby pro ni odhalil pravdu dřív, než bude pozdě…
Tento příběh o přátelství, přijetí a naději je připomínkou toho, že nekompromisní pohled do minulosti může pomoci odhalit dobrou budoucnost, jež se kdysi zdála nemožná. A slibujeme, že vás současně pobaví i dojme.
Ukázka z knihy:
Tma mi svědčí.
Každý večer čekám, až cvakne vypínač, zhasnou stropní světla a zůstanou jen namodralé stíny zářivek v hlavní nádrži. Úplně dokonalé to není, ale dá se s tím žít.
Skorotma, jako na mořském dně. Tam jsem žil, než mě chytili a uvěznili. Vzpomínky vyprchaly, a přesto pořád cítím nezkrotné proudy ledového oceánu. Tma mi koluje v žilách.
Kdo jsem, ptáte se? Jmenuju se Marcellus, ale většina lidí mi tak neříká. Obvykle mi říkají chlapák. Například: Podívejte se na toho chlapáka – tady ho máme – tamhle za kusem skály vidíš jeho chapadla.
Jsem chobotnice velká. Přečetl jsem si to z cedulky na stěně vedle akvária.
Vím, co si myslíte. Ano, umím číst. Dokážu toho mnohem víc, než byste čekali.
Z cedulky se dozvíte i další fakta: moji velikost, preferovanou stravu a to, kde bych mohl žít, kdybych nebyl uvězněný tady.
Mluví se tam o mé intelektuální kapacitě a výrazné chytrosti, což z nějakého důvodu návštěvníky pokaždé překvapí: Chobotnice jsou pozoruhodně bystrá stvoření, stojí tu. Taky tam lidi upozorňují na moje maskování a radí jim, aby se dívali pozorně, protože jsem možná zrovna splynul s písečným dnem.
Zato tam není nic o tom, že mám jméno. Marcellus. Ale jeden člověk, jmenuje se Terry a je to majitel Vodního světa, se o tu informaci čas od času podělí s návštěvníky, kteří se zrovna pohybují poblíž mé nádrže. Vidíte ho? Tamhle vzadu? Jmenuje se Marcellus. A je výjimečný. Je to chlapák.
Chlapák. No ovšem.
Jméno mi vybrala Terryho malá dcerka. Celým jménem Marcellus McOlihňovič. Ano, je směšné. Spousta lidí samozřejmě dospěje k závěru, že jsem oliheň, což je urážka nejhrubšího zrna.
Ptáte se, jak mi máte říkat? No, to je na vás. Možná se automaticky uchýlíte k chlapákovi jako většina. Doufám, že ne, ale pokud ano, nebudu vám to mít za zlé. Koneckonců jste jenom lidi.
Musím vás upozornit, že náš společný čas patrně nebude dlouhý.
Na cedulce totiž stojí ještě jedna informace: průměrný věk chobotnice velké. Čtyři roky.
Délka mého života: čtyři roky – čtrnáct set šedesát dní.
Přivezli mě sem jako mládě. Pravděpodobně zemřu tady, v téhle vodní nádrži. A do konce trestu mi zbývá nanejvýš sto šedesát dní…
Shelby Van Pelt žije s manželem a svými dětmi na předměstí Chicaga, nicméně vyrůstala v Seattlu, nedaleko nějž se nachází fiktivní městečko, do něhož je situován děj této knihy. Inspiraci pro ni čerpala také ze svého oblíbeného Vodního světa, který v dětství často navštěvovala. Pozoruhodně bystrá stvoření jsou jejím literárním debutem.
Více se o autorce můžete dozvědět na https://shelbyvanpelt.com/
Shelby Van Pelt: Pozoruhodně bystrá stvoření, přeložila Markéta Polochová, vydává Yoli, 336 stran, doporučená cena 449 Kč
