Markéta Pavelková 
Co v 90. letech vedlo mladého ostravského Žida k tomu, aby se přestěhoval do Izraele? David Shorf vzpomíná, jak v zemi zaslíbené poznával místní kulturu, hledal sebe sama, obrážel bary a balil holky. Co fungovalo (a co ne) na číšnici jemenského původu, irácko-ruskou bubenici, brazilskou sexbombu nebo doktorku filozofie z Buenos Aires? Proč vzal nejhorší brigády v dějinách lidstva? Ale hlavně: Proč je vše v Izraeli „tak trochu Západ a tak trochu Orient“? O tom všem jsou Šekelí léta (nastole, 399 Kč), která podle slov autora stojí za všechny šekely.
„Všichni mají názor na Izrael. Všichni mají názor na Židy. Ale málokdo ten správný. Tím nechci lidem brát právo na vlastní postoj. Ať si každý používá, jaký chce. Spíš mě mrzí, že si valná většina jedinců dělá obrázek o Izraelcích z útržkovitých zpráv, v nichž se objevují už desítky let stejné stereotypní obrazy,“ říká David Shorf a pokračuje: „Pejzatí Židé modlící se u Zdi nářků, palestinské děti vrhající kameny na izraelské vojáky. Holky se samopaly v izraelských uniformách. Jeruzalém s ikonickými výjevy a mešitou se zlatou kopulí. Zprávy o úspěších izraelských vědců. Mimořádné zásluhy malého národa, které ohromují svět ve vědě, počtu start-upů nebo třeba proočkovanosti populace. Z toho všeho si chudák český člověk vytváří nějaký obraz. Představuju si to jako směs klipovitých dojmů, z kterých se skládá nepřesný výsledek.“
