Po dvou úspěšných premiérách autorských inscenací Franz a kavka a Uvnitř banánu zahájilo Divadlo Na zábradlí další zkoušení. Tentokrát však míří dramaturgická volba na klasický dramatický titul – Racka od Antona Pavloviče Čechova. Ikonická hra se tak na Zábradlí vrátí v režijním pojetí Jiřího Havelky po čtvrtstoletí od derniéry slavné inscenace v režii Petra Lébla.
Pro mnohé příznivce Divadla Na zábradlí je Racek překvapením, na této scéně totiž v posledních letech vznikají spíše neotřelé autorské kusy a jen zřídkakdy se na repertoáru divadla objeví existující, natož natolik známá, divadelní hra. „Dramaturgie Divadla Na zábradlí směřuje především k autorským titulům a dramatizacím. Snaží se nacházet témata a motivy v textech a inspiračních zdrojích původně nedivadelních. Nyní dochází k výrazné proměně – v režii Jiřího Havelky začínáme studovat klasiku nejklasičtější. Hru, která je zatížená bohatou inscenační tradicí i ‚předobrazemʻ v podobě slavné inscenace Petra Lébla, která měla v Divadle Na zábradlí premiéru před třiceti lety. I přes vědomí této tíže a odkazu nás láká vstoupit do tohoto uhrančivého světa nešťastných postav, ve kterém se rozehrávají témata samoty, neporozumění, stáří, prohraného života…,“ říká umělecká šéfka a dramaturgyně inscenace Dora Štědroňová.
I pro režiséra Havelku je Čechov překvapivou volbou. Kromě svých úspěšných filmových počinů (Vlastníci, Mimořádná událost) je znám spíše jako jeden z tvůrců divadelní skupiny Vosto5 působící ve vršovickém prostoru Vzlet a mimo svou „domovskou“ scénu v minulém roce zaujal například autorskou inscenací Vykouření, za kterou s Divadlem Husa na provázku získal Cenu divadelních novin v kategorii Inscenace roku. I jeho poslední inscenace Bitva o Hernaniho uváděná v Dejvickém divadle sice vychází klasické předlohy, ale Hugův text je zde spíše konfrontován s tématem generačního střetu adaptovaným pro dejvický soubor. Racek na Zábradlí tak představuje bezprecedentní odchylku v jeho dosavadní režijní dráze. „Čtu vlastně poprvé ve svých 43 letech Čechova důkladně. Vždy pro mě splýval s typem divadla, které jsem vnímal jako lehce mimo ten můj vesmír, v oblasti psychologie, realismu, motivací, průběžného jednání, výkladů, násilných interpretací a všeho, co mi – jak jsem se domníval – nenabízí dostatečně dobrodružnou cestu ani jako divákovi ani jako tvůrci. A najednou jsme k této volbě došli s Dorou Štědroňovou zcela přirozeně, v hovorech a úvahách nad tím, o jakých pocitech chceme podat zprávu, jaký dialog divadlem vést,“ komentuje Havelka svůj postoj k Čechovovi a výběru dramatické látky. Novinka Divadla Na zábradlí pod jeho vedením nabídne pohled na sedm Čechovových postav oscilujících mezi svými tužbami, plány a bolestmi. „Nesnažíme se extrahovat jedno jediné téma, protože nám pokaždé přijde, že tím banalizujeme komplexní divadelní svět, kde každá postava balancuje na hraně propasti. Každá po svém, každá má jinou ‚strategii přežitíʻ, ale všechny spojuje neúprosná otázka, jak naplnit ten čas, co nám byl dán, aspoň trochu smysluplně. A jde to vůbec? Jo, a samozřejmě, ano – je to komedie,“ dodává Havelka. V textové úpravě Dory Štědroňové se představí Jana Plodková jako Arkadinová, Vojtěch Vondráček jako Treplev, Johana Matoušková jako Nina a Jiří Vyorálek jako Trigorin. Dále se mohou diváci těšit na Jakuba Žáčka, Jiřího Černého a Kateřinu Císařovou. Inscenační tým tvoří vedle režijně-dramaturgické dvojice také scénograf Dáda Němeček a kostýmní výtvarnice Josefina Bakošová.
Do konce sezony se jedná o předposlední premiéru Divadla Na zábradlí. V červnu 2024 pak navážou režiséři Petr Erbes a Boris Jedinák na svůj úspěšný Discoland, a to inscenací Bůh v Las Vegas. Dokumentární kus vycházející z dobových materiálů a rozhovorů s pamětníky se tentokrát zaměří na půlroční angažmá Karla Gotta, Skupiny Ladislava Štaidla a dalších v hotelu The Frontier v Las Vegas, kam delegace československých umělců vycestovala v roce 1968.
