Historie není jen o velkých bitvách a slavných osobnostech, ale skládá se i z mnoha všedních a méně všedních událostí. Na stránkách knihy se například dozvíte, odkdy se ve školách začala rozdávat vysvědčení, z jakého důvodu bývala mezi pašeráky i koza, co bylo jedinou slabinou Karlštejna, proč dívky nechtěly pěstovat hlemýždě, v čem se Chodové mýlili či proč čeští Němci chystali u Liberce atentát na Františka Josefa I.
Autorka z jednotlivých příběhů sestavila pestrou mozaiku „malých“ dějin, na které se často neprávem zapomíná, a navíc opravuje mnohé zažité omyly.
Slovy autorky:
Pro tento titul jsem opět zvolila méně známé detaily o známých událostech, profesích či osobnostech, a poopravuji mnohé omyly, které se stále šíří.
Díky tomu se dozvíte například to, jak vykonávali několik staletí své řemeslo pašeráci a penězokazci, že robota nebyla takovou zátěží, jak si kvůli současným zjednodušeným výkladům představujeme, a že vrchnostenští drábi byli (ovšem kvůli chybám vrchností) skutečně potřební. Můžete se dočíst o tom, čeho se bál Jan Žižka, že zpychlí Chodové „přehlédli“ Lomikarova práva, že Československá republika byla vyhlášena 13. listopadu 1918 a nikoli 28. října či že Terezín rozhodně nebyl městem, které Židům daroval tatíček Hitler. Zjistíte i to, že skutečné protagonisty příbramské okupační tragické kauzy zatajila jak Drdova povídka Vyšší princip, tak Krejčíkův stejnojmenný film. Neopomněla jsem ani životy českých vystěhovalců, netaktní manipulaci s „baronskými“ fakty M. Švandrlíka či kolektivizaci, která byla nejen zpackaná, ale i krutá. Text doplňuje 64 ilustrací.
Pokud budete tuto moji 41. knihu číst se stejnou chutí, s jakou jsem ji psala, prožijete u ní příjemné chvíle.
Stanislava Jarolímková
Ukázka z knihy:
TŘI „TAJNOSTI“ OTCE VLASTI
O tomto nejslavnějším českém králi (a římském císaři) bylo napsáno mnoho knih a ještě více odborných statí či článků. V tomto množství informací však trochu zanikají zajímavosti, které nabízí tato kapitola.
ZAČNEME V LESÍCH
Dřevo bylo za vlády Karla IV., tedy v letech 1346–1378, významným stavebním materiálem, lidé jím topili a řemeslníci je využívali jako materiál pro své výrobky. Lesy zabíraly až do konce 12. století 70 % našeho území, a byly navíc husté. K prvnímu rozsáhlému odlesnění došlo pravděpodobně v 8. až 9. století v době rozmachu Velkomoravské říše, ale stromy se kácely i v Čechách. A když se začalo rozvíjet železářství a sklářství, mizely rychlým tempem husté lesy s převažujícími listnáči jako dub, habr či lípa. Karel IV. se proto rozhodl tuto likvidaci lesů regulovat. Navrhl zákon o ochraně lesů, určený pro zemský zákoník Majestas Carolina (připravený na jeho pokyn v letech 1350–1351). Podle něj nesměli ani hajní dříví kácet, vyvážet, zcizovat nebo prodávat; kdo by byl při takovém drancování přichycen, měl zaplatit pokutu rovnající se čtyřnásobku hodnoty pokácených stromů. Ten, kdo by vyklučené stromy odvážel po vodě, nebo kdo by loupal jejich kůru, měl přijít o pravou ruku, a ten, kdo by v lese zakládal oheň, aby stromy spálil, měl být dokonce zaživa upálen.
Jenže tehdy se proti onomu zákoníku tvrdě postavila šlechta, která si chtěla zachovat právo ve svých lesích nejen lovit divokou zvěř, ale i těžit dřevo, takže v okolí jejich sídel bývaly porosty řídké, a dobytek poddaných se v nich často pásl.
KARLŠTEJN MĚL JEDINÝ NEDOSTATEK A DOSTAL DVOJČE ZVANÉ TANGERMÜNDE
Toto císařovo milované sídlo založené 10. června roku 1348 bylo zbudováno na jižním svažitém výběžku Kněží hory, vysoké 357 m a dostalo kaskádovitou podobu naznačující stoupající význam jednotlivých budov. Kvůli bezpečnosti bylo obklopeno vrchy vyššími než hrad(!): na jihu Plešivcem (362/3 m), na západě Javorkou (384/5 m), na východě Haknovcem (392 m) a Haknovou (402 m). A paradoxně právě toto bezpečnostní převýšení bylo podle historiků oním jediným nedostatkem Karlštejna, což však Otec vlasti ani stavitelé nemohli tušit: nikoho nenapadlo, že zanedlouho – koncem 14. století – zamíchají historií těžké palné zbraně, schopné využít k ostřelování právě ono navýšení. Přitom historici konstatují, že na stavbě Karlštejna se nepodílel žádný proslulý stavitel, takže předpokládají, že všechny přednosti má sídlo zřejmě díky přemýšlivosti tohoto nejslavnějšího českého krále.
Tangermünde, hradní dvojče Karlštejna, vyrostlo po roce 1373 na území dnešního Bavorska, vzdáleném necelých 100 km západně od Berlína u soutoku Labe a řeky Tanger. (Německé sloveso „münden“ značí „ústit“ či „vlévat se“.) Patřil prý patrně k jeho nejluxusněji vybaveným rezidencím a nechyběla v něm mj. ani kaple vykládaná zlatem, drahými kameny i perlami, do níž Karel IV. uložil vzácné relikvie. Pobýval tu od jara do podzimu roku 1377, a v srpnu téhož roku se mu zde narodilo šesté dítě pokřtěné Jindřich.
O třetí, nejvýznamnější „tajnosti“ Otce vlasti se dočtete v knize…
Stanislava Jarolímková (*1947) se narodila v Praze. Po absolvování Fakulty žurnalistiky UK u své profese zůstala až do roku 1978 a opět se k ní vrátila v roce 1991. Spolupracovala jako novinářka na volné noze s předními pražskými deníky a časopisy, s televizí i rozhlasem, jimž nabízela zejména méně známé zajímavosti z řady oborů – od medicíny a techniky přes flóru a faunu až po historii.
Knihy začala psát v roce 1999 a Střípky české historie jsou jejím 41. titulem.
V nakladatelství Universum vyšly autorce v poslední době např. tyto knihy: Netradiční procházky Prahou 1. a 2. (2013 a 2019), Slavné Češky (2019), Slavní Češi (2020), Pražská okénka 1 a 2 (2022 a 2024).
Stanislava Jarolímková: Střípky české historie, vydává nakladatelství Universum, 272 stran, doporučená cena 399 Kč
