Hlavní místo pro oslavu Světového dne labyrintů? V Česku jednoznačně Labyrintárium Loučeň

Labyrint, ve starověku i středověku neobyčejně rozšířený fenomén, zažívá v novém miléniu obrovskou renezanci. Od roku 2009 se každoročně slaví Světový den labyrintů – letos připadá na 2. května. Zápisu nového svátku do kalendáře o dva roky předcházelo vybudování středoevropského unikátu, souboru hned deseti labyrintů a bludišť v parku barokního zámku Loučeň poblíž Nymburka. Především tato atrakce katapultovala Loučeň na 3. místo návštěvnosti mezi zámky v Česku, kde se stabilně drží už několik sezon. Labyrintárium Loučeň s dnes již dvanácti labyrinty a bludišti je známý fenomén. Vyplatí se sem zajet na letošní Světový den labyrintů či kdykoli jindy v sezoně znovu i těm, kteří ho už dobře znají z předchozích návštěv.

 

„Nevybudovali jsme pomník zábavy a relaxace jednou provždy, snažíme se místo stále naplňovat novými programy i atrakcemi. Zatím třeba jen málokdo zná se vším všudy náš poslední, dvanáctý Královský labyrint. Teprve na sklonku loňského roku, při zimním slunovratu, jsme ho korunovali zlatým mnohostěnem. Nad labyrintem připomínajícím pestrobarevné kruhové okno středověké katedrály padala v tu dobu mlha, bylo to až mystické“, říká Kateřina Šrámková, která v Labyrintáriu zhmotnila svůj vlastní nápad a konkrétně Královský labyrint vybudovala k poctě Otce vlasti, Karla IV., když nechala základní kámen položit v den jeho narozenin. „Na myšlenku vybudovat Labyrintárium jsem přišla krátce po roce 2000, kdy jsem byla coby ekonomka na služební cestě. V letadle mezi Londýnem a Bruselem jsem otevřela palubní časopis a tam našla článek o jisté francouzské hraběnce a jejím úžasném zámeckém parku, který kromě jiného zdobil i labyrint. Líbil se mi a inspiroval mě. Rozhodla jsem se z vrozené soutěživosti, že já jich na jednom místě vybuduji hned několik,“ dodává Kateřina Šrámková.

 

Pohyb v labyrintech měl v minulosti vnést do často upachtěného života středověkého člověka světlo. Poutník přicházející na bohoslužbu se měl pomalou chůzí v labyrintu očistit a otevřít se božímu osvícení, které jím mělo prostoupit během následné bohoslužby. Labyrinty přitahují lidi dodnes. A na Loučeni je doplňují ještě bludiště, kde se lidé všech generací, a předně pak děti, baví hledáním jediné správné cesty v celé změti těch špatných.

 

Zmíněný Královský labyrint jako velká investice, a navíc dílo s hluboce zakořeněnou symbolikou čísel a tvarů vznikal velmi pozvolna. Ani pravidelní návštěvníci kromě již zmíněného mnohostěnu, nabízejícího při svitu slunce opravdu kouzelné průhledy, dost možná ještě neviděli ani drahokamy v jeho podlaze. Do safírů či rubínů v české královské koruně mají daleko svou strukturou, díky zručnosti českých sklářů, kteří je utavili ze skla obohaceného příměsí atraktivních barev, jsou ale od skutečných drahých kamenů k nerozeznání. Podobu Labyrintária mění nejen lidská ruka, ale i příroda. Pokud jste tu ještě nebyli na jaře, můžeme vám to vřele doporučit. Svěží zeleň doplňují kvetoucí rododendrony. Na přelomu května a června přijde i čas rozkvětu liliovníku, loučenského zdaleka nejpopulárnějšího stromu. Za jeho žlutými květy váží někteří věrní návštěvníci cestu i přes sto kilometrů. Korunu chráněného, dvousetletého liliovníku v ose za zadní terasou zámku sice poškodila před pár lety vichřice, ale zámečtí zahradníci vysázeli dávno předtím hned několik exemplářů na jiných místech parku. Většinu z nich už před víc než 30 lety. Teprve po takové době liliovník poprvé kvete.

 

Úplně jinou perspektivu nabízí pohled na labyrinty shora. Chtělo by to proletět se nad Labyrintáriem letadlem, nebo ještě lépe vrtulníkem. Ptačí perspektivu ale suplují jednoduše i mnohé lávky či skluzavka. Nebo zcela výjimečně otevřený historický most, klenoucí se nad Královským labyrintem. Co všechno můžete při pohledu shora objevit? Třeba stopu obra – tvar obří šlépěje má totiž oblíbené Palisádové bludiště. O palisádách víme, že to bývaly dřevěné hradby raně středověkých měst, nebo že je jako improvizovanou hradbu používali vedle zřetězených dřevěných vozů husité. Na Loučeni vyprofilovali souvislou řadu dřevěných kůlů do elegantních křivek. A právě ty dohromady vytvářejí obří stopu. Z téhle šlépěje je slyšet 365 dní v roce, protože na Loučeni se nezavírá ani na Štědrý den, radostný halas desítek dětí. Co půlminutu z ní nějaké vyjede na skluzavce, což je jasné znamení pro usmívající se rodiče, že samo našlo cestu z bludiště ven.

 

Zmíněný Královský labyrint zase z nadhledu připomíná kulatý perský koberec. Zblízka je ale vjem jiný – tehdy spatříte do trávy položenou rozetovou vitráž. Tedy pestrobarevné kulaté okno, jak ho vídáme u těch nejvýstavnějších francouzských nebo německých katedrál, nejčastěji nad jejich hlavní vchodem.

Políčka pravidelně uspořádaná do čtverce, z nichž každé nese jedno písmeno – tak to je Písmenkový labyrint, který musíte projít po textu známé pošťácké znělky „Jede, jede poštovský panáček“. Elegantní ušatý šnek z kamenných desek uprostřed louky, to je Pískovcový labyrint. Spirálu ezotericky silného Kamenného labyrintu ve stínu obrovských vejmutovek zase vytvořili na Loučeni z valounů, vyzvednutých ze dna nedalekého Labe a obroušených jeho proudem. Buxusové a Tisové bludiště průběžně nabývají na kráse a mocnosti, protože jsou vytvořeny ze živých keřů. Každý rok jsou tak větší, bujnější, krásnější.

 

Další labyrinty a bludiště v České republice se nacházejí například v Brandýse nad Orlicí, v zahradách Botanicus v Lysé nad Labem. Labyrint s netvorem najdete u zámku Nové Hrady, Bludiště nad zemí na Benecku, 3D bludiště v Aši, Mauglího labyrint v Bohumíně, Zrcadlové bludiště na Petříně, Bludiště Pavla Kožíška v Líbeznicích, další pak v libereckém Babylonu, oblíbené jsou hned na několika místech jednosezonní labyrinty v kukuřici. Na všechna právě zmíněná místa ale musíte vážit cestu za jednotlivými labyrinty a bludišti. Dvanáct na jediném místě jich najdete pouze na Loučeni.