Life4you.cz - MP 
Po dlouhé době se otevřely brány Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava a návštěvníci mohou opět obdivovat jak zvířata, tak i právě kvetoucí a plodící rostliny. Na některých druzích rostlin jsou i v tuto roční dobu k vidění velmi atraktivní plody.
Hned u vstupu do areálu zoo lze v expozici Zahradní umění dálného východu spatřit rostlinu z čeledi dřínovitých s nápadnými červenými plody. Jedná se o druh původem z bohatých lesních půd vlhkých údolí a houštin Číny, Koreje a Japonska. Má různá pojmenování – skvrnitý nebo japonský vavřín, v USA jí přezdívají dokonce rostlina zlatého prachu (gold dust plant). To vše díky svým žlutě skvrnitým listům. Odborný název je však aukuba japonská (Aucuba japonica), a to proto, že první samičí rostlinu do Evropy přivezli v roce 1783 právě z Japonska. Na samčí rostlinu si Evropané museli počkat dalších 78 let. Tato rostlina je tedy dvoudomá, takže aby mohly vzniknout plody, kterými jsou červené peckovice, je zapotřebí obou rodičů.
Na prostředí je aukuba nenáročná a cení se pro svou schopnost prospívat i v nejobtížnějším prostředí zahrady – v suchém stínu. Preferuje vlhkou dobře propustnou půdu s normálním až kyselým pH. Používá se jako zahradní rostlina, ale lze ji pěstovat také ve skleníku. Při silnějších mrazech (pod cca -20 °C) je vhodné rostlinu na pár dní zabalit do bílé netkané textilie, která ji uchrání před omrznutím. Rostlina ale mráz zvládá velmi dobře a i po silném omrznutí stačí ostříhat nevzhledné listy nebo vrchní části měkkých výhonů a spolehlivě regeneruje ze spodních nepoškozených větví. Její olistění se tímto navíc zahustí.
Dřevo aukuby se používalo ve východní Asii k výrobě dýmek a vycházkových holí. Listy mají využití v lidové medicíně – používají se zevně jako obklady při popáleninách a omrzlinách. V době nouze lidé také vařili listy jako méněcennou potravinu. Během let vzniklo množství kultivarů – například „Crotonifolia“ či „Picturata“.
Foto: David Kubala
