Do Zoo Olomouc přicestovala lvice

Ze Švýcarska do Zoo Olomouc dnes přicestovala téměř dvouletá lvice, samice lva berberského. Čeká tu na ni samec Thembi. „Přijela v pořádku, po transportu jí však ale dáváme čas, aby se mohla návštěvníkům ukázat, až se bude na to sama cítit. Seznamování mladých lvů proběhne postupně, nejprve přes mříže, aby se mohli vnímat jak vizuálně, tak akusticky skrze zábranu, ale i pachově. Tento proces může trvat i delší čas. Pokud jim bude vše přát, můžeme se těšit na první mláďata již v příštím roce,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurková.

 

CHOV V ZOO OLOMOUC

Chovných berberských lvů je málo a příbuzenských vazeb mezi nimi příliš mnoho, proto je sestavení chovného páru velmi obtížné. V současné době  bychom v chovatelských institucích Evropy našli kolem  80 jedinců, ve  světě  pakv179. Zoo Olomouc do záchrany populace berberského lva přispěla 20 jedinci, má tedy doslova lví podíl na záchranějeho populace. Historicky první lvi berberští přijeli do Olomouce v roce 1979.

OBECNÉ INFORMACE

Lev berberský se vyskytoval na území severní Afriky od západního Egypta až po Maroko, na rozdíl od jiných poddruhů neobýval otevřené savany, nýbrž rokliny a horská údolí. Nejdéle se udržel v pohoří Atlas, podle něj se mu dříve také říkalo lev atlaský. Počátkem čtyřicátých let 20. století byl v přírodě vyhuben a dlouho poté se považoval za úplně vymizelého i v zajetí. V 70. letech minulého století bylo ale zjištěno, že poslední zástupci poddruhu  přežili v soukromé zoo (menažerii)  marockých králů. Tento  lvinec se  později stal základnou pro  zoo   v Rabatu. Odtud se v 70. letech dostalo 22 těchto lvů do 7 zoologických zahrad světa, včetně Dvora Králové.

Pokud je lev králem zvířat, potom je lev berberský králem králů. Jedná se o největší poddruh lva. Dospělý samec tohoto poddruhu mohl dosahovat hmotnosti více než 250 kg, výjimkou nebylo ani 300 kg. Afričtí lvi oproti tomu málokdy váží přes 200 kg. Je to jediná kočkovitá šelma, u které se vyskytuje výrazný pohlavní dimorfismus (hříva samce) a která žije a loví ve smečkách. Vzhledem k tomu, že v severní Africe nebylo tolik lovné zvěře, žili berberští lvi ale spíše samotářsky nebo v párech. Při lovu bývají aktivnější samice, při konzumaci potravy mají přednost samci. Lovili zde jeleny berberské, prasata, paovce hřivnaté, gazely atlaské i domácí ovce a kozy. Hladový lev dokáže spořádat na posezení přes 30 kg masa. Mezi charakteristické znaky berberských lvů patří tmavá a hustá hříva. Delší srst jim sloužila k ochraně před chladem, v pohoří Atlas v zimě klesají teploty i pod bod mrazu. Lvi mají dokonalou schopnost vidět ve tmě, asi 6 – 7x lépe než člověk.

Samec lva se dokáže pářit se samicí až 40x denně. Samice porodí mláďata někde v úkrytu a o samotě, ke smečce se vrací, až když jsou lvíčata stará 6-8 týdnů. Předci lvů byli pravděpodobně skvrnití, i dnes se mláďata rodí s tzv. kotěcí kresbou, kdy jsou skvrny na srsti u nich dobře viditelné. Tato kresba většinou mizí během několika měsíců, později začíná pouze samcům pomalu růst hříva. Ta roste cca do věku 5 let a svědčí o jejich dobrém zdraví a stáří.

 

ZAJÍMAVOSTI

Vyhubení lva berberského započali už Egypťané, později Římané, kteří ho používali při gladiátorských hrách. Dekadentní Římané předhazovali křesťany hladovým lvům. Císař Július César údajně používal na jedno své představení až 400 lvů, jeho rival Pompeius až 600. Při takovéto poptávce se museli dovážet lvi z Afriky a z Asie.  V bibli se lev objevuje 154krát a co je zvláštní, je to nejčastější zmiňované zvíře této knihy.