Surikaty z táborské zoo se těší, až se v sobotu předvedou návštěvníkům
Markéta Pavelková 
Foto: Zoo Tábot
Neposedí chvíli na jednom místě. Pořád někam běhají, zalézají a mizí. Jen jediná vždy zůstává na místě a vypadá, jako by pózovala fotografům. Ve skutečnosti však dělá důležitou práci. Jakou? To přijďte zjistit tuto sobotu 13. září do táborské zoologické zahrady. Od tří hodin odpoledne zde začne setkání u surikat.
„Surikaty jednoznačně patří k nejoblíbenějším zvířatům v naší zoologické zahradě. Ať k nim zavítáte kdykoliv, vždy u nich někdo bude. Není divu. Tyto drobné šelmy jsou známé tím, že ani chvíli neposedí na jednom místě. Pořád někde pobíhají a prozkoumávají své okolí. Navíc jsou velice roztomilé. Pokud nechcete jen obdivovat, jak vypadají, přijďte tuto sobotu k nám do zoo. Od tří hodin pořádáme setkání u surikat, kdy se od našich zkušených ošetřovatelů dozvíte spoustu zajímavostí ze života těchto neposedných šelmiček. Navíc uvidíte, jaký mají apetit. Součástí povídání totiž bude také krmení,“ říká mluvčí ZOO Tábor Filip Sušanka a dodává, že ani o tomto víkendu nebudou chybět oblíbená komentovaná krmení. Jejich přesný rozpis naleznou zájemci na webu zoo www.zootabor.eu.
Surikaty vlnkované chované v ZOO Tábor obývají skalnaté i písčité oblasti jižní Afriky a běžně žijí ve velkých skupinách čítajících až desítky členů. V těchto skupinách však panuje přísná hierarchie a rozdělení rolí. Rozmnožovat se může pouze dominantní pár, nepřipouští se příbuzenské páření ve skupině. Na místo dominantní samice nastupuje pouze její dcera, která čeká na samce z jiného rodinného klanu.
O mláďata se starají ostatní členové skupiny, protože dominantní samice velmi brzy opět zabřezne. Všechny ostatní surikaty jsou dominantnímu páru podřízené, přičemž každá surikata plní konkrétní úkol. Vybraní jedinci, kteří hlídají ostatní před predátory, stojí vzpřímení na vyvýšeninách, odkud mají dobrý přehled po okolí. Neustále se rozhlíží kolem sebe, což návštěvníkům připadá, jako by jim tyto hlídky pózovaly. Ve skutečnosti však hledají jakýkoliv náznak nebezpečí. Jiná surikata má za úkol shánět potravu, další se stará o potomstvo a jejich výchovu, jiné hloubí a vylepšují nory. Při nebezpečí se semknou a brání rodinnou skupinu společně bez rozdílu postavení ve skupině.
Surikaty se živí převážně hmyzem, pavouky a měkkýši, jejich oblíbenou potravou jsou sarančata. Neodmítají ani hlodavce, ptáky hnízdící na zemi a jejich vejce, ještěrky a další drobné živočichy. Občas požírají výhonky, pupeny a kořínky některých rostlin. Díky své obratnosti jsou schopné lovit i jedovaté štíry. Při lovu živé kořisti ji nejdříve udeří tlapkami a potom ji usmrtí kousnutím. Díky propracované skupinové spolupráci dokáží ulovit i zvíře výrazně větší než jsou samy.
K lovu i vyhrabávání nor či potravy surikatám slouží dlouhé drápy. Dokáží se postavit na dvě tlapky, stabilitu v této pozici jim zajišťuje dlouhý ocas. Surikaty vylézají z nor brzo ráno a hned poté si posedají na různá místa a sluní se. Po mrazivé noci, kdy teplota v poušti klesá i k nule, se totiž potřebují pořádně prohřát.
