Záchranná stanice Archa v loňském roce ošetřila celkem 1551 zvířat v nouzi a výrazně rozšířila okruh svého působení o nové regiony.

Pracovníci Záchranné stanice při Zoo Liberec Archa jen za loňský rok přijali do své péče celkem 1551 živočichů a za záchranou zvířat uskutečnili 506 výjezdů. Kromě Liberecka, Jablonecka a Frýdlantska, kde pomáhají dlouhodobě, nově rozšířili svou oblast působení i o Turnovsko, Železnobrodsko a Tanvaldsko.

 

V roce 2022 se po dlouhých letech nárůst počtu přijatých zvířat v Arše mírně zbrzdil. Oproti 1933 jedincům, které pracovníci stanice ošetřili v předchozím roce, jich loni přijali o téměř čtyři stovky méně. Samotné výjezdy ale pro ně byly časově mnohem náročnější. „V loňském roce jsme do správy převzali část území po končící záchranné stanici v Libštátě. Kromě Liberecka, Jablonecka a Frýdlantska tedy nově obstaráváme též Turnovsko, Železnobrodsko a Tanvaldsko,“ říká vedoucí Záchranné stanice Archa Ivana Hancvenclová.

Ze všech přijatých živočichů v nouzi se jich podařilo navrátit zpět do volné přírody více než polovina, a to přesně 51 %. „Ještě k nim však přibude 107 zvířat, která vypustíme až v letošním roce. Jsou mezi nimi zejména netopýři a ježci, ale též 3 káňata, 2 slepýši a ještěrka,“ dodává Hancvenclová.

Stejně jako každý rok patřili mezi nejpočetnější skupinu netopýři, kterých Archa přijala celkem 618. Část z nich byla vypuštěna do volné přírody za asistence veřejnosti na již tradiční akci Letecký den, který záchranná stanici pořádá každoročně v druhé polovině dubna. Nejvíce netopýrů se péče zvířecích záchranářů dostává především v srpnu a září, kdy probíhají tzv. netopýří invaze a netopýři často hledají úkryty v domácnostech a budovách.

Druhým nejčastějším zvířecím druhem byl ježek. Těch se v Arše vystřídalo 110. Ve většině případů se jednalo o ježky zraněné, s různými frakturami končetin nebo o osiřelé ježčí kojence, kterých ve stanici odchovali rovných 40.

Na 3. místě co do početnosti se v loňském roce umístily kachny divoké. „Pomohli jsme celkem 86 kachnám, což je nejvíce za celou dobu činnosti stanice. V 6 případech se jednalo o celé kachní rodinky – kachny vyseděly svá mláďata v místech, odkud se s nimi nemohly samy dostat. Stalo se tak např. v ZŠ Mozartova v Jablonci nad Nisou či v areálu jednoho maloskalského podniku. „Do jablonecké základní školy jezdíme dělat „taxi“ kachně s kachňaty již od roku 2015, někdy dokonce i 2x ročně,“ směje se vedoucí stanice.

Nejvzácnějším „pacientem“ bylo mládě jeřába popelavého. Ornitologové jej našli zraněné ležet na louce. „Jeřáb měl hlubokou tržnou ránu v noze, ale přesnou příčinu zranění jsme nezjistili. S jeřábem jsme se „piplali“ ze všech sil. Nepřijímal sám potravu, takže jsme ho museli krmit uměle. Abychom podnítili jeho snahu o samostatný pohyb, vodili jsme ho mimo voliéru ve speciálním postroji. Též veterináři se snažili udělat vše, co bylo v jejich silách. Záchrana se bohužel nepodařila a jeřáb nakonec uhynul,“ říká Hancvenclová.

Dalším vzácným jedincem byl i jiný tažný pták – lelek lesní. „Tohoto ptáka má málokdo šanci zahlédnout. Loví totiž pouze v noci a dokonale splývá s kůrou stromu. Jedná se o silně ohrožený druh, málokdy v záchranných stanicích vídaný. „Náš“ poslední lelek měl nejspíš naražené křídlo a nebyl schopný letu. Po několika dnech se naštěstí vzpamatoval a mohli jsme ho odvézt na místo nálezu,“ popisuje Ivana Hancvenclová.

Radost přinesla pracovníkům Archy i záchrana dvoutažných dravých ptáků, motáků pochopů, kteří se do záchranných stanic také často nedostávají. Podařilo se jim úspěšně vyléčit zlomeniny křídel a oba dravci mohli být vypuštěni zpět do přírody.

Významným ochranářským počinem bývají také odchovy mláďat trvale hendikepovaných ptáků, kteří v důsledku svých zranění nemohou být vypuštěni, a tak v Arše zůstávají natrvalo. Jen v minulém roce se doživotně fyzicky postiženým káňatům lesním vylíhla 3 mláďata a dvě mláďata se podařilo úspěšně odchovat puštíkům obecným. Všechna byla následně vypuštěna ven. „Trvale handicapované poštolky obecné zase využíváme již řadu let coby adoptivní rodiče. Každoročně nám hnízdí 2 páry, ale jejich vlastní vejce bývají neoplozená. Pokud se ale do Archy dostanou malá mláďata poštolek, přikládáme je do jejich hnízd a ony je úspěšně odchovají. V minulém roce takto odchovaly rekordních 9 mláďat. Dalších 14 mláďat se k nám dostalo již ve starším věku, takže tam již adopce možná nebyla,“ uzavírá bilanci loňského roku Ivana Hancvenclová.