Dítě v Dlouhé 27. ročník festivalu pro děti a jejich dospělé

Ve čtvrtek 3. dubna začne v pražském Divadle v Dlouhé Dítě v Dlouhé. Jeho program tvoří výběr z nových inscenací nejlepších českých a moravských divadel hrajících pro děti. Festival zahájí inscenace plzeňského Divadla Alfa Čáslavská – Tokio – 1964, která vznikla v koprodukci s japonským Divadlem PUK a v níž společně účinkují čeští i japonští herci. Následující rodinný víkend bude patřit dětem už od batolecího věku a vedle čtyř představení nabídne i doprovodný program: divadelní jarmark a výtvarný workshop s ilustrátorkou festivalu Adélou Beznoskovou. V pondělí 7. a v úterý 8. dubna se bude hrát dopoledne pro školy a v podvečer pro veřejnost, festival zakončí domácí novinka Golem. Ta jako inscenace hostitelského divadla není zařazena ani do diváckého hlasování o cenu Dítko, ani do hodnocení odborné poroty, která na závěr festivalu udělí Cenu Jana Borny.

Program každého ročníku festivalu Dítě v Dlouhé vychází především z nabídky inscenací, které od uzávěrky ročníku minulého vznikly na mimopražských profesionálních scénách hrajících pro děti. Některé roky lze vysledovat jednotící téma, které se pak propíše i do festivalového programu, jindy je témat více. To je i případ letošního ročníku, v němž se prolíná několik témat. Programová dramaturgyně festivalu Karola Štěpánová upřesňuje: „Především je to téma času. Jeho nezadržitelné plynutí i rozdílné vnímání u dětí a dospělých explicitně tematizuje inscenace Teď!. Prolínání a vzájemné ovlivňování minulosti, současnosti ba i budoucnosti je zřetelným tématem Golema a nelze je přehlédnout ani v inscenaci Čáslavská – Tokio – 1964. Čas však hraje nemalou roli také u Sedmera krkavců a Ronji, kde život hrdinek zásadním způsobem ovlivňuje to, co se stalo ještě před jejich narozením. Jde tu zároveň o určitou osudovost či předurčenost, s níž se často setkáváme v pohádkách, a o to, zda a jak je možné ji zlomit či překonat. S tím souvisí další téma festivalu, a tím jsou různé podoby rodičovství a obecně nepominutelný vliv rodičů na život jejich dětí. Máme tu rodičovství jako bezpečný přístav (Eyjú), bezvýhradnou podporu bez předsudků (Princ a princ), ale i rodiče chybující a ve svých chybách zaslepeně setrvávající (Sedmero krkavců, Ronja). Tím, co do třetice propojuje několik festivalových inscenací, je důraz na aktivní ženské či dívčí hrdinky. Bohdanka, Ronja, Věra ani Královna z Prince a prince nejsou žádné upejpavé panenky sedávající v koutě a čekající, až najdou je. Naopak, své osudy berou do vlastních rukou a za svými rozhodnutími si stojí za všech okolností.“