Life4you.cz - MP 
Domen Šuman a kolektiv studentů 3. ročníku Katedry alternativního a loutkového divadla (KALD) DAMU uvede autorskou inscenaci UNCANNY: strach má velké oči. Inscenace se zabývá fenoménem uncanny (podivný, tajemný) a hledá inspiraci od hororu po Freuda. Premiéra se uskuteční 28. dubna 2023 v divadle DISK, a bude poslední premiérou zdejší sezóny.
Divný, podivný, živý, mrtvý, tajemný, nesrozumitelný, to vše se skrývá pod pojmem uncanny, fenoménem využívaným například jako princip hororů. Fenomén uncanny vychází z filozofického konceptu unheimlich. Počáteční impuls pro vznik inscenace na toto téma získal režisér Domen Šuman po přečtení eseje Shall Be with You on Your Wedding-Night od slovinského filozofa Mladena Dolara, který v eseji rozebírá historický vývoj fenoménu uncanny.
Heimlich se překládá do češtiny jako domácí a zároveň skrytý. Pojem Unheimlich (anglicky uncanny) je tedy chápán jako něco, co nepatří do našich domovů nebo je jim cizí. Poprvé pojem uncanny rozpracoval německý psychiatr Ernst Jentsch, následovaný Sigmundem Freudem. Freud vysvětluje pojem takto: „Uncanny není ve skutečnosti něco nového nebo neznámého, ale něco, co je naopak naší mysli známé a zažité, jen se to známé ztratilo v nevědomí.” Jedná se o něco, co se neodehrává za čtyřmi stěnami, ale přímo v nich. Hlavním spouštěcím bodem a inspirací byly Freudovy povídky Olympia a Sandman, které uncanny analyzují. Velkým inspiračním zdrojem pro tvůrčí tým byla také povídka Edgara Allana Poa Pád domu Usherů.
„Uncanny je něco, co je dle mého názoru především vjemovou věcí, která potřebuje vizuál. Chápu to tak, že něco, co vidím, určitým způsobem nesouzní se zkušeností každodenních věcí. Dá se říct, že divadlo samotné vytváří umělou skutečnost, na kterou se díváme. Svým způsobem je to v něčem taky uncanny, protože divadlo nikdy nebude tak živé a reálné a vždy se bude nějak vyhraňovat vůči realitě,” přibližuje význam režisér Domen Šuman.
„Inspirací pro scénografii byly sterilní prostory například operačních sálů, jatečních hal, zkrátka interiéry, které v sobě nesou jistý rozpor. Paradox čistých prostor, které slouží k ,špinavé’ práci. Dominantou scény je světelný strop tvořený ze zářivek připevněných na tazích, který dělí sterilní část od nečistého prostoru. Scéna je minimalistická ve své estetice, avšak maximalistická ve svém pojetí,” dodává scénograf Martin Tůma, který při práci využívá specifických technických možností sálu divadla DISK.
