Bývalá astronautka, nyní výkonná ředitelka NASA Jo Fowler (Halle Berry) je přesvědčená, že možná zná klíč k záchraně nás všech. Problém je, že jediní dva lidé, kteří jí věří, jsou astronaut Brian Harper (Patrick Wilson) a konspirační teoretik K.C. Houseman (John Bradley).
Boj o záchranu Země před apokalypsou pochází od mistra velkolepých sci-fi blockbusterů, režiséra a scenáristy Rolanda Emmericha (Den nezávislosti, 2012, Den poté).
Herecké obsazení akčního spektáklu Moonfall je rovněž působivé. V hlavních rolích se na záchranou misi vydávají držitelka Oscara Halle Berry (X-Men, John Wick 3, Ples příšer), Patrick Wilson (Aquaman, V zajetí démonů), John Bradley (Hra o trůny), Michael Peña (Ant-Man), či Donald Sutherland (Hunger Games).
O filmu
Pro film Moonfall se Emmerich nechal inspirovat teorií, která popisuje Měsíc naprosto odlišně od toho, co jsme se učili ve škole. „Někteří věří, že Měsíc není přírodní objekt,“ vzpomíná Emmerich. „Říkal jsem si, že by to byl zajímavý nápad na film. Co se stane, když takovýhle objekt spadne na Zemi? Samozřejmě bychom museli přijít na to, jak to zastavit. Ale bavila mě výzva vytvořit postavy, které se vydávají na misi na Měsíc, aby zachránily naši planetu. Ale stejná zábava pro mě byla vymýšlet postavy těch, kteří zůstávají na zemi a bojují, aby přežili katastrofy, které předcházejí kolizi Měsíce se Zemí.“
Emmerich se svým častým spolupracovníkem Haraldem Kloserem a scenáristou Spenserem Cohenem napsali scénář, který kombinuje poutavé sci-fi prvky, katastrofické přírodní pohromy a fascinující postavy. Kloser, který film také produkoval a složil k němu hudbu, poznamenává: „S Rolandem (Emmerichem) vždy chceme lidi našimi filmy rozesmát i rozplakat. Díky smíchu a následně budovanému napětí je příběh vždy lepší. To je styl, který Roland vymyslel pro svůj blockbuster Den nezávislosti (Independence Day, 1996)“.
„Pro Moonfall,“ pokračuje Kloser, „jsme přišli s myšlenkou, že Měsíc změní oběžnou dráhu a vypadá to, že se na nás zřítí, což je naprosto zdrcující situace. Ale lidský duch se tak rychle nevzdává. Vždy se najdou lidé, kteří jsou schopni překročit svůj potenciál a pokusit se o nemožné. Rádi vyprávíme příběhy o obyčejných lidech v naprosto mimořádných situacích.“
Velká část Emmerichových příběhů je také o rodinných vztazích, které jsou i v Moonfall velmi důležité. „Rodinné vztahy jsou málokdy jednoduché. A v našem filmu je téměř každá rodina rozbitá,“ říká režisér Emmerich. „Tato kosmická událost je však svede dohromady a přivede je k pochopení, že rodina je to nejdůležitější v životě.“
Vzhůru za záchranou světa
Halle Berry se ujala klíčové role výkonné ředitelky NASA Jo Fowlerové. Držitelka Oscara svou postavu charakterizuje jako zlomyslně chytrou. „Je to žena, která přežívá v mužském světě. V NASA nenajdete na takovéto pozici ženu, která by nebyla extrémně inteligentní, silná a sebevědová. Fowlerová je velmi svéhlavá. Miluji ženy a postavy jako je tato, protože je v práci silná, ale zároveň je také matkou.“
Berry poznamenává, že tato role byla původně koncipována jako mužská. „Takže dlužím velké díky Rolandovi, že si uvědomil, že by to mohla být ženská postava a stále mít stejný dopad a poslání.“
Úsřední postavou života Jo Fowlerové je astronaut Brian Harper, kterého ztvárnil Patrick Wilson, který byl kdysi jejím blízkým přítelem, ale v průběhu života se odcizili. Vztah Fowlerové a Harpera má svou historii, která je nedílnou součástí příběhu. „Fowlerová byla Brianova „pracovní manželka“ a on byl jejím „pracovním manželem“, byli si velmi blízcí,“ popisuje Berry. „Pak se něco stalo, což vedlo k nedorozumění. Znovu se s nimi setkávváme v momentě, kdy mají šanci vyrovnat se s tím, co se stalo. Uvědomují si, že ani jeden nejednali správně a kvůli nedorozumění šli každý svou cestou.“
„Brian je na tom dost špatně. Je nespolehlivý a nezaměstnaný,“ vysvětluje Wilson. „Je bývalý astronaut, který se potýká s tím, čeho byl jednou během mise ve vesmíru svědkem. Je spíš zlotřilý věděc než typický kladný hrdina, čímž se liší od Fowlerové. Ona má stále skvělou práci. On byl kvůli dřívější neúspěšné misi z NASA vyhozen. Jeho manželství i vztah se synem jsou na bodě mrazu. Harper má spoustu osobních problémů, ze kterých musí najít cestu ven.“
Wilson uvítal příležitost pracovat znovu s Emmerichem, se kterým spolupracoval již na filmu Bitva u Midway (Midway, 2019). Navíc Moonfall považuje za skvělý příběh. „Sci-fi miluji a nikdy jsem neměl šanci na nějaké pracovat, takže jsem byl nadšený“.
Wilson byl také rád, že bude pracovat s Johnem Bradleym, který ztvárňuje postavu K.C. Housemana, konspiračního teoretika a zdiskreditovaného vědce, který v Moonfall hraje jednu z klíčových postav.
Wilson vysvětluje: „Skutečnost je taková, že Brian je jediný, kdo viděl, co je tam ve vesmíru a chápe povahu té hrozby. Fowlerová to zpočátku nevidí. Houseman je jedním z mála lidí, kteří věří Harperovu popisu neúspěšné mise. Má vlastní konspirační teorii, o které se ukáže, že není daleko od pravdy. Takže on a Brian nacházejí společnou řeč v tom, že jsou oba vyvrženci. Jejich vztah byl už ve scénáři zábavný a ještě zábavnější byl na place.“
Brianova chvíle přichází, když Fowlerová konečně uvěří vážnosti nebezpečí, které Měsíc pro zemi představuje a spojí se s ním a Housemanem, aby zachránili svět.
„Fowlerová musí přesvědčit NASA, že jejich jedinou možností je poslat do vesmíru tým, o kterém jsou všichni přesvědčeni, že je nepravděpodobné, aby uspěl. Což je samozřejmě Fowlerová (Berry), Harper (Wilson) a třetí člen triumvirátu Houseman (Bradley),“ uzavírá Wilson.
„Houseman je jedna z nejzábavnějších postav, jaké jsem kdy hrál,“ tvrdí John Bradley. A to je hodně vysoká laťka, vzhledem k tomu, že Bradley hrál roli Samwella Tarlyho v diváckém hitu Hra o trůny (Game of Thrones).
Když se světy srazí
Emmerich opět posouvá hranice žánru katastrofické sci-fi. Tentokrát zkoumáním své vize o struktuře Měsíce. Tvorba scénáře i samotné natáčení zahrnovalo rozsáhlé diskuse mezi scenáristy, vědeckými poradci, kameramanem Robbym Baumgartnerem a supervizorem zvláštních efektů Peterem G. Traversem.
Bylo nutné dodržovat fyzikální zákony, aby byl padající Měsíc uvěřitelný, protože tohle utvářelo celý příběh. „Vedli jsme hodně rozhovorů s vědci z Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně,“ vysvětluje Emmerich. „To, co nám řekli, bylo velmi zajímavé. Tedy, pokud by Měsíc opustil oběžnou dráhu, přešel by z kružnicové dráhy na eliptickou, která by se stále zmenšovala a srážka by byla nevyhnutelná a neodvratitelná. Z toho jsme byli zpočátku nadšení. Pak jsme zjistli, že je to pro nás vlastně nepohodlná skutečnost. „Filmový Měsíc prostě není opravdový Měsíc, takže ten náš se prostě musí dát vrátit na původní oběžnou dráhu.“
Supervizor zvláštních efektů Travers vysvětluje. „Měsíc není zjednodušeně řečeno kus skály. Má různé druhy struktury, které mají nějakou hustotu. Miliardy let obíhá naši planetu určitou rychlostí a v určité vzdálenosti. Jediný způsob, jak byste mohli Měsíc přimět, aby padal přímo k Zemi je, kdybyste mu dali pořádnou injekci s něčím, co má mnohem větší hustotu než samotný Měsíc. Jenže nic ve vesmíru vám do jakéhokoliv objektu jen tak hmotu nepřidá.“
„Jakmile jsme měli hotové předpoklady o hmotnosti, museli jsme se popasovat s gravitací,“ pokračuje Travers. „Výpočet gravitace mezi dvěma planetami je extrémně komplikovaný. Na konci filmu je scéna, kdy je Měsíc tak blízko, že na lidi působi extrémně silnou gravitační silou. Roland věděl, že předměty a lidé nebudou taženi přímo vzhůru, protože, když Měsíc vychází, všechno by bylo taženo do stran, a to velmi silně“.
Vynalézavé a masivní akční sekvence vyžadovaly velmi dobrou koordinaci mezi kameramanem Baumgartnerem, supervizorem zvláštních efektů Guillaumem Murraym a koordinátorem kaskadérů Patrickem Kertonem.
„Kvůli rozsahu a náročnosti akčních scén, které se v tomto filmu odehrávají, jsme museli být na milimetry přesní, protože to, co jsme chtěli natočit, byl doslova balet živé a CGI akce,“ říká Baumgartner.
„V jedné scéně je automobilová honička na sněhu ulicemi Aspenu, zatímco se Měsíc blíží k Zemi. Širokoúhlé záběry jsme vždy zamýšleli jako CGI sekvence, ale potřebovali jsme natočit herce a auta naživo a přesvědčivě je integrovat k VFX záběrům, které přijdou později. Takže pohyb, srážky aut s patřičným svícením se natočit musely.
Guillaume (supervizor speciálních efektů) vytvořil zařízení podobné vznášedlům pro každou pneumatiku auta, aby mohly klouzat, plout, driftovat a narážet do sebe s lehkostí a plynule. Použili jsme dva teleskopické jeřáby se stabilizátory. S těmito nástroji jsme byli schopni naroubovat pohyb aut v akci s CGI záběry. Použili jsme 3 kamery, přičemž každá opisovala přednastavenou krouživou osu, abychom dodali efektu, že se auto buď vznese ze země nebo naopak spadne. Bylo to docela efektivní.“
„Jeden z akčních vrcholů filmu ukazuje tisíce lidí, kteří se snaží koupit nebo ukrást kanystry s benzínem, jídlo, vodu a kyslík. Skupina banditů chce utéct s kufrem plným kyslíkových bomb, právě ve chvíli, kdy puká Země, odkud uniká spousta plynů. Dojde k zemětřesení, vše létá vzduchem, vodárenské věže padají a zároveň přichází sněhová bouře, která se objevuje jedenkrát za několik set let. Takový typický den v Emmerichově životě,“ směje se kameraman Baumgartner.
Pozemská část Moonfall se odehrává v Coloradu, které filmaři vytvořili v Grande Studios v Montrealu. „Šest týdnů jsme vytvářeli asi míli a půl krajiny Colorada,“ říká Petruccelli (vedoucí výpravy). „Měli jsme tým sestavený z designérů, kteří využívali nejnovější technologie k digitalizaci, replikaci a skenování skutečných pohoří. Používali jsme programy, které přesně reprodukují veškeré provedené skeny, takže si prostě stáhnete třeba skály a vytvoříte je na place.“
„Gravitace – hlavní hrdinka, která táhne Měsíc k Zemi – je jedním z našich hlavních efektů“, pokračuje Petruccelli. „Tektonické desky se posouvají, takže jsme potřebovali pohyblivé kulisy, které zároveň odolají velkým náporům větru, dešti a sněhu.“
Kulisy pro velké kaskadérské scény měly spoustu pohyblivých součástí, protože jsme potřebovali simulovat antigravitační účinek blížícího se Měsíce. Jednou z nejnáročnějších scén byla sekvence, kdy přílivová vlna zaplaví hotel, ve kterém má Bradley přednášku. „Patrick Wilson a já jsme toho dne spolykali nechutné množství vody,“ říká se smíchem Bradley.
Vytvoření kulis Los Angeles v Montrealu bylo téměř nadlidským počinem. Petruccelli říká: „Všechno bylo doslova od základu postaveno: přistávací dráha, ulice, všechny budovy. Prostě vše, díky čemu jsme nasimulovali autentické detaily Los Angeles. Destrukce nás pak celkem sebrala, protože jsme během jediné scény museli vše, co jsem vytvořili, zničit. A to tak, aby vše vypadalo realisticky.“
S pomocí NASA
Americká vesmírná agentura NASA se k filmu Moonfall připojila již v začátcích projektu. Roland Emmerich byl touto skutečností překvapen, ale nadmíru potěšen. „V NASA si mysleli, že je to zajímavý nápad na film, který zobrazuje astronauty velmi hrdinským způsobem,“ zdůrazňuje Emmerich. „Zaujalo je naše zobrazení vermíru a cestování vesmírem a když nám dovolili používat svoje starší rakety, byli jsme doslova v nebi. Také jsme od nich dostali svolení používat oficiální logo NASA, což dává filmu určitou autentičnost. NASA nám také dala k dispozici své fotografie Měsíce ve vysokém rozlišení. NASA má tam nahoře fakt kvalitní kamery“.
Práce ve skutečném raketoplánu byla pro herce neocenitelná. „Mačkali jsme stejná tlačítka jako skuteční astronauti a mohli jsme si osahat reálné vybavení, které skutečně sloužilo k letům do vesmíru,“ říká nadšeně Berry. „Jako konzultanta jsme měli k dispozici vysloužilého astronauta Bjarniho Tryggvasona, který nás školil, takže naše mačkání tlačítek se pod jeho vedením stalo smysluplným. Dostali jsme spoustu rad, takže vědět při hraní co právě při obsluze rakety děláte a hlavně proč, bylo skvělé. Snažili jsme se zachovat autenticitu všude, kde to bylo možné“.
Poradce Tryggvason se snažil pro filmaře o přesnost. „Hodně jsem štábu a hercům radil ohledně technických termínů, které astronauti používají, vysvětloval jsem, jak se mají v prostoru správně pohybovat“.
Protože herci nepracovali v nulové gravitaci, museli filmaři najít způsob, jak tenhle efekt simulovat. „Vrátili jsme se k používání mnoha systému ze starších dob,“ říká Kerton. „Guillaume vyvinul speciální zařízení, ve kterém jste se mohli pohybovat podélně, nahoru či dolů pouze otočením několika malých závěsů na systému.“
„Díky mé pětiměsíční práci na filmu Aquaman jsem měl svělou průpravu na antigravitaci,“ říká Patrick Wilson. „K projektu Moonfall jsem přišel s tím, že jsem už věděl, jak se chovat, jako byste se vznášel, což mi hodně pomohlo.“
„Obnovit si pohyby, jako bych byla v nulové gravitaci, bylo pro mě snadné,“ říká Halle Berry. „Hrála jsem astronautku dva roky v televizním seriálu Extant, takže jsem věděla, jaký je to pocit vznášet se, co je stav beztíže a jak se tělo pohybuje. Bylo to pro mě zábavné natáčení.“
„Halle Berry a Patrick Wilson byli zvyklí být v postroji a létat. Byli jak zkušení kaskadéři,“ říká Kerton. „Ale John Bradley to nikdy nezažil. Takže pro něj jsme vyrobili mechanický odlitek jeho těla, do kterého jsme ho v podstatě usadili a mohli s ním pohybovat. Takže to vypadá, že pluje v kosmické lodi ve stavu beztíže.“
Halle Berry vypráví o tom, jak je náročné hrát v práznotě, kterou později zaplní pomocí trikových efektů. „Například v úvodní akční scéně se díváme doslova na nic. Všechno je o naší představivosti. V tomhle je tento typ filmů od jiných velmi odlišný, protože musíme být schopni hrát bez jakýchkoliv vizuálních vjemů. Roland nám dá základní představu o tom, co vidíme, co se bude dít, ale zbytek je na naší představivosti. Víme, že plně dopracovaná scéna bude mnohem živější, než si my vůbec dokážeme vysnít. Musíme si vzájemně důvěřovat.“
Kostýmní výtvarník Mario Davignon přirovnává Emmericha k malíři, kterému jde především o barvy, kompozici a osvětlení, které pomohou vytvořit autenticitu spolu s velkolepou podívanou a dobrodružstvím. Davignon studoval skafandry NASA, aby chápal technické potřeby astronautů. Chtěl, aby byly obleky především funkční. „Až pak si můžete pohrát s designem a barvou,“ poznamenává. „Seděli jsme s Rolandem a přemýšleli nad vhodnými barvami vzhledem k svícení, které jsme chtěli používat. Vybrali jsme blankytně modrou, doplněnou oranžovou, abychom dosáhli výrazného kontrastu“.
Nakonec Emmerich, jeho herci a vedoucí jednotlivých oddělení vytvořili katastrofický sci-fi film s velkolepými vizuálními efekty. Moonfall je přitom příběh o rodině, která odhaluje hrdiny i ve zdánlivě obyčejných lidech.
John Bradley říká: „Jeden z velkých plusů tohoto filmu je, že Měsíc je tajemný, ale zároveň velmi známý. Zpíváte písně o Měsíci, kdy vám jsou tři roky. Už od dětství je Měsíc součástí vašeho života, i když nevíte nic o vědě nebo fyzice.“
Podle Wilsona i když jde o velkolepou podívanou, tak příběh zkoumá důležitá témata. „Úžasná věc, kterou filmy dokážou, a to ať už jde o malý nezávislý film nebo epický velkofilm je, že vás zapojí a přimějí přemýšlet. Film může změnit váš úhel pohledu na určité věci, určitá témata. Diky filmu otevřete svou mysl, i když jde jen o velkou a křiklavou podívanou. Moonfall to dělá neobvyklými způsoby. Vyvolává obavy z umělé inteligence a strojů, buduje strach z věcí, které jsou v dnešní době již reálné, pojednává o změnách klimatu. Nic násilného, ale možná to v lidské mysli zaseje semínko, což je důležité.“
Halle Berry poznamenává: „Diváci tíhnou pokud jde o kino k velkolepé podívané, jako je tato, protože si sami sebe představují v takových scénářích. Všichni jsme někde ve skrytu duše fascinováni možností konce světa a jak by to vypadalo, kdybychom právě my přežili. Dalším důvodem, proč jsem nabídku na tento film přijala, byl Roland Emmerich. Nikdo nedělá tenhle typ filmů lépe. Byla to skvělá příležitost s ním spolupracovat. Jeho práci jsem vždy obdivovala a jsem ráda, že jsem mohla být součástí příběhu takového rozsahu.
Pro Emmericha je Moonfall příležitostí prozkoumat další zákoutí žánru, kterému se věnuje a je v něm považován za mistra. A jeho krédo vystihuje to, co spojuje všechny jeho filmy: „Vždy chci lidem na plátně ukazovat věci, které ještě neviděli.“
