Oscarový snímek Krajan už nyní na prima+. Přihláška na Oscary byla recese, vítězství šok!

Streamovací platforma prima+ jako první v Česku uvádí oscarový snímek Krajan. Hluboká výpověď dvou osudů z válečných časů autorů Pavla Sýkory a Viktora Horáka vloni na podzim zabodovala v konkurenci tisíců snímků z celého světě a získala pro Českou republiku vůbec prvního studentského Oscara za hraný film. Válečné drama Krajan sledujte na prima+ už nyní.

Během silvestrovského večera roku 1944 se uprostřed sněhové vánice v chatě odstřihnuté od civilizace setkávají dva muži – vdovec Petr Bernát (Jiří Štěpnička) a důstojník SS Konrad Neumann (Pavel Batěk). Jediné, co oba muže spojuje, je jejich sudetský původ. Zpočátku se jejich konverzace točí okolo všedních témat, ale s blížící se půlnocí začínají řešit palčivější otázky. Odkrývá se tragická minulost a je jasné, že pro Bernáta a Neumanna bude dnešní noc osudová.

Krátkometrážní film Krajan (dnes již bývalých) studentů Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku Pavla Sýkory a Viktora Horáka na sebe strhl pozornost, když na podzim roku 2024 získal v konkurenci 2 683 snímků z celého světa studentského Oscara – vůbec prvního za hraný film pro Českou republiku a prvního pro FAMO. Vítězství mu zajistilo účast i na „dospělých“ Oscarech, kde se mu v kategorii Nejlepší krátký film podařilo postoupit do užšího výběru společně s dalšími čtrnácti snímky.

„Důvod přihlášky na studentské Oscary byla menší recese. Chtěli jsme kamarádovi, který na Oscary poslal svůj bakalářský film, dokázat, že to můžeme udělat také. Zároveň jsme to chtěli zkusit, a přestože jsme tomu moc šancí nedávali, tak se to vyplatilo,“ říká Viktor Horák. „Ta naše přihláška má zajímavý příběh. My jsme si totiž nemysleli, že se hlásíme na studentské Oscary, ale na nějaký parazitní festival. U nás na škole totiž už několik let panuje legenda, že přihláška na studentské Oscary stojí statisíce korun, a tak když jsme viděli, že zde je přihlášení zdarma, nepovažovali jsme to za ty pravé Oscary. To nám došlo až pár dnů potom, co jsme se probojovali do semifinále,“ doplňuje s úsměvem Petr Sýkora.

Pětadvacetiminutové drama vzniklo v náročných podmínkách během čtyř natáčecích dnů s minimálním rozpočtem, který se u jiných filmů rovná nákladům na výrobu závěrečných titulků. Pavel Sýkora, vystudovaný kameraman, a Viktor Horák, který na FAMO studoval scenáristiku, tak dokázali, že i s minimálními prostředky lze natočit dílo světového formátu.

Diváci mohou Krajana exkluzivně vidět na prima+ díky dlouhodobé spolupráci Primy a Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku.

Hrají: Jiří Štěpnička, Pavel Batěk, Martin Hlubocký.

 

5 otázek pro autory oscarového snímku Krajan

1) Proč jste se rozhodli pro historickou látku? Má váš film nějaký přesah do současnosti?

 

Viktor Horák: Prvotním impulsem byl 25. únor 2022, když vypukla válka na Ukrajině. Chtěli jsme

nějakým způsobem zareagovat na tento konflikt, a jelikož já i Pavel Sýkora jsme vyrůstali

nedaleko Sudet, tak jsme se rozhodli pro tuto cestu. Konflikt na ukrajinském Donbase má

totiž mnoho společného s děním během 2. světové války v Sudetech, což se nám vzhledem

k reakcím v zahraničí potvrdilo. Chtěli jsme ukázat, že minulost a historie se neustále

opakují.

 

Pavel Sýkora: Pro historickou látku jsme se rozhodli z důvodu, že historie je nesmírně plodné téma

plné příběhů. Zároveň také můžeme vidět, že historie se stále opakuje. To je také jeden z

důvodů, proč jsme se pro toto téma rozhodli. Chtěli jsme poukázat, že příběh naší sudetské

otázky se až nápadně podobá příběhu současné Ukrajiny. Ostatně, Ukrajinci, kteří film

viděli, tak se mi sami svěřili, že rétorika našeho důstojníka SS hraného Pavlem Baťkem se

opravdu hodně podobá rétorice dnešních Rusů.

 

2) S jakými ambicemi jste Krajana točili? Byl to „jen“ úkol do školy, nebo jste od něj od

začátku chtěli něco víc?

 

VH: Natáčení bylo standardní jako každé jiné. Chtěli jsme zkrátka a jednoduše natočit co

nejlepší film. Takový, aby se líbil nám a snad i divákům. Našimi jedinými ambicemi během

čtvrtého natáčecího dne už bylo pouze to, abychom zvládli snímek dotočit, a stačilo nám,

aby se to vůbec všechno stihlo. Samozřejmě jsme od začátku měli ambice snímek posílat

na domácí i zahraniční festivaly, což se nakonec více než podařilo.

 

PS: Rozhodně se nejednalo jen o „úkol do školy”, protože já ani Viktor Horák

jsme nestudovali režii a měli jsme jiné filmy, kterými absolvovat. Z toho důvodu jsme tento

film točili navíc, takříkajíc trochu antisystémově. Chtěli jsme využít té možnosti natočit si už

něco trošku většího, ale hlavně film čistě podle sebe. Byla to tedy srdcovka nás obou.

Neměli jsme ovšem žádné ambice na různé ceny. Chtěli jsme prostě natočit dobrý film a

ukázat ho co největšímu množství diváků, protože film je přece jenom pro diváka.

 

3) Proč jste se ho rozhodli přihlásit na studentské Oscary? Hlásí se na něj filmy z FAMO

běžně?

 

VH: Jedním z hlavních důvodů byla menší recese, abychom nejmenovanému kamarádovi,

který na Oscary poslal svůj bakalářský film, dokázali, že to můžeme udělat také. Zároveň

jsme to chtěli zkusit, a přestože jsme tomu moc šancí nedávali, tak se to vyplatilo. Na FAMO

si každý režisér přihlašuje své filmy na nejrůznější soutěže podle vlastního vkusu a uvážení,

takže se nedá úplně jednoduše říct, jestli je to běžné. Dosud totiž v Písku kolovala legenda,

že přihlášení filmu na studentské Oscary je drahé a náročné. Opak je ale pravdou. Takže

záleží pouze na samotných studentech a škole, jak moc budou pečovat o své filmy a jejich

festivalové putování.

 

PS: To je takový zajímavý příběh. My jsme si totiž nemysleli, že se hlásíme na studentské

Oscary, ale na nějaký parazitní festival. U nás na škole totiž už několik let panuje legenda, že

přihláška na studentské Oscary stojí statisíce korun, a tak když jsme viděli, že zde je

přihlášení zdarma, nepovažovali jsme to za ty pravé Oscary. To nám došlo až pár dnů

potom, co jsme se probojovali do semifinále. Myslím si, že to není časté, že se filmy z FAMO

ucházejí o studentského Oscara, ale určitě ne ojedinělé. Minimálně letos se s námi hlásil

další snímek ze stáje FAMO. Doufáme, že tímto budeme motivovat další naše písecké

kolegy, aby se zkoušeli hlásit častěji.

 

4) Považujete vítězství za příležitost, nebo je to spíš břímě očekávání? V čem vám už

pomohlo? Může vám tato cena paradoxně nějak zkomplikovat vaši profesní cestu?

 

VH: Zatím bych řekl, že je ještě příliš brzy o tomto mluvit. Pravdou ale je, že teď všichni

budou sledovat, jestli jsme toho studentského Oscara nedostali pouze náhodou. Všichni si

budou klást otázku, jestli tuto cenu potvrdíme i na poli celovečerního filmu. Zisk ocenění

nám zatím pomohl v tom, že už nejsme jenom „kluci, co natočili pár studentských filmů“.

Ale už jsme dokázali něco, co není tak jednoduché, a natočili jsme film, který nějakým

způsobem zarezonoval i v zahraničí. Takže uvidíme, ale golden ticket to rozhodně není. Tato

cena určitě může zkomplikovat cestu v tom, že si někdo může myslet, že točíme „pouze“

oscarové a vážné filmy. To ale není pravda. Já jsem osobně poměrně široce rozkročený a

kromě historických látek bych se chtěl věnovat i dalším nejrůznějším žánrům. Velmi mě baví

detektivky a thrillery a rozhodně nejsem ani proti komerčněji laděným komediím.

 

PS: Zhruba 50 na 50. Je to samozřejmě obrovská příležitost a ten nejlepší start kariéry, který

si absolvent filmové školy může přát, nicméně to břímě očekávání tam je taky. Myslím si, že

náš první celovečerní snímek bude teďka pod mnohem větším drobnohledem, než by

normálně byl, a určitě se najdou tací, kteří v něm budou chyby přímo aktivně hledat. Je tedy

teď před námi obrovský úkol, aby náš další film byl přinejmenším alespoň dobrý. Toto ocenění

nám prozatím toho nepřineslo zas tolik, kolik by se mohlo zdát. Minimálně nás to ale dostalo

do jiné pozice, než bychom normálně byli při shánění producenta.

 

5) Co aktuálně chystáte?

 

VH: Teď jsme právě dopsali scénář k našemu celovečernímu debutu, čímž bude konverzační

drama o dvou mladých lidech a nástrahách sociálních sítí a internetu. Kromě toho se

chystáme napsat druhý film, na který jsme dostali grant. Příběh je inspirovaný reálnými

událostmi z plzeňského gymnázia a hokejového prostředí. Mělo by se jednat o teenage

drama s motivem sexuálního obtěžování.