Radost z tvorby jako způsob života a svoboda – do kin míří film Veřejný prostor Františka Skály o jednom z nejvšestrannějších českých umělců

Celovečerní devadesátiminutový dokument Veřejný prostor Františka Skály nechává nahlédnout do mnoha pomyslných dveří, za nimiž se nacházejí krása v nedokonalosti, poezie v obyčejnosti, otisky rukou v plynutí času a radost z tvorby jako způsob života. Soustředí se na umělcova díla v krajině a městské architektuře – od první již neexistující sochy v parku ve Veltrusích po loňskou instalaci pavouka třesavky na piazzettě Národní divadla, jíž Skála vybízel k zamyšlení v době invazí. František Skála je známý jako výtvarník, performer nebo hudebník. Dějem snímku se prolínají umělcovy deníky, rámuje ho vznik monumentální sochy psa Vulpes Gott, z jejíhož procesu vzniku sálá Skálova energie. Ta jej zdaleka neopouští ani v letos dovršených sedmdesáti letech. Režisérem filmu je Petr Slavík, dramaturgyní a producentkou Nataša Slavíková. Do kin snímek vstoupí 30. července, distributorem je společnost Pilot Film.

 

V dokumentu vystupují i přátelé Františka Skály, kapela Třaskavá směs Skálou založená či dechová hudba Provodovjané a filozof Miroslav Petříček. Renesanční osobnost Skály je známá i z Divadla Sklep, skupiny Tvrdohlaví, performerského uskupení Tros Sketos nebo „malého tanečního orchestru“ M.T.O. Universal. Tvůrci ve filmu podrobněji ukazují například okolnosti vzniku Skálových děl a objektů Špion, Jednorožec, Prastánek, Zub času, Dětský domek a Sluneční vozík v Anežském klášteře nebo Rajské zahrady na Sluňákově. Osud zmíněné čtyřtunové drátěné sochy psa Vulpes Gott byl natočen od počátku vzniku až po její cestu lodí po Labi na vernisáž v Drážďanech. Film vznikal šest let.

 

Do natáčení filmu tvůrci zapojili i samotného Františka Skálu. „Franta nechce být natáčen při vlastní práci, protože ho to v tvorbě ruší, a já jsem zas nestál o to, natáčet ho, jak předstírá, že tvoří, jak se to většinou dělá. Dramaturgyni filmu Natašu Slavíkovou napadlo, že mu dáme do ruky telefon, aby se příležitostně natáčel sám. Z toho vzniklo několik zajímavých záběrů a situací,“ říká režisér Petr Slavík. Filmaři však poukazují na umělcův silně vyvinutý smysl pro odpovědnost. „Franta se na jednu stranu disciplinovaně držel natáčecího plánu, na druhé straně nikdy nepromarnil možnost využít překvapivým způsobem příležitost, která se nečekaně objevila,“ popisuje spolupráci s Františkem Skálou dramaturgyně a producentka filmu Nataša Slavíková. Skálův životní balanc mezi zodpovědností a živelností přesně vystihuje i text jeho písně Temnej, kterou ve filmu zpívá s kapelou Třaskavá směs: „Mezi zemí a nebem, ocitám se většinou, mezi sebe a tebe, stavím duši nevinnou, prostor mezi chlebem, vyplňuji slaninou, zodpovědnost povinnou, vyvažuji kravinou“.

 

Režisér Petr Slavík oslovil k účasti ve filmu filozofa Miroslava Petříčka, který se stal autorem prologu. „Do jedné publikace o něm před lety napsal krásný text, kde ale ani jednou nezmiňuje Skálovo jméno, nepíše, jak je Franta výjimečný, originální, takový nebo makový, a přitom velmi přesně vystihuje, co je na Frantově tvorbě podstatné. To mě zaujalo, protože já jsem nechtěl ten film postavit na výpovědích odborníků, kolegů či přátel, kteří by vedli obvyklé chvalozpěvy,“ říká režisér Petr Slavík. Tvůrci se pokusili ve filmu zachytit neuchopitelnou mnohost aktivit Františka Skály, kterou podle nich spojuje svoboda. „Franta se nenechá omezovat společenskými ani uměleckými konvencemi, navyklými způsoby myšlení, vlastnostmi materiálů, pravidly, prostě v tom, co dělá a vlastně i jak sám žije, je zcela svobodný. A o tom je také náš film,“ uzavírá režisér Slavík. Ve filmu zní také hudba kapel Třaskavá směs a Provodovjané, kromě zmíněné skladby Temnej například Alice, Září, Rudé oko či Husserlova přednáška.

Producenty filmu Veřejný prostor Františka Skály jsou Petr Slavík a Nataša Slavíková – Phoenix, koproducentem je Česká televize (kreativní producentka Martina Šantavá) a i/o post. Film vznikl s podporou Státního fondu audiovize.