Výstava Krása bez závoje v Galerii Villa Pellé odhalí to nejlepší ze soukromých sbírek děl malíře Jiřího Načeradského

Galerie Villa Pellé připomene od 5. dubna jednu z klíčových osobností českého poválečného figurálního malířství Jiřího Načeradského, od jehož úmrtí v dubnu uplyne rovných deset let. Výstavní síň od přízemí po půdu zaplní jak Načeradského ikonická díla z let 1967–1972, tak jeho dosud ne plně zhodnocená tvorba ze 70. let i díla jeho poslední tvůrčí etapy po sametové revoluci. „Výstava je poctou mimořádnému umělci, který se nikdy nebál jít proti hlavnímu proudu a společenským konvencím. Možná i proto dosáhl mezinárodního úspěchu a ovlivnil několik generací jeho následovníků,“ říká ředitelka Galerie Villa Pellé Vladana Rýdlová.

 

Název výstavy Krása bez závoje, kterou zvolila dvojice kurátorů, odkazuje k obrazu Jiřího Načeradského inspirovaného patrně jak legendární striptýzovou revue, kterou v uvolňující se atmosféře konce 60. let v Československu provozoval pražský podnik Varieté Praga, tak dobovým pořadem Československé televize, jenž v puritánském prostředí komunistické ideologie otevíral otázky nahoty, erotiky a sexu. „Titul výstavy lze vnímat jako přiléhavou metaforu. Jiří Načeradský vstoupil do české poválečné malby jako někdo, kdo svléká klasický kánon obrazu, aby nalezl nový malířský výraz dráždící diváka,“ vysvětluje historik umění Petr Vaňous, kurátor výstavy, na níž budou k vidění až na jednu výjimku výhradně díla ze soukromých sbírek. „Podařilo se nám pro výstavu získat vrcholná díla z mnoha soukromých kolekcí, k naší radosti nikdo z oslovených sběratelů neodmítl. Všichni bez výjimky jsou z uspořádání této bilanční výstavy nadšeni, protože považují Načeradského dílo za nedoceněné,” doplňuje druhý kurátor a sběratel Petr Mach.

 

Výstava zachycuje dvě rozdílné malířské etapy, které patří mezi to vůbec nejpůvodnější, co české malířství po roce 1945 v podmínkách socialistického státního zřízení vygenerovalo. Obrazy Jiřího Načeradského vyplní celý prostor galerie. V přízemí bude instalován reprezentativní výběr umělcových prací z let 1967–1972, které již vstoupily do zlatého fondu české poválečné malby a jejichž náměty byly sport, film, televize, ale i časopisecká ilustrace, reportážní či erotická fotografie. Díla z let 1973–1981 soustředěná v prvním patře galerie uvozuje ženský akt Krása bez závoje, který dal celé výstavě jméno. Obraz vytvořený podle erotické koláže byl autorovou symbolickou tečkou za svobodnějším obdobím sklonku šedesátých let a zároveň vstupem do tíživého období nastupující normalizace let sedmdesátých. Specifický půdní prostor Galerie Villa Pellé pak nabídne plátna, jež diváky přenesou v čase o několik desetiletí – obrazy se silným erotickým nábojem pocházejí ze závěrečné etapy autorovy tvorby na přelomu milénia a forma jejich instalace připomíná improvizovanou kabinku pro otrlého diváka.

 

Jiří Načeradský (1939–2014) vystudoval na přelomu 50. a 60. let pražskou Akademii výtvarných umění. Poté dva roky pobýval a tvořil v Paříži. Výrazně na sebe upozornil na kolektivní výstavě v Galerii mladých v roce 1965 a o tři roky později i cyklem maleb podle reportážních fotografií představeným Jindřichem Chalupeckým ve Špálově galerii v Praze. Načeradského rozlet pak zastavil vpád okupačních vojsk, po kterém následoval bojkot jeho tvorby. Za normalizace nesměl výtvarník deset let vystavovat, živil se restaurováním fasád historických budov. Po listopadu 1989 se stal vedoucím Ateliéru figurální a monumentální malby na AVU, kde byl jmenován profesorem. Později pedagogicky působil ještě na Fakultě výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně. Mezi jeho úspěšné studenty patří např. Lubomír Typlt, Zbyněk Sedlecký, Josef Bolf, Jana Kasalová a Marius Bercea.

 

Jiří Načeradský je zastoupen 7 díly ve sbírce pařížského Centre G. Pompidou. Jeho obrazy jsou vystaveny ve stálých expozicích pražské Národní galerie, Středočeské galerie v Kutné Hoře, bratislavského Art Musea Danubiana a celé řady regionálních galerií.